Archív autora

Malí hrdinové (ne)všedních dní – Příběh Klaudie

Dnes se s vámi podělím o příběh jedné mé malé svěřenkyně, holčičky Klaudie, která je mou osobní hrdinkou. Tedy – i já jsem měla být ten, kdo odsouhlasí, že se nechová zcela přijatelně, že něco není v pořádku, že asi není „normální“. Krom toho, že má klientka má dětskou mozkovou obrnu, má také poněkud zvláštní

Je právo na smrt stejně spravedlivé jako právo na život?

Já jsem v podstatě velmi nekonfliktní člověk. Na věci nahlížím z mnoha úhlů pohledu. Držím se v mnoha ohledech pragmatizmu. Na málo lidí nebo věcí mívám striktní a neměnný názor. Ale občas se stane, že se nechám strhnout a cosi mě, hodně mírně řečeno, vytočí. Asi jako aktuálně teď. Propírané téma, které právě probíhá médii. A sice,

Takový normální pracovní den

Nemám ráda pondělky. Tak nějak od přírody na ně nejsem nejlépe nastavená a vinou vlastní blbosti si vždycky myslím, že právě v pondělí toho musím stihnout nejvíc, aby byl pak zbytek týdne snesitelnější, a tak si tam dávám nejvíc povinností a práce. Pondělní ráno – opět se všichni v republice asi zbláznili a jezdí už pracovat jen do

Známe to snad každý…

Známe to snad každý, že? Zamilovat se, milovat tak, že to ani není možné, být nejšťastnějšími bytostmi pod Sluncem. A také řada z nás zná, jaké to je, když to náhle skončí. Najednou nic není jako dřív, Slunce nezáří tak jasně, hvězdy nám nenaplní noční oblohu, tráva nás neláká k měkkému odpočinku, každodenní život nás