Archív autora

Nerušený život v české kotlince

V posledních měsících se nám před očima naskýtá vcelku žalostný pohled, a to zejména v souvislosti se stále palčivějším problémem rostoucího přílivu běženců, kteří míří do Evropy za lepším životem. Onu žalostnost však nevidím jen v médiích, které nám zprostředkovávají obrázky z italských a řeckých břehů. Vidím ji především v české společnosti, která doslova oplývá xenofobií – tedy strachem z

Přerozdělování uprchlíků: Racionální návrh Evropské komise?

 Úvod Celý globalizovaný svět v současnosti čelí největší uprchlické krizi od dob 2. světové války. Kolem vnějších hranic Evropské unie jich v dnešní době je na pětadvacet milionů, přičemž nejvíce z nich pochází ze Sýrie. To má za následek mimo jiné rapidně rostoucí počet žadatelů o azyl či jinou formu mezinárodních ochrany v EU. (europa.eu, 2015) V roce 2014

Rozhodování jednoho muže aneb velké nebezpečí do budoucna

(Upozornění redakce: Následující text vznikl pro časopis Přítomnost jakožto příspěvek do soutěže „Cena Přítomnosti“ a byl původně zveřejněn zde)  Hnutí Ano nám ukázalo, že společenská poptávka po nových stranách a hnutích založených spíše na autoritativním způsobu rozhodování roste. Zda je to pro naši zemi dobře je však silně na pováženou. Na české politické scéně můžeme v posledních

Globální občanství

Už to bude pěkných pár týdnů, kdy jsem narazil na prohlášení jednoho z našich předních politologů a zároveň předsedy Občanské demokratické strany, Petra Fialy, které se objevilo na jeho facebookové stránce a znělo takto: „Dnešní situace na Ukrajině – bez ohledu na to, zda se zprávy o vpádu ruských vojsk potvrdí – ukazuje mimořádné nebezpečí, které

Václav Havel a život v pravdě

Václav Havel je jednou z největších osobností naší historie druhé poloviny 20. století a hlavně přelomu tisíciletí. Jeho život je velice pestrý, plný nečekaných zvratů, myšlenkových pochodů a myšlenkových změn. Jeho život, či jeho myšlenkový vývoj, by se z laického hlediska dal vcelku dobře rozdělit na období před a po pádu totalitního režimu v Československu. Pokud budeme brát

Habermasova teorie strukturální přeměny veřejnosti a její přínos pro současnost

Vznik občanské společnosti a veřejné sféry podle Habermase Asi málokdo popsal natolik precizně a podrobně vznik a následnou přeměnu veřejnosti a veřejné sféry jako takové, jako to udělal Jürgen Habermas. Vznik občanské společnosti dává Habermas do souvislosti se vznikem moderního státu, časově tedy tento počátek vývoje můžeme zařadit někdy na přelom 16. – 17. století,

Čím dál častěji se objevující propast mezi generacemi a jejich smýšlením

Určitě ten pocit znáte. Jste mladí, jste energičtí, jste plní života, máte svůj pohled na svět. Myslíte si, že víte jak žít, že víte, co a jak dělat, jak to chodí a co je třeba umět a znát. Neumíte přitom pochopit postoje svých rodičů a svých prarodičů. Neumíte porozumět jejich náhledu na svět, neumíte rozpoznat

Co potřebuje společnost? Postmaterialismus a seberealizaci

Inglehartova vize Ronald Inglehart napsal v roce 1971 text s názvem „Silent revolution“, ve kterém předkládá svou koncepci či hypotézu postindustriální společnosti. Tato postindustriální společnost bude podle něj odhlížet od tradičních materiálních hodnot a bude více vzhlížet k hodnotám postmateriálním. Postmateriální hodnoty popisuje jakožto více humánní, jako příklad uveďme třeba větší apel na ženská práva, práva menšin, důraz na

K čemu demokracii když máme média?

K úvaze na toto téma mě přivedlo pár myšlenek a zjištění z poslední doby. Převážně to bylo zjištění, jak velké procento voličů se rozhoduje, komu dají svůj hlas, až v posledních dnech před volbami. Následně to byl fakt, že se stává čím dál častější praxí, že úspěchu dosahují sotva vzniklé strany, v mnoha případech spíše hnutí, která jsou

Zmatení občané a jejich příklon k populismu

V posledních letech Evropané ve volbách čím dál více projevují svůj odklon od tradiční konvenční politiky k politice dosti netradiční. Etablované politické strany podporu ztrácejí, populistická hnutí a netradiční strany podporu získávají. Lákají voliče na názory mnohdy radikální, někdy až hraničící se silným nacionalismem či xenofobií. Opravdu žijeme v době, kdy hraní na nacionalistickou strunu dává smysl? Proč