Archív autora

Člověk by měl umět respektovat i autority, které neuznává. Ironie a občanská neposlušnost by přitom měla mít své meze. Nihilista Bazarov, ústřední postava románu I. S. Turgeněva Otcové a děti, umírá v horečce, neschopen lásky. Jiná postava tohoto klasika ruské literatury, vzdělanec Rudin, je člověkem, který dokáže nadchnout druhé, sám ale ve svém životě tápe.

Je důležité spoléhat na logiku, její argumenty a na poznání vycházejí ze zkušenosti, které představuje spíše dojmy, se dívat s podezřením? Domnívám se, že často spíše opak je pravdou. Možná dnes spíše příliš přeceňujeme poznání založené na logických argumentech či poznání technicistní povahy. Poznání zakotvené ve zkušenosti přitom vůbec nemusí být iracionální a nepromyšlené. Jen není

Je současná atmosféra ve společnosti a veřejné debatě důvodem k deziluzi, nebo v ní lze hledat spíše příležitost pro změnu? Při hodnocení „nálady“ ve společnosti vycházíme asi nejvíce ze svých pocitů a prožitků, což sice podle mě nutně neznamená, že daný pohled není třeba brát vážně, pravděpodobně ale platí, že co člověk, to trochu jiný

Když se procházíme městem, můžeme spatřit mnoho mladých (a třeba pro nás atraktivních) lidí, kteří zrovna ve chvíli, kdy je míjíme, pohled našich očí snadno přehlédnou. Protože si vytváří selfies. Sledují přitom sami sebe anebo se naopak dívají na své přátele ze sociálních sítí? V psychologických výzkumech či ve vyšetřování se používá jednocestné zrcadlo. Před zrcadlem

Hrdina Dostojevského románu Zločin a trest Raskolnikov zabije lichvářku a její sestru. Potom onemocní, trpí snad nervovou horečkou. Román analyzuje Raskolnikovo nitro, svědomí, vše vyústí v přijetí viny, přijetí Boha, jež přináší určité smíření a odpuštění, stejně jako cit Soni. Román z roku 1866 analyzuje jedno z dilemat, které se zdá naplno propuknout ve století následujícím: Je-li Bůh