Demokracie Archív

Evoluce a konflikt – aneb co se to děje s civilizacemi?

Již J. S. Mill zastával dle mého mínění legitimní názor, že smyslem jakékoliv civilizace je vývoj, zdokonalení sebe sama za účelem poskytnutí co nejšťastnějšího života jednotlivci. Pokud přijmeme tezi, že posmrtný život není vědecky ověřený ani ověřitelný a že tudíž skutečně může být názor, že smrtí jednotlivce to všechno končí, pravdivý, je vcelku logické, že

Proč (ne)kritizovat kapitalismus a komunismus?

V minulosti udělali nejslavnější představitelé sovětského komunismu jeho hodnotám velkou medvědí službu, díky které jsou dnes hlavní komunistické principy veřejností zavrhovány. Nemělo by se zapomínat na zločiny proti lidskosti způsobené totalitním režimem a upírání lidských práv. Zvláště my, kdož jsme občani státu právě bývalého sovětského bloku. V kapitalismu, který vzkvétal na druhé straně Železné opony, jsme si přisvojili

Vítězství normality a průměrnosti: Aneb jak ztrácíme naši svobodu

Již na počátku 19. století varoval Alexis de Tocqueville poté, co absolvoval několikaletou cestu skrze rodící se Spojené státy americké, před možnými nebezpečími systému, který v novém světě pozoroval. Bál se, že se americká demokracie může změnit v tyranii většiny, ve vítězství průměrnosti, konformismu a ve ztrátu individuality a svobody.[1] Po několika staletích stojíme my, občané demokratických

O svobodě, demokracii a volebním právu

V tomto článku se budu zaměřovat na demokracii a lidské svobody a práva. První si rozeberme demokracii. Nejčastější a nejužívanější definice pro demokracii je vláda lidu. Tato definice je ovšem jenom velmi povrchní. Přestože se jedná o prosté spojení dvou slov, jejich výklad jednoznačný není. Nyní se ohlédněme do historie, konkrétně do listopadu roku 1989, kdy

Křehkost demokracie

Válka světů, které jsme na mnoha úrovních v současné době vystaveni, nám poskytuje zajímavou možnost k reflexím o povaze demokracie. Proč toho tedy nevyužít. Demokracie je v ideálním případě vystavena na důvěře, kdežto režimy „tvrdé ruky“ na všeobecně šířeném strachu. Ovšem ideální případy neexistují, tudíž je demokracie neustále vystavena vnitřním i vnějším testům. Jakmile víra

Rozhodování jednoho muže aneb velké nebezpečí do budoucna

(Upozornění redakce: Následující text vznikl pro časopis Přítomnost jakožto příspěvek do soutěže „Cena Přítomnosti“ a byl původně zveřejněn zde)  Hnutí Ano nám ukázalo, že společenská poptávka po nových stranách a hnutích založených spíše na autoritativním způsobu rozhodování roste. Zda je to pro naši zemi dobře je však silně na pováženou. Na české politické scéně můžeme v posledních

Dopis delegáta stranického sjezdu

Milá maminko, Píši Ti dnes ze sjezdu našeho hnutí. Jak už jsem Ti psal dříve, naše hnutí není jako ty ostatní nedemokratické strany, ti dinosauři, co se brání referendu a přímé demokracii. Proto se našich sjezdů zúčastňují všichni členové hnutí a ne pouze kdovíjak zvolení (či vyvolení?) straničtí delegáti. I přesto, že se sjezdu nemohla

Demokracie versus kapitalismus II.

Winston Churchill před několika dekádami pronesl, že liberální demokracie je značně nedokonalý systém, nikdo však ještě nedokázal vymyslet žádný lepší. Francis Fukuyama po rozpadu východního bloku hlásal konec dějin definovaných soubojem různých společenských ideologií, neboť jednoznačně zvítězil kapitalistický liberalismus. Naomi Klein vidí v globálním kapitalismu naopak riziko pro demokracii a tvrdí, že dané dva systémy jsou

O tyranii většiny

Meritem následujícího příspěvku budiž pojednání o tyranii většiny, která bývá považována za jednu ze zásadních hrozeb demokratického uspořádání státu. Řeč bude o analýze a typologii tohoto fenoménu, jakož i o možnostech ochrany před jeho negativními dopady. Mým cílem je zhodnotit riziko tyranie většiny v podmínkách soudobého systému reprezentativní demokracie a navrhnout mechanismy, jejichž prostřednictvím lze toto

O svobodě

Člověk se rodí s potenciálem být myslící bytostí nadanou racionálním uvažováním a schopností činit samostatná rozhodnutí při reakci na rozmanité vnitřní i vnější podněty. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by nedisponoval svobodnou vůlí. Ve chvíli, kdy má člověk přirozeně možnost svobodně myslet a tedy i svobodně konat, bylo by nelogické, aby jej v tomto společnost nebo stát