Demokracie Archív

Demokracie versus kapitalismus

Winston Churchill před několika dekádami pronesl, že liberální demokracie je značně nedokonalý systém, nikdo však ještě nedokázal vymyslet žádný lepší. Francis Fukuyama po rozpadu východního bloku hlásal konec dějin definovaných soubojem různých společenských ideologií, neboť jednoznačně zvítězil kapitalistický liberalismus. Naomi Klein vidí v globálním kapitalismu naopak riziko pro demokracii a tvrdí, že dané dva systémy jsou

25 let svobody?

Vzpomínka na listopad 1989 je už dnes téměř výhradně otázkou soukromého pocitu, který v sobě vědomě či nevědomě uchovávají konkrétní lidské bytosti se zkušeností československého zápasu o postoj k sobě samému i celému společenství. Třiadvacet let je dlouhá doba v lidském životě, v životě státu ještě delší. Co to znamená? Žili tu lidé, kteří vyšli do ulic poblázněni studentským

Tyranie většiny

Jedním ze základních předpokladů fungování jakéhokoliv demokratického systému jsou princip majority a princip ochrany menšin. Jejich kouzlo spočívá v tom, že ani jeden nedokáže demokracii sám obsáhnout a definovat, ba naopak, neexistence druhého pólu může vést k výrazné deformaci tohoto jedinečného společenského systému. John Locke vysvětloval princip majority skrze fyzikální metaforu. Byl toho názoru, že těleso se

Třetině Čechů se nelíbí změna režimu a proč je to v Polsku jinak

Třetina Čechů si myslí, že změna režimu se nevyplatila. Nijak mě to nepřekvapuje a údiv nad tím, že podstatná část naší společnosti by se bez váhání vrátila před rok 1989, nesdílím. Přesto jsem si velice ráda přečetla diskusi vztahující se k tomuto průzkumu, zejména tedy reakce těch, kteří se s onou třetinou ztotožnili. Svůj názor

K čemu demokracii když máme média?

K úvaze na toto téma mě přivedlo pár myšlenek a zjištění z poslední doby. Převážně to bylo zjištění, jak velké procento voličů se rozhoduje, komu dají svůj hlas, až v posledních dnech před volbami. Následně to byl fakt, že se stává čím dál častější praxí, že úspěchu dosahují sotva vzniklé strany, v mnoha případech spíše hnutí, která jsou

Demokracie nebo Ochlokracie? Aneb úprava volebního práva – Část IV.

Vlastní volební systém Vycházeje z předchozích kapitol této práce, popíšu nyní samotný systém, jakým by se na základě výše uvedeného aktivního i pasivního volebního práva mohlo dosazovat kandidáty do funkcí. Dále uvádím základní charakteristické znaky mnou navrhovaného systému, z nichž o každém by se dalo pojednávat dosti rozsáhle. V této práci však již na tuto hlubší analýzu nezbylo

Demokracie nebo Ochlokracie? Aneb úprava volebního práva – Část III.

Pasivní volební právo a role politických stran Význam politických stran V předchozí části textu jsem věnoval určitou pasáž kritice politických stran. Nyní je naopak budu obhajovat, protože nic není z principu pouze špatné nebo pouze dobré, a proto lze i u politických stran najít podstatná pozitiva. Politické strany například dokážou koncentrovat a sjednocovat vůli jednotlivých občanů tak,

Demokracie nebo Ochlokracie? Aneb úprava volebního práva – Část II.

Kritéria aktivního volebního práva Část teoretická Chci-li vycházet z obojaké rovnosti, tedy rovnosti demokratické a zároveň rovnosti oligarchické, je potřeba nejprve stanovit základní kritéria těchto dvou rovností. Již na tomto místě mohu předpokládat, že chci-li využívat dvou odlišných typů rovnosti, budou stanovená kritéria dvě. Co se týče demokratického kritéria, zde neočekávám žádný problém. Neboť demokratickým kritériem

Demokracie nebo Ochlokracie? Aneb úprava volebního práva – Část I.

Úvod a uvedení do problematiky Již delší dobu se mi v hlavě rodí určitá kritika demokratického systému. Zároveň však neustále tvrdím, demokracie při srovnání s jakýmkoliv jiným myslitelným společensko-politickým systémem obstojí, a tedy že stále platí Churchillův slavný výrok: „Liberální demokracie je ten nejhorší způsob vlády, jaký znám. Až na to, že neexistuje žádný lepší.“ Tato

25 let po revoluci jsme stále na začátku

17. listopad 1989. Symbolické datum. Sametová revoluce svrhla totalitní komunismus a nastolila svobodnou demokracii. Ale co když ne? Oxymóron Sametová revoluce je sám o sobě paradoxem nutící člověka k zamyšlení. Revolucionismus hlásaný disidentem během komunismu byl sice silný, na demokracii ale nestačil a nikdy ani stačit nebude. Nehledě na teze o připravovaném převratu a vymedializované spontánnosti