Filozofie Archív

Thomasův teorém: Proč naše předpovědi mění svět

Pokud si myslíte, že poplašné zprávy a „zaručené“ předpovědi jsou jen nerealistickým klevetěním, máte pravdu. To ovšem platí jen do té doby, dokud jim neuvěří dostatečné množství lidí. Proč naše očekávání ovlivňují svět a lidi kolem nás tak, že nakonec naplní naše původní předpovědi? Větší problém než události samotné jsou jejich interpretace Obklopeni neodkladnou současností, vnímáme dnešní dobu

Evoluce biblického boha

Bůh, kterého známe, bůh Západního světa, bůh Židů, křesťanů a muslimů má svou historii.  V současnosti existují důkazy o tom, že když čtete Bibli tak, jak je prezentována v současném křesťanství, nečtete skutečný příběh. To, co čtete je editovaná verze, upravovaná a pozměňovaná, která prezentuje celý příběh v jiné podobě, než ke které poukazují ostatní

Filosofie je těžký obor

Pro spoustu lidí je dnes módní hledět skrze prsty na humanitní vědy a tvrdit, jaká je to flákárna. Poslal bych je pět let studovat historii filozofie. Možná by pak dali přednost i vězení. Všichni by měli studovat něco užitečného. Užitečné obory jsou ty technické. Slyšíme to teď ze všech stran. Ale ty jsou náročné, proto

Ježíšova morálka

„Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit“, říká Ježíš v horském kázání (Mt 5,17). Ideál morálky, který nám Ježíš představuje, tedy nespočívá v doslovném a mechanickém plnění Božích přikázání, ale v naplnění jejich smyslu. Je zvláštní, že toto pravidlo řekl Ježíš už před dvěma tisíci lety, ale mnoho lidí jej stále

Časť života a prepojenie

Narodenie a smrť. Dve strany jednej mince, v rôznych prípadoch rozlične hrubej. Začína sa život narodením a končí smrťou jedinca? Nemyslím si to. Začala a skončila totiž len malá časť života. Život samotný začal pred miliónmi rokov a stále pokračuje. Berie tento pohľad človeku zmysel? Berie to človeku výnimočnosť? Myslím si, že sa človek z nejakého dôvodu potrebuje cítiť významný. Aj

Krize moderní doby a její dopady – autorita a svoboda

Krize moderní doby se podepsala v prvé řadě na základních politických kategoriích, jimiž jsou autorita a svoboda. Všichni se neustále vznášíme mezi tradicí a modernitou, protože nám ani jedna z nich zcela nevyhovuje.[1] Toto dilema našlo svůj výraz v jednoslovné diagnóze, kterou je krize. Krize ekonomická, krize společnosti, krize Evropy – takové termíny každodenně rezonují v našich uších. Hledání příčin

Světlo: dopis od duše

Naprosto přesně si pamatuji ten první moment, kdy jsem si uvědomila sama sebe. Dívala jsem se skrze modrozelené duhové kamínky do zrcadla. Zase jsem cítila své Světlo, i když ve zcela jiné skořápce, bez jediné vzpomínky na svou původní schránku. V ten okamžik se všechno kolem zachvělo. Doposud to byla tak dlouhá cesta, tak nekonečná doba. Řekla

Od dětí, přes peníze, až k (ne)smyslu života

Začalo to článkem o opravdu mladých rodičích. Nebo spíše maminkách, které tatínky poznaly jen na oněch pár inkriminovaných minut. Mocpřemýšlející grafička: Radost pohledět, některé holky vypadají, že jim je tak 10 roků… Milý zvukař: A všecky vypadají dost zničeně. Mocpřemýšlející grafička: To jo, ani jedna z toho očividně nemá absolutně žádnou radost. Ale to je fakt mazec.

Svíce, která nevyhoří

Nejdříve v srdci. Pak tělem ven. Pomalu. Cestou nabírá vzduch. Kyslík. Pomalu. Získává na síle. Dere se ven. Občas se zasekne, pochybuje, váhá a přidává písmena, občas je ubere. Nadechuje se k poslednímu výkřiku a na vyschlých rtech se objeví na světě. Vše je nové, vše nečekané, vše velké. Slovo se lehce ukloní, nabere dech a vydá

Je pravda nutnost, nebo zhouba?

V minulém článku jsem psal o tom, že pro člověka neexistuje žádná pravda, protože zkrátka nedokáže poznat, co je „pravdivé“, možná existuje něco jako absolutní pravda, ale to přes naše problémy v poznávání nedokáže s určitostí říct. I přes zřejmé důkazy z minulého článku a přes mnohá prohlášení světově známých filosofů o neexistenci pravdy resp. o nemožnosti skutečného poznání