Filozofie Archív

Svoboda nebo nutnost volby?

Co je to svoboda? Možnost volby? Nebo možnost žít v souladu se svou přirozeností a potřebami? Svoboda od něčeho (nebýt omezován ve své volbě), anebo svoboda pro něco, k něčemu co má hodnotu? Co je znakem svobodného člověka a svobodného života? Vlastnost, která je dnes rozhodně spojována se svobodou, je originalita. Originalita je výsledkem našich životních voleb,

Po stopách (ne)smyslu života

Proč jsem tady? Proč žiji? Kam směřuji? Co je smyslem života a vesmíru? A existuje vůbec smysl života? Otázky, které jsou staré snad jak lidstvo samo, nebyly dosud nikým uspokojivě zodpovězeny. Někteří hledáním odpovědí promarnili život. Jiní nabyli dojmu, že smysl života neexistuje a další zase, že nalezli odpověď na otázku vesmíru, života a vůbec.

Když si psycholog počíná neeticky

Co je to etika a morálka? Etické chování a morálka doprovázely lidské úvahy snad již od samotného počátku myšlení. O důležitosti této problematiky svědčí existence filosofické disciplíny etiky, tedy „vědy o mravnosti člověka, o původu a vývoji jeho morálního vědomí, svědomí a jednání.“ (Hartl a Hartlová, 2010, str. 133) Je proto logické, že se k problematice

Jak nežít pro nepravdu

Co to je vlastně pravda? Tímto tématem se zaobírám již řádku měsíců a dospěl jsem k názoru, že žádná pravda neexistuje. Když to vezmeme kolem a kolem, je několik teorií pravdy, jež nám říkají, jestli pravda je, a když je, tak jak se k ní dá dojít. Vyjmenuji vám tu jen základní: logická pravda (věta

Pojednanie o dobre a zle

Už ako malým deťom nám rodičia hovorievali, aby sme sa správali dobre a nerobili zle. Tak jednoduché a prosté. Postupom času sa to však začalo komplikovať. Zdalo sa, že niekedy ani dospelí nemajú úplne jasno v tom, čo je dobré a čo zlé. Dobro a zlo ako vymyslené konštrukty spoločnosti Na prvý pohľad sa môže zdať otázka dobra a

Plot

Plot [1] je vážná věc. Dá se bez něj žít, ale není to moc prozíravé. Stavět plot se můžeme i naučit. Bylo by to přece hloupé, kdyby ne. Lidé rozbili ploty. Od velké francouzské revoluce postupně mizí plot za plotem. Najednou tu stojí člověk, uprostřed třísek, nahý, vržený nad propast Prázdnoty. Jako kdyby znovu utekl

Komentáře k Desateru

Desatero přikázání berou i mnozí nevěřící lidé jako jakýsi základ naší kultury, spolehlivý morální kompas, dobrou věc. V následujícím článku se pokusím nastínit, že to nemusí být tak úplně pravda, zvláště tehdy, pokud projdeme jedno přikázání po druhém a zasadíme je do kontextu doby, ve které vznikla. To, co se zpravidla prezentuje jako desatero přikázání je

První vůle

Rytíř orla se Kvelsdulfovi vůbec nevěnoval, jen dále zpracovával zabitého vojáka. Mezitím přicupitali žrecové, kněží silných paží, kteří obvykle obřad lidské oběti vykonávají. Popadli rozbitého germánského Kelta a nesli jej směrem k obětišti. Co se to však děje? Nenesou jej na obětiště, neulehčí mu trápení? Nesli jej pod pyramidu. Procházeli spetitými chodbičkami vlhkých zdí do nitra

Pýcha vzdělanců

Každého rána se ulicemi pohybuje tuze zvláštní muž. Hlava holá, šat nuzný, nohy bosé. Den co den rozmlouvá s muži i ženami, s cizími i známými, s mladými i starými. Od návratu Chairefónta z Delf nenalezl klidu. Hledá moudřejšího, leč nenachází. Mnohé z těch, které Sókratés usvědčoval z nadutosti, by zajisté potěšilo slovo z Delf, že

Přesvědčení o lidském smýšlení k Bohu

„Ten, kdo káže vodu, nepije víno, protože neví, jak chutná. Ten, kdo káže vodu, nabízí tu svou – výměnou za víno druhých.“ „Moudrost je jen slovo mysli a srdce, které čeká, až chytrost pozná svou hloupost.“ Církev už mnoho staletí zasahuje do řízení státu a politiky v něm. Je nutno pochopit, kam až sahají prorostlé