Filozofie Archív

Demokracie versus kapitalismus

Winston Churchill před několika dekádami pronesl, že liberální demokracie je značně nedokonalý systém, nikdo však ještě nedokázal vymyslet žádný lepší. Francis Fukuyama po rozpadu východního bloku hlásal konec dějin definovaných soubojem různých společenských ideologií, neboť jednoznačně zvítězil kapitalistický liberalismus. Naomi Klein vidí v globálním kapitalismu naopak riziko pro demokracii a tvrdí, že dané dva systémy jsou

25 let svobody?

Vzpomínka na listopad 1989 je už dnes téměř výhradně otázkou soukromého pocitu, který v sobě vědomě či nevědomě uchovávají konkrétní lidské bytosti se zkušeností československého zápasu o postoj k sobě samému i celému společenství. Třiadvacet let je dlouhá doba v lidském životě, v životě státu ještě delší. Co to znamená? Žili tu lidé, kteří vyšli do ulic poblázněni studentským

Je právo na smrt stejně spravedlivé jako právo na život?

Já jsem v podstatě velmi nekonfliktní člověk. Na věci nahlížím z mnoha úhlů pohledu. Držím se v mnoha ohledech pragmatizmu. Na málo lidí nebo věcí mívám striktní a neměnný názor. Ale občas se stane, že se nechám strhnout a cosi mě, hodně mírně řečeno, vytočí. Asi jako aktuálně teď. Propírané téma, které právě probíhá médii. A sice,

Filozofie ducha aneb o (ne)smyslu života

Již po tisíciletí snaží se lidstvo odhaliti neprostupnou zástěru smyslu existence v domnění, že intence bytí musí existovat, neboť neschopnost najíti smyslu čehokoliv uvádí nás v nekonečnou depresi. V předpokladu popsatelnosti universa vytváříme sebeiracionálnější hypotézy jen proto, abychom zaplnili prázdno v našich rozpolcených duších vzniknuvší při konfrontaci s naší patetickou bezrozměrností. Neochotni připustit si deprimující nesmyslnost sebe samých snažíme se

Antény mají rádia, ne lidé. Nebo je to naopak?

„Jak máme být šťastni, aniž bychom se vyhýbali skutečnosti – ta je vždy neutrální, tedy člověk nezbavený emocí nevnímá skutečnost, ale její hodnocení. Pokud jste šťastni, musíte být závislí na vlastních představách, ne na opravdovém světě…“ V životech většiny z nás vždy existovaly ideály, prozatimně neuskutečněné sny, lidé, jejichž existence linkuje referenční dráhy našich rozhodnutí. Ale neexistuje

Slovo a prostřední pokoj

I. S tradicí je spojen klid, klid duše, která se v jistotě pravdivosti poznaného ocitá ve stavu božského opojení. Duše je smířena sama se sebou, vichřice nesamozřejmého opustila region lásky a bezvětří se stalo dominantním znakem skleslého prožívání skutečnosti přítomného okamžiku. Z lásky se stala tradice a pohřbila všechny naděje na slovo, které by promluvilo k ostatním duším, neboť

Věda o duši člověka žijícího v 21. století

Zmatek. Uspěchanost. Přetechnizovanost. Peníze. Sobectví. Bída. Strach. Nelidskost. Hrubost. Vulgárnost. Despekt. Zvrácené hodnoty. Perverznost. Lži. Korupce. Nefungující rodina. Absence lásky a přátelství. Rozvody. Exekuce. Sebevraždy. Bezdomovci. Nejistota… Takhle specificky definuje většina mých klientů, se kterými se setkávám v rámci mého dobrovolnictví v domově seniorů, dnešní svět, přičemž podobné atributy přisuzují i dnešní generaci a dodávají, že vyrůstat

Lidé si nejsou rovni. Rovnost neexistuje. Díkybohu.

“A každý, kdo káže opak, je buď hlupákem, demagogickým populistou, osvíceným idealistou nebo naivním filozofem…” Genetické předpoklady, biologické znaky, sociální prostředí, individuální aspirace, vlohy, inteligence, zkušenosti aj. To jsou všechno aspekty určující jakýsi lidský kapitál, který je naprosto individuální a originální. Na světě neexistuje jeden člověk, který by se rovnal druhému. Všichni jsme svým způsobem

Peklo, nebe a očistec trochu jinak…

Asi před rokem jsem šel v mrazivém únorovém ránu nakupovat do jednoho hypermarketu. V oddělení pečiva se mi naskytla smutná scéna: Jeden (evidentně) bezdomovec stál u hromady koláčů a „nenápadně“ si z nich uždiboval. Chvíli jsem ho nenápadně pozoroval. Začalo mi docházet, jak těžké to asi pro dotyčného člověka musí být – mít hlad, mít před sebou množství jídla, ale nemít možnost se

Svoboda v přetechnizovaném světě – čeká nás jako lidstvo apokalypsa?

Apokalypsa v podobě války strojů s lidskou rasou není nové téma. Varovali a stále před ní varují scifi autoři, představitelé cyberpunku, antiutopisté i filmoví režiséři. Obdobně jako u totalitních režimů však i jejich poselství zůstává pouze v rovině umělecké a jeho aktuálnost bývá přehlížena. Je přirozené, že si lidé začínají uvědomovat potenciál umělé inteligence a její možnou