Ostatní Archív

Úsměv

Úsměv. Stojí sedmnáct druhů svalů, za to mračení stojí minimálně dvacetkrát víc. Proč teda v dnešní spořivé době tolik plýtváme a zbytečně napínáme mimické svaly, vytváříme si nepěkné vrásky šklebením? Nepotěší Vás snad, když jdete po ulici a projde kolem Vás sluníčko? (tak nazývám lidi, kteří kolem jen projdou a dokážou Vám vykouzlit úsměv) Stačí obyčejné

Proč odmítám být konzumentem (… a jiné úvahy)

Proč odmítám být konzumentem Strašně nemám rád, když se mnou někdo manipuluje. Skrytě i otevřeně. Reklama na nás denně chrlí nesmysly. Kup si zázračné léky, drahé věci, pak budeš in. Budeš nejlepší. Nejhorší je, že tím křiví i charakter dětí. Každý musí být ten první. Druhé místo je již prohra. Musíš být výkonný, musíš se

Známe to snad každý…

Známe to snad každý, že? Zamilovat se, milovat tak, že to ani není možné, být nejšťastnějšími bytostmi pod Sluncem. A také řada z nás zná, jaké to je, když to náhle skončí. Najednou nic není jako dřív, Slunce nezáří tak jasně, hvězdy nám nenaplní noční oblohu, tráva nás neláká k měkkému odpočinku, každodenní život nás

Šílená matka

Šílená matka? Prvorodička určitě! Ten úžasný okamžik, ta chvíle, na kterou člověk čeká devět měsíců, ten kouzelný moment zrození. Možná i těšení se na vysvobození z té obludné, tlusté, nemotorné skořápky, jejíž krok se podobá tomu tučňáčímu. Rozhození hormonů, kdy vás rozbrečí i obyčejné štěně v reklamě, konec těm příšerným kopancům zevnitř, ze kterých jsme se v druhém

Otevři oči a buď překvapen, že máš oči, které můžeš otevřít

Věta, myšlenka. Tato slova mne naprosto pohltila. Dojala, a přitom jsem věděla, že přesně tuto myšlenku v sobě mám také. Jen jsem nevěděla kde, jak. Probudit ji, vypustit ji, předat ji dál. Kolik lidí si myslí, že vidí? Kolik lidí opravdu používá své oči, své smysly? První věc, na kterou hned ráno upřeme svůj pohled,

Několik Velikonočních kázání nejen pro věřící

Poznámka redakce: Následující Velikonoční speciál je souborem několika originálních kázání, které se tématicky týkají velikonočního postu či Velikonoc samotných. Autor – katolický kněz – se v nich snaží ukazovat netradiční stranu Velikonoc, poukazuje na paradoxy, kterých se věřící i církev často dopouští a – ačkoliv je text psán původně pro věřící – nutí i nevěřícího čtenáře přemýšlet, přehodnocovat

Řekněte ještě dnes své práci NE!

Práce „Jak si sakra může člověk užívat vstávání v 6:30 ráno, vyskočit z postele, obléknout se, nasnídat se, vysrat se, vychcat se, vyčistit si zuby, učesat se a bojovat s dopravou, aby se dostal na místo, kde v podstatě vydělává dost peněz pro někoho jiného, a přitom musí být vděčný za tuto příležitost?“ (Charles Bukowski) Lidé se bojí, že

Když je zdravý rozum v koncích…

Nemůžete se rozhodnout? Nevíte co je správné? Neřešte to!  Raději si hoďte mincí nebo kostkou (pro náročné klidně 20-ti stěnou). Proč? Protože šance na správné rozhodnutí je u mince 50%, v případě vašeho vlastního rozhodnutí, ponechme konkrétní čísla raději stranou. O čem to hovořím? Hovořím o intuici, rozhodovacích kritériích, které my používáme, ale obchodníci využívají proti

O farizeovi a celníkovi trochu jinak

Budu vyprávět příběh, který se jednou v květnu stal na Svatém Hostýně. V tomto příběhu se v hostýnské bazilice potkali dva poutníci – čerstvá důchodkyně paní Šťastná a Roman, čtyřicetiletý muž, který pracoval jako grafik. Abychom příběhu dobře porozuměli, řekněme si na začátek něco víc o jeho hlavních aktérech. Paní Olga Šťastná byla již dvacet let vdovou. Všichni,

U nebeské brány

K nebeské bráně se doplazil starý bezdomovec. Lépe řečeno – andělé jej donesli před Boží Tvář. Bezdomovec byl ještě celý zkřehlý – zemřel umrznutím v silných mrazech. Bůh na něj pohlédl s láskou a řekl: „Vítej doma.“ „Ty jsi Bůh?“ zeptal se bezdomovec. „Ano, já jsem Bůh. Vítej v nebi…“ „Tak to jsem tu asi omylem,“ začal se bránit