Ostatní Archív

Několik Vánočních kázání nejen pro věřící

Poznámka redakce: Následující Vánoční speciál je souborem několika originálních kázání, které se tématicky týkají Vánoc. Autor – katolický kněz – se v nich snaží ukazovat netradiční stranu Vánoc, poukazuje na paradoxy, kterých se věřící i církev často dopouští a – ačkoliv je text psán původně pro věřící – nutí i nevěřícího čtenáře přemýšlet, přehodnocovat své dosavadní postoje a vnímat

Cestování – pravé bohatství

Vítr ve vlasech. Exotické krajiny. Nezvyklá jídla. Náhodná setkání. Nedostatek spánku. Přesuny. Letištní kontroly. Posuny času. Změny počasí. Skype. Dobrodružství. Vzrušení i strach. Proč všechny tyto pojmy? Evokují ve mě cestování a s ním spojené zážitky. Příjemné i méně příjemné. V tomto článku bych se chtěla zamyslet nad „smyslem“ cestování – pro mě, pro vás

Jak to dopadne s knihami?

Co myslíte, převálcují elektronické čtečky ta krásná papírová stvoření? Vystřídá nějaká placatá krabička s nehmotnou knihovnou někde uvnitř sebe knihu, kterou můžete vzít do ruky, otevřít a užít si povrch potištěného papíru pod prsty? Já se totiž velmi obávám, že mnou milovaná kniha přestane mít v moderním světě svoje místo. A to by byla velká škoda. Jelikož

Óda na lenocha

„Říká se, že kus poctivé práce nikoho nezabije, ale na druhou stranu, proč pokoušet osud?“ Ronald Reagan. Povšimnul jsem si v poslední době, že uchazeči na jakoukoliv veřejnou funkci, volenou či nevolenou, zdůrazňují svou pracovitost, aby tak zvýšili své šance u voličstva nebo alespoň u členské základny nějaké strany, pokud by jim přízeň členstva zajistila nějaké

Milí Svědkové Jehovovi,

Díky za Váš vzkaz, který jsem asi před dvěma týdny nalezl ve své poštovní schránce. Věřím, že Vaše snaha seznamovat lidi s Biblí je míněna upřímně a s dobrým úmyslem. Chtěl bych Vám však k celé věci nabídnout určitou polemiku, případně názorovou alternativu. Pocházím z evangelické rodiny. Mezi mými předky a příbuznými naleznete takové lidi,

V jednu v noci

Je jedna hodina v noci a mně je špatně ze všeho, nejvíc však ze sebe samé. To ostatní by se ještě dalo přežít, před tím se dá utéct. Když budu chtít, dokážu všechno. Když budu chtít, uteču celému světu. Ale sobě ne. Protože když nevyjdu se sebou, neexistuji. Nebo jsem schizofrenička. Přemýšlím a klesám tak

Zpověď milenky

Nejdražší příteli, dělí nás tolik dní, měsíců, snad už roky od posledního setkání. Byli jsme spolu, byli jsme šťastní, poznali jsme lásku, poznali jsme nenávist, poznali jsme jeden druhého, poznali jsme hořkosladkou příchuť života, naučili jsme se žít. Přišel však čas a ty víš, že k tomu muselo dojít a já musela jít dál. Nejsem z těch,

Takový normální den učitelky MŠ

Blíží se první září. Čeká mě přípravný týden, ve kterém si vyzdobíme s kolegyní třídu, a potom hurá do nového školního roku. Začínám v nové školce ležící uprostřed velkého sídliště. Má dohromady osm tříd, v každé je 28 dětí. Po dlouhé době mám předškoláky, takže mě čeká připravit je (pomoci dětem vyrovnat rozdíly) pro vstup

Malí hrdinové (ne)všedních dní – Příběh Marka

A tak se Marek rozhodl, že nás opustí, že odejde. A nad očekávání mě ta zpráva zasáhla víc, než jsem si dokázala představit. Nepřekvapilo mě to. Věděla jsem, že je nemocný. Přesto se na takové věci nelze připravit dopředu. Cloumala se mnou lítost a zároveň vztek. Lítost ze smrti dobrého člověka, vztek, že tento dobrý

Jak rychle se člověk dostane z vrcholu na dno?

Říkejme mu Tom. Jméno kluka v místě jeho bydliště, kdysi oblíbené. Do jeho dvaceti let žil normálním životem. Byl to chytrý, vychovaný a hezký kluk. To se ale mělo brzy změnit. Z kluka, který měl všechno, měl zdraví, rodinu, přátelé, vzdělání, se stala troska, pouhá tělesná schránka. Můžou za to drogy? Alkohol? Vliv špatného kolektivu? Nebo něco