Je přátelství jen projevem naší sobeckosti?

Úvodem bych rád řekl, že tento článek je pouze hypotetický konstrukt, sloužící spíše k zamyšlení nad jinou interpretací něčeho tak důvěrně známého, jako je přátelství a sociální potřeby. Dávám do poměru dva pojmy přátelství (cíl) a přátelskost (nástroj). Celou teorii jsem postavil na jedné z myšlenek Adama Smitha, liberálního ekonoma, že všechno lidské soužití a koexistence je postaveno v podstatě na lidské snaze prosadit vlastní zájmy. Když každý prosadí vlastní zájmy, všichni budou spokojeni. A neviditelná ruka přírody, potažmo trhu, se postará, aby fungoval systém poptávky a nabídky celoplošně a spravedlivě, podle toho, kdo vyvinul jakou snahu.

Definice

Přátelství; charakteristika známá každému člověku bez výjimky. Pod přátelstvím si každý představuje sociální vztah založený na známosti a společných zájmech. Co kdyby to bylo jinak? Co kdyby přátelství vycházelo z vnitřní vlastnosti člověka, kterou bychom mohli označit jako „přátelskost“? Co kdyby vůbec nezáleželo na sociální potřebě, kterou má každý člověk, a která ho pudí k tvorbě sociálních vazeb, nýbrž na vlastní sobecké tendenci k přežití v moderním světě? Přátelskost je zde nástrojem k využití sociálních zdrojů, tedy druhých lidí. Jako když si zasadíme na zahradě brambory, následně je pěstujeme, abychom je jednoho dne vyhrabali a nakrmili se jimi.

Jak takové přátelství vzniká? Jak se vyvíjí? Potřebujeme své přátele? Potřebují oni nás?  A co přátelskost jako vlastnost? Je naučená nebo vrozená? Má přátelský člověk výhodu při navazování přátelství? Jaký vliv na to má typologie osobnosti? Tyto všechny otázky jsou u vazeb mezi námi všemi zajímavé a důležité. Zajímalo mě, čím to je, co je na přátelství tak zvláštního, že si na něm každý z nás tolik zakládá? Rozhodl jsem se tedy zamyslet nad procesem hledání a nalézání přátelskosti v sobě a přátelství v druhých.

Struktura?

V dnešním světě přežití již nestojí ani tak na fyzické síle, nebo schopnosti lovit, jako spíše na schopnosti efektivně využívat zdroje okolo sebe za minimálních nákladů a maximální prosperity. Jde o to, kdo dává a kdo přijímá. Známé české přísloví hlásá: „Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.“ Děti využívají veškerých zdrojů, které jim poskytují rodiče, starci zase čerpají zdroje od svých dětí. Manželé čerpají sílu jeden z druhého. Vztah. Každý vztah, nejen obchodní, má subjekty, objekt a obsah, kterým je obvykle nějaká smlouva. A právě jakási nevyslovená smlouva vznikne také se založením přátelského vztahu. Umožňuje účastníkům vzájemné využívání času, energie, informací, financí (viz dávání darů, půjčení peněz apod.), služeb, a emocí… Přátelství je primárně vztah mezi dvěma lidmi, založený na vzájemné důvěře, sdílení a sympatii, sekundárně však čistě obchodní záležitostí.

Co to je přátelství? Z čeho se skládá? Vycházím z obecně uznávané teorie složek lásky, kterou jsem aplikoval na toto téma, neboť si myslím, že láska je jakýmsi nejvyšším druhem přátelství – viz dále (pozor! Nemám na mysli zamilovanost). Struktura se dělí na obdiv, intimitu a vášeň. Tyhle tři body provází ještě jedna nezbytná podmínka: snaha alespoň jedné strany vztahu o vývoj a sbližování.

Dovolím si povolit uzdu koním své fantasie a vysvětlit proces budování přátelského vztahu a ukážeme si, že hned v několika bodech je přinejmenším velmi sporné, jaké jsou naše lidské pohnutky k tomu, abychom přátelství tvořili.

Proces tvorby přátelství

Když někoho vidíme poprvé, zapůsobí na nás pověstný „halo effect“, který se vyznačuje tím, že si utvoříme obrázek o člověku podle několika nejvýznamnějších charakteristik. První dojem nám obvykle založí člověka do příslušné kategorie, které si v průběhu života vytváříme, takže se zaktivizuje schéma typické formy jednání, které využíváme vždy, když jednáme s lidmi příslušné, námi odhadované kategorie.

1. Navážeme kontakt.

Proč to děláme? Aristotelův výrok: „Zoón politikón“ vystihuje tuto naši potřebu jasně, nikoli však výlučně správně. Co když člověk ve své podstatě není tvor společenský? Vždyť nikde v přírodě společenská smlouva neexistuje. I vlci a lvi se spojují v komunity jen proto, aby sami byli schopni získat dostatek potravy a ochrany, aby sami přežili. Funguje hierarchické uspořádání, o nejlepší místa na žebříčku řecké abecedy při určování dominance (alfa samci/samice) se vedou líté boje, každý sám za sebe. Smečka je funkční kvůli tomu, že se všichni členové vzájemně vysávají a využívají bio-sociálních zdrojů „těch druhých“. Některé články smečky jsou slabší – ty jsou obvykle využívány nejvíce a také nejdříve zemřou. Vlci i lidé navazují kontakt ze stejného důvodu, jsou zvědaví, co jim může druhý nabídnout.

2. Poskytneme základní charakteristiky o sobě druhé straně.

Prezentujeme to, co si myslíme, že by mohlo druhou stranu zajímat a současně to nestojí přílišné úsilí nás. Jde o jistý druh psychologického obchodu, kde si lidé vyměňují informace o sobě, kus za kus. Já ti řeknu, co mě definuje, abys mi ty řekl, čím mi můžeš pomoci. Čím více se otevře jedna strana (například my) jakoby zdarma, tím spíše ukazuje svoji zranitelnost a druhý si může rozšířit krabici, na které visí naše jméno, do níž si ukládá možnosti využití našeho potenciálu při řešení svých problémů. Ale současně to budí ještě větší zájem druhé strany, takže tato se musí, aby udržela krok, také otevřít do stejné míry. Zkrátka otevíráme se za diagnostickými účely.

Tento druh přátelství označíme jako zaujetí: Jsem zaujat nějakou charakteristikou člověka, kterého jsem právě poznal… zařadím si jej do kategorie známosti, neboť s ním zatím nijak neinteraguji, dokud nepotřebuji využít oné specifické vlastnosti, kterou člověk oplývá. Proč se s ním bavíme? Je možné, že si jen tvoříme databázi zdrojů, jejichž pozdější využití by nám mohlo pomoci? Také mohu být zaujat rozdílností, nebo naopak shodností názorové výbavy/ koníčků… díky náběhu na sdílení společné vášně (aktivity) je tato známost již náběhem na kamarádství, ke kterému skutečně dojde, bude-li probíhat další interakce a nebude-li charakter daného člověka fungovat absolutně proti přirozenosti našeho charakteru (tak, že to nemůžeme snést).

3. Analyzujeme získaná data, posuzujeme, zda zapadají do kontextu naší sociální skupiny, názorové databáze, etického kodexu atd.

Máme dostatek informací, proto zjišťujeme, zda to, co o druhých víme, vyhovuje naší potřebě. Zda jejich schopnosti, vlastnosti, vzezření atd. zapadají do koncepce našeho světa. Obvykle proces analýzy dat probíhá neustále, již při sbírání informací a postupně se nabaluje, podle toho, jaké v nás získaná data vyvolávají emoce. Napadá mě k tomu metafora vybírání kamenů z rýže. Kameny nezapadají do našeho sociálního ani psychického světa, tak je z rýže odstraníme. Současně si vybíráme tu nejvýživnější rýži, abychom co nejvíce rostli.

V této fázi dochází buď k vytvoření zárodků vášně (rozumějme potenciálně nosnou společnou aktivitu), nebo k návratu do bodu (2), či k rozkmotření. Vášeň, která takto vzniká, je na počátku své cesty. Jedná se o společné styčné body obou lidí v názorech anebo koníčcích. S postupující interakcí se zvyšuje její intensita.

Tento druh přátelství označíme jako známost.

4. Vzájemné otevření se na hlubší úrovni.

Přichází fáze budování intimity. Prvotní záměr, kvůli kterému byl navázán kontakt, se odsouvá malinko do pozadí. Struktura vztahu se pozměňuje a přidává se prvek sdílení zejména zážitků, pocitů a niterních informací. Jedná se o nejemotivnější složku přátelství, která je založená na upřímnosti a empatii. Jedná se o další stupeň otevření se. Tento však již musí být oboustranný a ideálně do stejné míry chtěný. Sdílená intimita nabízí kromě pocitu, že nám někdo rozumí také vedlejší větev: obchod s emocemi a vzájemná podpora v nesnázích. Sem si nepustíme kdekoho. A ti, kteří měli to štěstí, jsou automaticky pasováni na vyšší lidské zdroje. Dovedou totiž pohnout s našimi emocemi. Jsou pro nás zdrojem, na kterém nám záleží, a naopak.

Dostáváme se k druhu přátelství, které bychom mohli označit jako kamarádství.

5. Racionalizace vztahu.

Čas od času nastane chvíle rekapitulace, kdy se každý z nás zamýšlí nad svojí sociální skupinou. Ptá se: „Proč se s nimi vlastně scházím, proč se jim svěřuji? Kdo jsou ti lidi?“ Obecně si v této fázi potřebujeme vědomě ujasnit, proč je výhodné/zajímavé/atraktivní s daným člověkem udržovat přátelský vztah. Naše mysl vytvoří četné racionalizace, které mohou poskytnout důvody a zrekapitulovat veškeré zdroje, díky nimž je pro nás přítel nepostradatelný nebo přinejmenším velmi cenný. Stejně jako máte své zlato v trezoru, peníze v bance, víru v srdci a mozek v hlavě, v databázi vašich přátel (kam spadají všichni blízcí lidé) jsou uloženy vaše zdroje emocí, uspokojování sociálních potřeb, mnohdy také bezpečí a základních fyziologických potřeb- např. závislost na matčině mléku a teplu u makaků via Harlow a experimenty s ranou citovou vazbou (attachement), která se vleče jako vedlejší linie života, podél hlavní linie přežití. Člověk tvoří síť sociálních vazeb a stejně tak paralelně síť citových vazeb, které začínají u té nejranější, a pak se pavučina rozšiřuje a proplétá až do smrti. Racionalizací si uvědomíme rozdíl mezi lidskými zdroji, ze kterých čerpáme sociální substrát a těmi, z nichž čerpáme emoční substrát.

Poté, co proběhne racionalizace vztahu, začne vznikat k příteli obdiv. A obdiv je posledním aspektem, který je nutné rozvíjet, aby vznikla neprůstřelná důvěra. Jedná se o zvnitřnění jeho charakteru v nás, plné přijetí toho, co nám může přítel nabídnout, jako součást sebe sama. Tento druh je již přátelstvím v pravém slova smyslu.

6. Společně trávený čas- získávání společné historie

Pokud budeme své brambory opečovávat a zalévat, jistě porostou. A čím větší budou hlízy, tím větší budou květy. Zahradník se z nich následně nejen více nakrmí, ale také se může těšit z viditelného úspěchu jeho snahy. Přítel je jako brambora. Musí uplynout nějaký čas, aby si zvykl na naši zahradu, na půdu, aby si uvědomil, že živiny, které mu poskytujeme, mu pomáhají růst. V té době se prohlubují všechny 3 důležité součásti struktury přátelství- vášeň, intimita, obdiv.

Tato epocha je poslední. Může se rozvíjet do nekonečna. Se stoupající mírou všech 3 hodnot, stoupá míra důvěry a s ní také užitečnost celého jevu přátelství pro obě strany. Tím, že spolu přátelé provozují společné aktivity, vzájemně se uznávají za užitečné součásti svých databází a sdělují si pocity, které je provází, vzniká společná historie, uchovaná v paměti obou stran. Z toho lze také báječně těžit při prohloubení důvěry.

Sestává z drobných skutků přátelství, které je utužují: slova (chvála, podpora), pozornost (naslouchání, věnování času, když potřebuje), činy (vzájemná výpomoc atd.), dárky, fyzický kontakt (podání rukou, objetí, poplácání po zádech atp.) Všechny strany celé komplexní sociální sítě se vzájemně vysávají a využívají navzájem svých zdrojů. Tento systém může fungovat z prostého důvodu- a sice, „to, co mi jeden vysaje, si vezmu jinde.“ A tento proces vysávání pokračuje dál, dokud (A) to nedojde zpět k původnímu člověku, který mi sebral energii (substituce za čas, peníze, sílu atd.) a cyklus se tak uzavře, nebo (B) nějaký slabý článek řetězce nevydrží vysátí, neboť si nebyl schopen utvořit dostatečně velkou bázi vlastních lidských zdrojů. Typickým příkladem slabšího článku řetězce může být člověk, který nepochopil, že aby přežil, musí se snažit přežít, což lze v moderním světě jedině skrze lidské zdroje. Takový člověk obvykle nepokročil od stádia č. 3.

Přátelskost

Zamýšleli jsme se nad procesem budování přátelství z kontroverzního hlediska, kdy přátelskost je jen jedna z efektivních schopností, vedoucí k přežití. Je zřejmé, že přátelštější lidé mají více přátel. O tom není pochyb, je to přímý logický konstrukt. Je tato vlastnost vrozená, nebo ji lze získat? Pokud se ji lze naučit, co nám její zvládnutí může do života přinést?

Doufání v pomoc. Tvoříme si zálohy, lidi, na které se můžeme spolehnout v nouzi. Těm říkáme přátelé a jsou nejdůležitější, protože již mají zracionalizované důvody, proč nám pomoct a povětšinou tak udělají. Přestože se z našeho úhlu pohledu nejedná nikdy o stoprocentní jistotu, že nám skutečně pomohou, můžeme počítat s fenoménem sebenaplňujícího se proroctví, které ve zkratce znamená, že čemu věříme, to se stane. Dále je to pocit, že někam patřím… Koncept vazby k sociální skupině byl již rozebrán výše, přesto je příznačnou motivací člověka k tvorbě více přátelských vztahů, čímž si zvyšuje své šance na přežití. Ještě zmíním např. informační pramen– růst poznání a transfer zkušenosti. Přátelé nám sdělují své zkušenosti a své způsoby řešení problémů, které se mohou týkat také nás; přátelé se vzdělávají v oblastech, na které třeba již nevystačíme my s časem- plody jejich práce tak můžeme trhat přímo od „zdroje“. Jistě jich je řádově mnohem více, ale pro potřeby tohoto článku stačí vymezit jen několik výhod.

Láska

Je produktem přátelství při specifické situaci, kdy je součástí vášně také vzájemná přitažlivost a v ideálním případě uspokojivý fyzický kontakt, jako např. sex. Neplést si ze zamilovaností (odchází po 2 letech- pokud do té doby nevzniklo pevné přátelské pouto na úrovni lásky, vztah začíná umírat). Ačkoli přitažlivost je důležitým předpokladem, je potřeba ještě jakéhosi specifického pocitu, který je skoro až nadcitem, kdy jeden pro druhého skočí do ohně a položí za druhého třeba život. Je milovaná osoba stále lidským zdrojem, nebo se v tomto případě dostáváme na přesah této teorie?

Víme, že v lásce tento nadcit vzniká. Z logiky věci však samotná existence něčeho tak altruistického zcela popírá teorii pěstování přátel jako brambor, která zde byla představena. Neexistuje žádný sobecký důvod, proč by jeden člověk za druhého obětoval život, tudíž láska je opakem sobeckosti a přátelství, jež je ve své podstatě cestou směřující k lásce, rovněž. Protože pokud je účel a cíl vývoje přátelství nakonec láska, pak na něj nelze nazírat skrze pohled teorie lidských zdrojů, nýbrž právě naopak, jakožto na celo-altruistický akt vzájemné pomoci ve společném utrpení tohoto světa.

Závěr

Závěrem bych rád dodal, že celý koncept je hypotetický a záměrně provokující. Nejedná se o mé názory. Já jsem v tomhle směru idealista a věřím, že přátelství není založeno na takové, byť mnohdy nevědomé, vypočítavosti. Využití přátelskosti k získání potřebných sociálních surovin k našemu osobnímu růstu i přežití je jedno z možných hledisek nahlížení této problematiky. Jedná se o aplikaci ekonomie do blízkých sociálních vztahů, což odpovídá přibližně situaci, jako kdybych chtěl dělat maltu z ingrediencí na vaření- ze šlehačky, brambor a jahod dům nepostavím. Z tržních principů opravdové přátelství nevzniká, neboť to ze své podstaty musí být altruistické.

Doufám, že tato práce bude spíše předmětem plodné diskuse, nežli pojetím, které lidé odsoudí už z principu jenom proto, že se jim nelíbí, jakým způsobem jsem se pokusil možná až přílišně technicky rozebrat tak intuitivní pojem, jakým přátelství bezpochyby je. Ale zamyslete se, jste schopni natolik sebereflektovat, abyste mohli s jistotou říci, že tato hypotéza neplatí?