Chození přes mrtvoly

Nedávno, když jsem se svinským krokem hnala na autobusovou zastávku, abych stihla autobus, který mě doveze ze školy domů, málem jsem narazila do maminky, která vedla za ruku dítě okolo tří let. Co vedla! Táhla ho za sebou a tvářila se přitom jako georgijská dívka v 19. století, která je donucena pracovat na poli spolu

Tyranie většiny

Jedním ze základních předpokladů fungování jakéhokoliv demokratického systému jsou princip majority a princip ochrany menšin. Jejich kouzlo spočívá v tom, že ani jeden nedokáže demokracii sám obsáhnout a definovat, ba naopak, neexistence druhého pólu může vést k výrazné deformaci tohoto jedinečného společenského systému. John Locke vysvětloval princip majority skrze fyzikální metaforu. Byl toho názoru, že těleso se

Úsměv

Úsměv. Stojí sedmnáct druhů svalů, za to mračení stojí minimálně dvacetkrát víc. Proč teda v dnešní spořivé době tolik plýtváme a zbytečně napínáme mimické svaly, vytváříme si nepěkné vrásky šklebením? Nepotěší Vás snad, když jdete po ulici a projde kolem Vás sluníčko? (tak nazývám lidi, kteří kolem jen projdou a dokážou Vám vykouzlit úsměv) Stačí obyčejné

Umíme společně žít? Aneb rozdíly napříč generacemi

Narážíme na ně denně. V tramvajích, obchodech, kavárnách, na ulicích, ve výtahu, ba dokonce i v našich domovech. Generace lidí narozených v jiném časovém úseku nežli my samotní. Děti pocházející z informační doby, občané z dob revoluce, a také dědečkové a babičky z válečného období. Myslíme, že se nás netýkají, ale přesto se s mezigeneračními rozdíly potýkáme dnes a denně. Jen stěží

Antény mají rádia, ne lidé. Nebo je to naopak?

„Jak máme být šťastni, aniž bychom se vyhýbali skutečnosti – ta je vždy neutrální, tedy člověk nezbavený emocí nevnímá skutečnost, ale její hodnocení. Pokud jste šťastni, musíte být závislí na vlastních představách, ne na opravdovém světě…“ V životech většiny z nás vždy existovaly ideály, prozatimně neuskutečněné sny, lidé, jejichž existence linkuje referenční dráhy našich rozhodnutí. Ale neexistuje

Znáte své přátele? Aneb Facebook jako seznamka

Přesto, že ta největší lavina „lajků“ už pominula, stále jsou mezi námi tací, a není jich málo, kteří bojují o největší počet zvednutých palců, ať už u svých komentářů, fotek či příspěvcích na zdi. Je právě toto důvod nesmyslných počtu přátel u uživatelů facebooku? Nejspíš ano. Dnes si totiž už i malé dítě, které propadá

Proč odmítám být konzumentem (… a jiné úvahy)

Proč odmítám být konzumentem Strašně nemám rád, když se mnou někdo manipuluje. Skrytě i otevřeně. Reklama na nás denně chrlí nesmysly. Kup si zázračné léky, drahé věci, pak budeš in. Budeš nejlepší. Nejhorší je, že tím křiví i charakter dětí. Každý musí být ten první. Druhé místo je již prohra. Musíš být výkonný, musíš se

Známe to snad každý…

Známe to snad každý, že? Zamilovat se, milovat tak, že to ani není možné, být nejšťastnějšími bytostmi pod Sluncem. A také řada z nás zná, jaké to je, když to náhle skončí. Najednou nic není jako dřív, Slunce nezáří tak jasně, hvězdy nám nenaplní noční oblohu, tráva nás neláká k měkkému odpočinku, každodenní život nás

Šílená matka

Šílená matka? Prvorodička určitě! Ten úžasný okamžik, ta chvíle, na kterou člověk čeká devět měsíců, ten kouzelný moment zrození. Možná i těšení se na vysvobození z té obludné, tlusté, nemotorné skořápky, jejíž krok se podobá tomu tučňáčímu. Rozhození hormonů, kdy vás rozbrečí i obyčejné štěně v reklamě, konec těm příšerným kopancům zevnitř, ze kterých jsme se v druhém

Slovo a prostřední pokoj

I. S tradicí je spojen klid, klid duše, která se v jistotě pravdivosti poznaného ocitá ve stavu božského opojení. Duše je smířena sama se sebou, vichřice nesamozřejmého opustila region lásky a bezvětří se stalo dominantním znakem skleslého prožívání skutečnosti přítomného okamžiku. Z lásky se stala tradice a pohřbila všechny naděje na slovo, které by promluvilo k ostatním duším, neboť