Příčiny problémů dnešní společnosti – Část III. Absence levice

V této poslední části své práce se hodlám zaobírat dalším velkým problémem současné společnosti. Po již zmíněné neoliberální filozofii a probíhající globalizaci je to absence skutečně levicových idejí, levicové politiky. Tento postoj, který by měl hlásat velké ideje, vize, měl by být důležitou opozicí převládajícího světonázoru a zastupovat a hájit nespokojené občany, se však distancoval od své původní role, kterou zastupoval ještě tři dekády po 2. světové válce. Nemám na mysli žádnou formu extrémní levicové politiky, žádné hlasatele autoritativních myšlenek a propagátory autoritativních vlád. Mám na mysli zdravou, demokratickou opozici, která by se postavila čelem převládající neoliberální ideologii stojící na výše zmíněných pilířích.

Když se v dnešní době rozhlédnu kolem sebe, vidím, jak jsem psal již v úvodu, nespokojenost. Vidím také stále se zvětšující propast mezi bohatými a chudými, dále rostoucí nerovnost ve světě, jak sociální a ekonomickou, tak politickou. Výše zmíněné převládající nálady, které ukazují, že lidé již nevěří státu a politikům, převládající nálady, které ukazují, že občany již nikdo nereprezentuje, že jsou na vše sami, to vše jsou známky toho, že zde něco chybí. Chybí nám zde politická opozice, která by byla schopna rozhodně a objektivně vystoupit na obranu tradičních společenských hodnot, která by byla schopna zastupovat obyčejné občany, kteří si chtějí vydělávat poctivou prací a nechtějí měnit působiště či dokonce pracovní obor podle toho, jak si velké nadnárodní podniky pískají či podle toho, že bankéři a finančníci opět nafoukli nějakou finanční bublinu, což způsobilo obrovské ekonomické výkyvy a nejistotu. Chybí nám zde politická opozice, která by fungovala také na globální úrovni, což je v dnešní době potřeba. Neexistuje snad žádná globální kontrola globálních organizací. V této souvislosti opět navážu na slova J. Stiglitze, že skutečně nemáme globální vlády, avšak máme globální vládnutí. (Stiglitz, 2002) Chybí nám jakási zdravá kontrola velmi rychle se měnícího se světa. Žijeme v představě, že všechny změny jsou nutně dobré a vedou naši společnost kupředu. Nicméně je to opravdu tak? Dle mého názoru je vždy třeba dívat se kupředu a analyzovat možné následky rychlých změn. Vždy je potřeba mít zdravou politickou opozici, která kriticky zhodnotí nabízené kroky, která nabídne onu „druhou stranu mince“. Toto nám však chybí. Dnešní levice ve skutečnosti není opozicí vládnoucí neoliberální ideologie, ve skutečnosti je s ní zajedno. Pokud mluvíme o její policy, náplní jejich programu je možná tak snaha o větší sociální podporu občanů. Avšak většinou zůstává jen u slibů nebo u povrchových úprav nastaveného systému. Žádná levice dneska nejde skutečně do hloubky systémových problémů, netroufá si vystoupit s kritikou, která by přesahovala běžný rámec státu na úroveň globální, což je velice špatně, jelikož, ať chceme nebo nechceme, žijeme v globalizovaném světě a globalizaci nelze zastavit, pokud se nechceme opět uzavřít na svých malých územích a přijít tak o pozitiva, která pro obyčejné lidi ono „srůstání světa“ nabízí. Těch pozitiv je určitě mnoho, nicméně se stále domnívám, že globalizace nemůže probíhat jen v neoliberálním rámci, bez jakékoli globální regulace či kontroly. V takovém případě se totiž obrací proti zájmům občanů, kteří ji nemohou jakkoli kontrolovat. Nemohou ji kontrolovat, jelikož je mimo demokratický rámec, nemá politickou kontrolu, hegemonní ideologie nemá politickou opozici. A to se na nespokojenosti ve společnosti značně projevuje již nyní.

Následky takové absence

Jaké jsou tedy následky? Můžeme je pozorovat všude kolem sebe. Obrovské ekonomické krize na jihu Evropy, zejména v Řecku a ve Španělsku a především s nimi spojené masivní demonstrace, stávky, nepokoje a stále hlasitější vyjadřování nespokojenosti a zoufalosti. Obrovská nezaměstnanost mladých lidí a neschopnost politiků vystoupit s jakoukoli dlouhodobější vizí. Jediným řešením, které svým občanům tito politici nabízí, není jejich. Je to řešení Mezinárodního měnového fondu a jiných mezinárodních institucí, které tyto státy stále dokola nutí si půjčovat obrovské, nesplatitelné sumy za již známých velice nevýhodných podmínek. Stručně řečeno, hlavním následkem této levicové prázdnoty je (slovy Václava Bělohradského) místo potřebné politické opozice jen obyčejná opozice politiky. Co se mě týká, nevidím v této opozici politiky nic dobrého. Je sice rozhodná, nicméně je radikální, vratká, bez konkrétních cílů. Tato opozice jen ví, co nechce, nicméně nemá vůbec žádné vize či plány do budoucna. Mezi takové aktivity namířené prostě jen proti systému, můžeme zařadit například nedávné hnutí Occupy Wall Street a jemu podobné alternativy. Taková protestní hnutí jsou znakem obrovské a hlavně stále se zvětšující nespokojenosti ve společnosti. Podle mého názoru si ignorováním těchto skutečností zaděláváme na velký problém. Pokud nevytvoříme skutečnou politickou alternativu k současnému převládajícímu světovému názoru, která by mohla sehrát současné převládající neoliberální ideologii rovnocennou opozici také na globální úrovni a především v rámci demokratických principů, budeme svědky stále se zvětšující radikalizace názorů jednotlivců a následně celých skupin. Solidarita a společná vize vždy byla, je a také bude pro přežití naší civilizace důležitá. Nicméně současná obrovská atomizace životů společenských jedinců, přetržení jejich společenských vazeb a následná zoufalost z toho, že jejich zájmy vlastně nikdo nehájí, může docela pravděpodobně být hlavním stimulem k vytvoření velké skupiny občanů s velice radikálním smýšlením a s voláním po tvrdé a mocné autoritativní ruce. V takových případech je však již pozdě na vytváření demokratické politické opozice s nějakou dlouhodobou vizí, která by brala obyčejné lidi a jejich životy skutečně v potaz. V takovém případě již lidé demokracii nechtějí, chtějí jen pořádek a uvěří prvnímu, který jim jej slíbí.

Použité zdroje

Stiglitz, J. 2002. Globalism´s Discontents. The American Prospect [online]. [cit. 27/1/14]. Dostupné z: http://prospect.org/article/globalisms-discontents

Poznámka redakce:

Esej Příčiny problémů dnešní společnosti je sérií tří úvah, která se skládá ze třech kapitol: Část I. Neoliberalismus, Část II. Globalizace a Část III. Absence levice

Tags:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.