Rozhodování jednoho muže aneb velké nebezpečí do budoucna

(Upozornění redakce: Následující text vznikl pro časopis Přítomnost jakožto příspěvek do soutěže „Cena Přítomnosti“ a byl původně zveřejněn zde


Hnutí Ano nám ukázalo, že společenská poptávka po nových stranách a hnutích založených spíše na autoritativním způsobu rozhodování roste. Zda je to pro naši zemi dobře je však silně na pováženou.

Na české politické scéně můžeme v posledních měsících a letech pozorovat nový trend tzv. nepolitické politiky. Její zastánci se vyznačují především tím, že se snaží co nejvíce distancovat od všeho minulého, snaží se občanům ukazovat jen to, co přijde, přičemž je nabádají, aby zapomněli na vše, co bylo. Vše minulé je v jejich pojetí zlé, prolezlé korupcí a nespravedlností. Vše, co jsme zatím v politické sféře mohli sledovat, bylo špatně, oni však přináší světlo do temných míst naší demokracie. Samotná forma nepolitické politiky není ve světě ničím novým. Avšak zarážející je jak úspěch, kterým se toto pojetí politiky může v České republice v současnosti chlubit, tak především způsob, jakým má být oněch pozitivních změn ve společnosti dosaženo. Tím způsobem je naprosté převrácení systému a budování státu stylem připomínající spíše privátní sektor, nežli liberální demokracii, jejíž základ tkví v aktivní občanské společnosti.

Typickým příkladem takového způsobu řízení země je hnutí Ano včele se současným ministrem financí Andrejem Babišem. Právě on v této nepolitické politice nalezl přesně to, co velká část občanů České republiky žádá, jelikož je nespokojena s dosavadní politickou reprezentací, s dosavadními vládami a s celkovou podobou našeho liberálně-demokratického systému. Andrej Babiš se svým přístupem k politice a se svým propracovaným politickým marketingem moderního typu uspokojil poptávku právě těchto voličů a díky své strategii nepolitické politiky se může pyšnit velkými úspěchy, které, zdá se, stále neutichají a jen tak utichat nebudou. Avšak je toto odmítání klasické politiky a řízení státu způsobem připomínající spíše řízení velké soukromé firmy to, co česká společnost potřebuje?

Události poslední doby nám potvrzují odhady politologů, kteří se před volbami obávali toho, že Andrej Babiš přenese jisté praktiky, které uplatňoval ve vedení Agrofertu, také do vrcholné politiky. Ukazuje se totiž, že je spíše klasickým manažerem, nikoli klasickým politikem. Veřejnosti vykládá o tom, že „bude líp“, že to „zařídí“. Avšak jak toho bude dosaženo, není jasné nikomu. A řekl bych, že dokonce ani členům samotného hnutí. A nejsem si zdaleka jist, zda je to jasné samotnému Andreji Babišovi, který se, dle mého názoru, řídí výlučně vlastní intuicí a vlastními pocity. Pro příklad nemusíme chodit daleko, jelikož samotná paní ministryně Válková se nechala slyšet, že ministerský post opustit nechtěla, učinila tak až na nátlak vedení hnutí. Taktéž odvolání a následné opětovné zvolení předsedy Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, pana Zlatušky, příliš nesvědčí o demokratičnosti této vládní strany, nýbrž spíše o rychlých a impulzivních rozhodnutích úzkého vedení, přesněji řečeno o rozhodnutích samotného předsedy hnutí. Dalším příkladem může být také kandidatura paní Krnáčové na post primátorky hlavního města Prahy, která po svém zvolení prohlásila, že se bude o svých krocích vždy radit nikoli s vedením hnutí, nýbrž se samotným Andrejem Babišem.

Je samozřejmě přirozené, že předseda politické strany (případně hnutí), který je zároveň místopředsedou vlády, bude mít jistý vliv a přehled o tom, co se ve straně (či hnutí) děje. Nicméně pravdou také je, že i on musí naslouchat názorům jiným, nejen svých spolustraníků, nýbrž také názorům občanů a jeho rozhodnutí by neměla být a priori konečná. Avšak zdá se, že právě tento autoritativní styl se v hnutí Ano prosadil. Rozhoduje úzký management včele s panem Babišem, přičemž ostatní členové musí tato rozhodnutí bezpodmínečně následovat. Určitý stupeň oligarchizace je zcela jistě přítomný (a snad i nutný) také v jiných stranách, v hnutí Ano je však hlas jejího předsedy hlasem výlučným. Uvědomují si však voliči tohoto hnutí, že tyto autoritářské praktiky jsou s liberálně-demokratickým systémem v rozporu?

Byť se to tak nemusí na první pohled zdát, současné úspěchy stran a hnutí, které jsou založeny na vůdcovském principu, jsou pro budoucí směřování naší republiky velkým nebezpečím. Já osobně věřím, že motivy Andreje Babiše nejsou nekalé, věřím, že za založením hnutí Ano je opravdu myšlenka jednoho muže, který nebyl – ostatně jako velká část jeho spoluobčanů – spokojen s fungováním naší demokracie a chtěl tento neuspokojivý stav změnit k lepšímu. Nicméně si ani on, ani všichni občané, kteří mu ve volbách propůjčili svůj hlas, neuvědomili jeden základní fakt, že hlavním pilířem fungujícího liberálně-demokratického systému je aktivní občanská společnost. Neuvědomili si, že změna dosavadního způsobu vládnutí v naší zemi se musí uskutečnit zdola, že musí vycházet z lidu. Toto nepochopení základní podmínky fungování demokracie je však v zemích, které mají s tímto politickým systémem málo zkušeností, naprosto běžné. Demokracie je spíše procesem, nežli stavem. Je procesem, kterého se musí aktivně účastnit sami občané. Každý člověk by měl svým jednáním přispívat k fungování a ke zlepšování společenského, ale také politického či ekonomického života. Na tuto občanskou zodpovědnost však nejsou lidé žijící v postkomunistických zemích navyklí. Co se týká samotné České (respektive Československé) republiky, s demokracií zde máme pramálo zkušeností a vybudovat mentalitu, jejíž součástí by byla právě ona občanská zodpovědnost kombinovaná s demokratickým smýšlením, se stále ještě nepodařilo. To je zřejmě také důvodem, proč se v poslední době od klasické politiky spíše odvracíme a přikláníme se naopak ke stranám, které se proti takové politice vymezují, a které jsou postaveny na jedné charismatické osobnosti.

Tato víra v příchod mesiáše, tato naděje na nalezení osobnosti, která svými kroky uskuteční slibované pozitivní změny ve společnosti, je pro občany států, které s demokracií nemají příliš zkušeností, příznačná. Avšak čím dříve si uvědomíme, že je to víra slepá a že zodpovědnost za současný stav, stejně jako za případné pozitivní změny, neseme my všichni, tím dříve se naše společnost začne vyvíjet tím správným směrem. Pokud tak ale neučiníme a budeme za dosavadní stav společnosti i nadále vinit jiné a pokud si neuvědomíme, že jedna osobnost zemi opravdu nespasí, může se nám to v budoucnosti vymstít. Jak jsem se již zmínil, věřím, že motivy Andreje Babiše jsou čisté, nicméně hnutí Ano s tímto člověkem pravděpodobně stojí a také padá. Co se stane, až se rozhodne z politiky odejít? Možná se mu do té doby opravdu podaří uskutečnit některé z jeho planých slibů, nicméně pokud se tak stane, bude to pravděpodobně spíše kontraproduktivní. Začneme totiž o to více věřit politice, ve které rozhoduje jedna osobnost podle své vlastní intuice, slibující rychlé a pozitivní změny. Kdo nám však zaručí, že pohnutky takové osobnosti, která přijde po Babišovi, budou stejně tak čisté? Společnost, která odmítne vlastní zodpovědnost, společnost, která není občansky aktivní a neplní kontrolní funkci svých vrcholných představitelů, je nebezpečně blízko tomu, aby zažila přechod o systému liberálně-demokratického k systému autoritativnímu.

Komentář

  1. Od Polášek

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.