Víra Archív
Křesťanství hrálo nemalou roli při vývoji společnosti, ve které žijeme. Pozitivně i negativně formovalo evropskou kulturu, tradice, rituály, morálku i společenskou normalitu. Je křesťanství nezbytné i v dnešní době? Není jen pouhým přežitkem? Má nám stále co nabídnout, nebo nás už jen omezuje? Agnosticismus jako nástroj pragmatismu Pojďme se na chvíli oprostit od hodnocení křesťanství v celé
Co je to džihád? Jaký vztah je mezi hinduismem a buddhismem? Proč mají egyptští bohové hlavy zvířat? Proč vlastně vznikl islám? Kdo to byl Achnaton? A co se doopravdy skrývá za slovem Tantra? Co je to tantrický buddhismus? Co se skrývá za slovem harém? Ví to někdo z nás „běžných západních“ lidí? A kdo jen tohle
Díky za Váš vzkaz, který jsem asi před dvěma týdny nalezl ve své poštovní schránce. Věřím, že Vaše snaha seznamovat lidi s Biblí je míněna upřímně a s dobrým úmyslem. Chtěl bych Vám však k celé věci nabídnout určitou polemiku, případně názorovou alternativu. Pocházím z evangelické rodiny. Mezi mými předky a příbuznými naleznete takové lidi,
Jsou místa v evangeliích, která jsou pro mne tvrdým oříškem. Například tato Ježíšova věta: „Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť.“ (Mt 5,39 – 40). Tato věta, vytržená z kontextu, může vést k úvaze, že po nás
Poznámka redakce: Následující Velikonoční speciál je souborem několika originálních kázání, které se tématicky týkají velikonočního postu či Velikonoc samotných. Autor – katolický kněz – se v nich snaží ukazovat netradiční stranu Velikonoc, poukazuje na paradoxy, kterých se věřící i církev často dopouští a – ačkoliv je text psán původně pro věřící – nutí i nevěřícího čtenáře přemýšlet, přehodnocovat
Hraje si duše na schovávanou? Duše je velice podivná věc. Každý ví, že ji má, ale nikdo vám nepoví, co to vlastně je, jak to vypadá nebo chutná…ne? Z hlediska náboženství a filozofie bychom mohli duši chápat jako jakousi neměnnou substanci, která tělo obývá jako podnájemník byt. Po smrti se vymaní z okovů fyzického těla
Asi před rokem jsem šel v mrazivém únorovém ránu nakupovat do jednoho hypermarketu. V oddělení pečiva se mi naskytla smutná scéna: Jeden (evidentně) bezdomovec stál u hromady koláčů a „nenápadně“ si z nich uždiboval. Chvíli jsem ho nenápadně pozoroval. Začalo mi docházet, jak těžké to asi pro dotyčného člověka musí být – mít hlad, mít před sebou množství jídla, ale nemít možnost se
Budu vyprávět příběh, který se jednou v květnu stal na Svatém Hostýně. V tomto příběhu se v hostýnské bazilice potkali dva poutníci – čerstvá důchodkyně paní Šťastná a Roman, čtyřicetiletý muž, který pracoval jako grafik. Abychom příběhu dobře porozuměli, řekněme si na začátek něco víc o jeho hlavních aktérech. Paní Olga Šťastná byla již dvacet let vdovou. Všichni,
K nebeské bráně se doplazil starý bezdomovec. Lépe řečeno – andělé jej donesli před Boží Tvář. Bezdomovec byl ještě celý zkřehlý – zemřel umrznutím v silných mrazech. Bůh na něj pohlédl s láskou a řekl: „Vítej doma.“ „Ty jsi Bůh?“ zeptal se bezdomovec. „Ano, já jsem Bůh. Vítej v nebi…“ „Tak to jsem tu asi omylem,“ začal se bránit
Občas se u křesťanů setkávám s velkým despektem k psychologii a psychoterapii. Chtěl bych zde předestřít svou úvahu o důvodech, proč tomu tak je, a jak by se na celou záležitost dalo hledět jinak. Z vlastní zkušenosti vím, že hodně křesťanů se psychologie bojí „jak čert kříže“. Bojí se, že by nějaký terapeutický proces mohl