Umění

Co je to vlastně umění? Podle Ottova slovníku „konání, jehož výsledek vyniká nad ostatní estetickou hodnotou“. Lze ho však hodnotit pouze z tohoto úhlu pohledu? Skutečně se umění měří pouze z hlediska líbivosti a estetiky?

Představte si následující. Stojíte v drážďanské Galerii starých mistrů, posloucháte působivý výklad o Zrození Venuše a do detailů si toto renesanční veledílo prohlížíte. Nemůžete neseznat, že obraz je nesmírně líbivý a působivý. Jako byste skutečně byli přímými svědky okamžiku, kdy se Venuše stojící na lastuře vynoří z moře. Estetickou hodnotu zde nelze upřít.

Pak jsou ale i autoři, kteří nemohou být v tomto ohledu s Botticellim srovnáváni. Přesuňme se z Dražďan do Prahy. Nacházíte se v Museu Kampa, kde je vystaveno výhradně moderní umění. S rozporuplnými pocity sledujete vystavené bezhlavé sochy oděné do pytloviny. Líbivé? Ani omylem. Působivé? Neskutečně. Výjev ve vás probudí nikoli pocit zalíbení, spíše zvědavost. Lačnost po informacích, touhu dozvědět se víc, rozkrýt záměr autorky a přijít na pointu. Chcete se dozvědět odpověď na otázku, která byla skrze skulptury položena. Pokud vám zvědavost nedá a trochu zapátráte, dozvíte se, že dílo vzniklo v období komunismu v Československu. Že by tedy sochy značily autorčin odpor vůči režimu, její nesouhlas s totalitou? Postavy bez hlav jako by byly zbaveny individuality, jako by jim byla odepřena schopnost samostatně myslet, svobodně mluvit, dokonce i vidět svět kolem sebe. Všechny jsou svázané na chlup stejným kusem pytloviny. Znemožňuje jim hýbat se, jakkoli svévolně manipulovat s vlastním tělem.

Takže má umění za účel pouze vykouzlit nám úsměv na tváři, pohladit nás po duši a zalichotit našemu oku? Rozhodně ne. Umění není pouze „něco hezkého, čím se pokocháme a skrze co unikneme od každodenní reality“. Je to vlastně jakýsi sdělovací prostředek, který člověk vytvořil. Nepoukazuje pouze na krásné objekty, může vyjadřovat i skutečnosti nehezké; ošklivé jevy. Samozřejmě v nás může evokovat radost a štěstí, stejně tak ale i zlost, úzkost, stísněnost, stesk či pocit bezmoci. Především ale klade otázky jakéhokoli typu a nutí nás přemýšlet. V tom spočívá jeho hodnota. Nikoli v tom, nakolik se nám daný obraz líbí, jak moc je ta či ona kniha čtivá, do jaké míry je určitá skladba melodická. Hloubku díla podmiňuje hlavně jeho myšlenka a námět. Nadání a vytříbený styl k tvoření skutečného umění nestačí. Nemáte-li čtenářům, posluchačům či divákům co sdělit, nemáte-li pro ně poselství, talent přijde vniveč. Ten je pouhým prostředkem, kterým autor zhmotňuje něco, co mu nedá spát. A jeho záměrem je, aby daná problematika nedala spát ani nám.

Tags:

Komentář

  1. Od Gebaurer

    Odpovědět

  2. Od cuk

    Odpovědět

  3. Od Jan Hnilica

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *