Společnost rizika nebo blahobytu?

Je současná atmosféra ve společnosti a veřejné debatě důvodem k deziluzi, nebo v ní lze hledat spíše příležitost pro změnu?

Při hodnocení „nálady“ ve společnosti vycházíme asi nejvíce ze svých pocitů a prožitků, což sice podle mě nutně neznamená, že daný pohled není třeba brát vážně, pravděpodobně ale platí, že co člověk, to trochu jiný názor, pohled. Navíc pojem „blbé nálady“ je již staršího data. Nicméně výsledky posledních voleb do Poslanecké sněmovny ukázaly, že velký úspěch měly strany, které se vymezovaly vůči tradičním politickým stranám, dosavadnímu politickému establishmentu. Proto si myslím, že současnou situaci nelze přejít pokrčením ramen s konstatováním, že tak to bylo přece vždycky. A úvahy o proměně veřejné debaty nestojí zcela na vodě.

Když se zamýšlíme nad atmosférou ve společnosti, měli bychom si všímat také socioekonomických podmínek, které danou atmosféru ovlivňují. Pro drtivou většinu společnosti nepochybně znamenal polistopadový vývoj růst životní úrovně. Má to jedno ale. Pro mnoho lidí se podle mě jednalo spíše o růst konzumu, než o skutečný blahobyt. A teď je otázkou, zda nám to, že máme plnější nákupní vozík, dostatečně vynahradí nárůst sociálních rizik, které současný svět přináší. Rizika ztráty zaměstnání, neúměrného zadlužení a následné dluhové pasti, ztráty bydlení či značného snížení jeho standardu.

A výběrová šetření ukazují, že i přes velmi nízkou nezaměstnanost je riziko problémů s dluhy pro značnou část společnosti poměrně reálné. Navíc jak ukázala nedávná reportáž na Aktuálně.cz, ani placené zaměstnání nemusí nutně znamenat spolehlivou cestu z dluhové pasti.

Vrátím-li se k tématu veřejné debaty, domnívám se, že i pokud jsme frustrování některými projevy a tendencemi v současné veřejné debatě, je důvod i k optimismu. Ve veřejné debatě se podle mě nově neobjevují mnohem častěji jen fake news, ale i některé nové tendence a impulsy, které rozšiřují a obohacují náš pohled na svět a jeho problémy. A například téma chudoby, které se dlouhodobě snažím sledovat, zaznamenalo dle mého soudu značný posun a i v mainstreamových médiích se nyní objevují velmi zasvěcené reportáže, což před několika lety ještě nebývalo zvykem (napadá mě zmínit například reportáž Filipa Horkého na Televizi Seznam, pozitivních příkladů by se ale našlo jistě mnohem více).

Proměna veřejné debaty tak může znamenat také příležitost ke změně. Příležitost nahradit neoliberální étos 90. let solidárnějším konsensem, který by byl zároveň dlouhodoběji udržitelnější. Který by neakcentoval jen individualismus (který dnes bohužel tak často ústí do egoismu), ale také společnou, společenskou odpovědnost, závazek.

Publikováno na autorově blogu.