Přepínám slidy, říkám tomu snímky

Anglicizace textu je v dnešním hyper ultra super globalizovaném světě aktuální téma. Když se mi tedy naskytla příležitost vyslechnout si zcela nezprostředkovaně a naživo názory bohemisty Karla Olivy na tuto problematiku, neváhala jsem a na přednášku s názvem O českých a cizích slovech zamířila. S jeho pohledem na cizí slova přebíraná uživateli českého jazyka souhlasím. V případě, že čeština nemá pro daný pojem synonymum, je zcela v pořádku, ba dokonce je to žádoucí, toto slovo do češtiny přijmout a začít ho dle pravidel českého jazyka rovněž užívat. Je-li ovšem možné daný termín nahradit českým, je užití anglického zcela zbytečné. Projevu Karla Olivy škodilo jen to, že v průběhu celé přednášky přepínal „na další slidy,“ ačkoliv by stejně dobře mohl přepínat na další snímky.
A tady se naskýtá otázka. Jsou zbytečné anglicismy v projevu daného mluvčího nevědomí parazité či projev lenosti vymýšlet česká slova stejného významu? Jistě, žijeme v globalizovaném světě, jsme uživateli mnoha technických vymožeností, programů ale i třeba sociálních sítí, které nepochází z naší země a pro snazší komunikaci používají angličtinu. Je ale nutné zdůraznit, že ji používají pro komunikaci odehrávající se mezi daným předmětem a jeho uživatelem. Je jen na nás, jaký jazyk pak použijeme my, uživatelé, budeme-li se bavit mezi sebou. Chceme-li náš vlastní jazyk užívat v jakémsi ohledu pasivně, vystačíme si s nabízeným anglickým pojmem. S trochou invence je však mnohdy možné vymyslet slovo české se stejným významem. Je to začarovaný kruh. Lidé líní vymýšlet česká synonyma zaplavují náš jazyk angličtinou, která pak v podobě nevědomých parazitů proniká do projevů i těch mluvčích, kteří si svou češtinu tříbí. A jak z tohoto kruhu ven, nechceme-li dále dopustit větší a větší záplavu češtiny anglicizmy? Mluvme a přemýšlejme česky!
Udržet češtinu opravdu českou není jen otázka jazyková, ale rovněž integrační, což ve své práci dokazuje i Robert Adam. My, generace, jež s angličtinou vyrůstaly, nemáme s anglicizmy problém. Co ale naši prarodiče? Zajde-li poangličťování češtiny příliš daleko, můžeme pozvolna vytvořit jazyk, který se stále sice bude zvát češtinou, někteří čeští komunikanti mu ovšem nebudou schopni rozumět. Obměna češtiny v anglický newspeak totiž probíhá rychleji než vznik nové generace, která bude schopna tímto novým jazykem bez problémů hovořit. Samozřejmě, vždy tomu bylo tak, že slovní zásoba jednotlivých generací se mezi sebou mírně lišila, přesto si ale jejich jednotliví zástupci rozuměli. Slovník z knihy Babička je sice v některých ohledech od dnešní češtiny odlišný, stále mu ale rozumíme. Dokázala by se ovšem Božena Němcová orientovat v dnešním hovoru?
Tomuto hrůznému scénáři se můžeme vyhnout. Stačí, budeme-li přemýšlet nad tím, co říkáme, nebudeme-li jen pasivní líní uživatelé jazyka, ale budeme jeho nositelé a zodpovědní tvořitelé. Anglicizace neprobíhá, anglicizaci způsobujeme my.

 

Komentář

  1. Od Polášek

    Odpovědět

  2. Od Petr neudek

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.