Filozofie Archív

Smrt – přirozená součást věčného koloběhu života

Smrt! Každého čeká. Jak ji však vnímat. Jak jí rozumět. A co po ni následuje? Jako by zde tato otázka byla odjakživa. Jako by si člověk nechtěl připustit absolutní konec všeho bytí, ačkoli nekonečno je mu stejně tak nepředstavitelné, jako věčná nicota. Snad každé náboženství hledá na tuto otázku odpověď. Nebo spíše útěchu. Křestané mají

Lidská situace

Všechno, co se má stát se stane, říká se. A někdy se to opravdu podaří, všechno nebo jenom půlka se opravdu stane skutečností. Jak je to ale s minulostí? To už bylo, říká se. A my lidé tomu moc dobře rozumíme. Je to ta chvíle, která právě skončila, je to pocit, který právě dozněl, je to

Jako smítko unášené větrem

Nemá-li život lidí myslících být řetězem jednotlivých epizod – a takového života člověk jen poněkud myslivější a opravdovější prostě nesnese – musí být všecka práce myšlenková i praktická založena na jistém a pevném základě …. Život. Jaký je jeho smysl? Proč jsme tady? Pro co vlastně žijeme? A žijeme vůbec pro něco? Nebo jsme pouze

Škrtni si své KDYBYCH

Fenomén podmiňovacího způsobu v lidské gramatice je záležitost vysoce existenciální. Je to verze lidské přebývání, které je definováno melancholickým, debilním uskutečňováním svého „Já“ v prostoru a čase. Ztěžovatelský komplex je pak průvodním znakem tohoto onemocnění. Tíha vlastní marnosti dopadá na celého člověka, stává se tělovým mlékem, které má mumifikující účinky. Podmiňovací způsob se dotýká sloves jako slovního

Buď jako Láska, miluj

Drazí bratří a setry, dnes je ten správný den, abych k Vám promluvil skrze Lásku a pro Lásku. Když jsem byl  vesmírem požádán, abych zde před Vámi vystoupil, mé srdce radostí poskočilo, neboť jsem tušil, že si ta věc žádá o slovo, které touží být rozpoznáno v davu lidských přání a toužení. Slunce opřelo se do mých

Vajíčko (The Egg)

Byl jsi na cestě domů, když jsi zahynul. Byla to bouračka. Nic zvláštního, nicméně smrtelná. Zůstala po tobě manželka a dvě děti. Ta smrt byla bezbolestná. Záchranáři dělali co mohli, aby tě zachránili, ale marně. Tvoje tělo bylo úplně rozmlácené, takže můžeš být rád, věř mi. A tehdy ses setkal se mnou. „No… a co

Společenské „vědy“: opět na rozcestí?

Ambicí tohoto krátkého příspěvku je zamyslet se nad současnou situací, významem a možnými směry vývoje oborů, jež dnes označujeme jako společenské vědy. Důvodem, který mě vedl k vytvoření tohoto textu, byla určitá nervozita a nejasnost, která se v poslední době vyskytovala v diskuzích na téma významu, podstaty a vývoje společenských věd, jichž jsem se v poslední době účastnil. Hlavní

Morálka očima Friedricha Nietzscheho

Na to, jak bychom se měli chovat, kde najít kritéria dobrého života, jaký čin je, nebo naopak není v pořádku, existovalo v dějinách lidstva mnoho teorií. Jedna z nich se však ostatním svou extravagantností a kontroverzností vymiká. Tou jednou je morální teorie Friedricha Nietzscheho, jíž lze považovat za brutální útok na veškeré dosavadní chápání morálky.

Být Božím obrazem

Když se řekne hřích, většinou se nám vybaví, že hřích rovná se porušení nějakého Božího přikázání. Chtěl bych ale nabídnout trochu odlišný pohled na hřích. Hřích v jeho skutečné podstatě můžeme chápat jako rozdíl mezi tím, kým jsme, a tím, kým bychom mohli být. Ale pozor, nemysleme teď na to, že bychom mohli být milionářem, že

Teorie kvantového vědomí aneb o tom, jak vědci (ne)potvrdili duši

Přemýšleli jste někdy nad tím, co je to vlastně vědomí? Co nás dělá námi? Nebo jste někde četli, že vědci potvrdili duši a existenci posmrtného života a zajímá vás, co je na tom pravdy? Těchto otázek se přímo i nepřímo dotýká teorie kvantového vědomí, kterou se pokusím popsat. Abychom ji ale alespoň trochu pochopili, musíme