Sonet hamletovský

Nejslavnější ze sonetů Shakespearových, jehož kulturní historie je neuvěřitelná. Patrně mnohem slavnější zde, v kontinentální Evropě, z důvodů politických. Nalezneme jej v různých podobách na zdech mnohých věznic, v rozličných zeměpisných šířkách a délkách, za různých režimů. Dmitrij Šostakovič jej zhudebnil několikrát v průběhu obléhání Stalingradu. Sonet 66 nabývá zvláštního účinku v takřka limitních situacích, v dobách ohrožení osobního i společenského, pomáhá v momentech kdy se zdá, že vše je nenávratně ztraceno.

Sonet šestašedesátý můžeme označit za hamletovský. Pokud by jej Shakespeare sám začlenil do slavného monologu, kde kralevic dánský přemítá o bytí či bytí, málokomu by to přišlo nevhodné. Ale jak zdůrazňuje Martin Hilský, a já se s tím plně ztotožňuji, sonet 66 je vedle politického a morálního přesahu sonetem o lásce, na což se snadno zapomíná. Temné, skeptické vyznění, jedenáct důvodů proč opustit tento svět smete důvod jeden jediný:

Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.

Přímo očistná, povznášející závěrečná pointa. Odešel bych rád, zemřít by bylo snadné, ale nemohu to tobě udělat, já tě tu nemohu nechat. Všimněte si že pouhá přítomnost druhé bytosti na tomto světě, všechno to zlé nejen vyvažuje, nýbrž převažuje. Špatnost světa, bída doby nesnese srovnání s onou druhou bytostí, ona svět dokonce činí snesitelným, lepším. Pouhá její existence je dostatečným důvodem proč žít dál.

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.
(překl. Martin Hilský)