6 důvodů, proč je trest smrti jen barbarským přežitkem

Jednou za čas se u nás rozvíří vášnivé debaty o znovuzavedení trestu smrti. Většinou k tomu vede nějaký ohavný zločin. Násilná vražda malé Elišky je toho názorným příkladem. Ačkoliv nelze takto nechutný čin neodsoudit a emoce ve mně volají po co nejtvrdším potrestání pachatele, snažím se zachovat si racionalitu v debatě jiné – v debatě o trestu smrti, který se v takovýchto chvílích stává atraktivní. Hned v úvodu tedy avizuji, že následující článek nebude o případu Elišky. Bude o iracionalitě trestu smrti v moderní společnosti. Navzdory trendu většinové společnosti, která je dlouhodobě pro zavedení trestu smrti (např. Statistika za rok 2013), považuji trest smrti za neefektivní. A proto zde předkládám hned 6 důvodů, proč je trest smrti jen barbarským přežitkem:

1)  Odplata, msta a volání po spravedlnosti

Oko za oko, zub za zub. To tvrdí Chammurapiho zákoník – jeden z nejstarších dochovaných zákoníků vůbec. V podobném duchu se nesou i rané pasáže Bible. Odplata jako prvek spravedlivosti nás doprovázela od úplného počátku. Za neúspěšnou operaci přišel doktor o ruku. Za pomluvu rodičů se pak dotyčný musel obejít ve světě bez jazyka. Ještě před tím fungovala běžně osobní msta, která se přetransformovala třeba v krevní pomstu, kterou jsme mohli pozorovat např. v mafiánské Sicílii, kde tato msta stála život mnoho nevinných. Dříve či později si však lidé uvědomili, že takhle to dál nejde. Proto vznikla společenská smlouva předávající rozhodování o vině a vykonávání spravedlivosti – tedy adekvátního trestu – státnímu orgánu či jeho představiteli. Tento aparát si byl vědom, že pokud nenabaží lidskou touhu po pomstě, převede se nenávist na něj. A tak se zdál i trest smrti vykonáván státem jako logický krok. Společnost se – jak doufám – snad už někam posunula. Vyznávajíce ideje humanismu bychom měli konečně pochopit pravou psychologickou podstatu trestu. Trest nesmí být odplatou. Trest má být výchovou. Výchova v tomhle kontextu znamená něco jiného, než si většina z vás pravděpodobně vybaví. Výchova zde znamená paradoxně větší trest než pomstu – a sice uvědomění si vlastního činu a jeho nepřijatelnosti. Výchova nabádá k poučení. Výchova směřuje dopředu, odplata je naopak zpátečnická. Probuzení svědomí a následný nekonečný čas kát se. Zpytovat svědomí. A umřít. Ve vězení. Bez možnosti úniku. No považte, není tohle větší trest než mnohdy osvobozující smrt? Neměl by dostat každý pachatel šanci pochopit svůj trest, aby jej mohl opravdu zažít?

2)  Odstrašující příklad

K filozofii, etice a morálce, kterou jsme načali v předchozím odstavci, se vrátíme v poslední části. Teď však k faktům. Exemplární trest, jehož cílem je odradit případné další pachatele, je jedním z nejčastějších argumentů, proč zavést trest smrti. Na první pohled si možná říkáte, proč ne. Vždyť je to logické. Vrah si svou vraždu secsakra rozmyslí, když si uvědomí, že ho namísto luxusní věznice čeká elektrické křeslo. To je však právě ono – neuvědomí. Naprostou většinu zločinů provádějí pachatelé v emocionálním afektu či pod vlivem drog. Nejednají tedy ani trošku racionálně a neuvažují o budoucnosti. Trest smrti prostě neberou v potaz. O psychicky nemocných jedincích snad není třeba ani psát. Pak jsou tady také ti, kteří svůj zločin plánují dopředu. Nejednají pod vlivem emocí, nýbrž racionálně hodnotí situaci. Tenhle typ lidí si však ve většině případů vůbec nepřipouští, že by je někdy někdo chytil. Věří, že trest smrti jim nehrozí, protože jejich vražda bude dokonalá. Navíc, dle mnohých psychologů může trest smrti paradoxně motivovat pachatele k činu, protože ten jednak vidí společnost, která legálně vraždí, a jednak často touží po smrti. (ZDROJ) Mimoto neexistuje ani jedna studie, která by trest smrti jako efektivní nástroj odstrašení potvrdila. Neexistuje ani jeden relevantní důkaz. A to je méně než málo, nemyslíte?

3)  Recidivita

Když už se tedy trest smrti neosvědčil jako odstrašující příklad, alespoň efektivně zabrání recidivitě pachatele. Zločinec už nikomu neublíží, neboť bude mrtvý. To je fakt, který nehodlám vyvracet. Stejně efektivně lze však takto krutému zločinci zabránit v recidivitě doživotním vězením. Stejně jako nesekáme ruky zlodějům a nekastrujeme cizoložníky, neměli bychom ani zabíjet vrahy. A to z toho důvodu, že je tady stejně kvalitní alternativa. Samozřejmě tady stále existuje hrozba, že pachatel uteče a svůj čin zopakuje. Domnívat se ale, že útěk z vězení je na denním pořádku, je docela odtržení od reality. Utéct se podaří naprostému minimu vězňů (např. v roce 1998 uteklo z vězení pouhých cca. 0,5% vězňů z celého světa) – a co víc, tohle není chyba míry trestu, nýbrž zabezpečení vězení. Měli bychom proto usilovat o zkvalitnění celkového bezpečnostního vězeňského systému namísto regrese k barbarství.

4)  Trest smrti je dražší než doživotí

Ekonomická stránka trestu smrti je taktéž důležitá. A to především proto, že často slýcháváme, že trest smrti je levnější. A upřímně, kdo z nás by rád ze svých daní živil zloděje a vrahy. Ve skutečnosti je tomu nejspíš úplně naopak. Většina studií na toto téma tvrdí, že trest smrti je mnohonásobně dražší než doživotí (např. ZDROJ 1, ZDROJ 2, ZDROJ 3, ZDROJ 4, ZDROJ 5, ZDROJ 6, …). Trest smrti totiž není jenom zmáčknutí tlačítka či vpíchnutí injekce. Je to složitý proces, který začíná zkoumáním spolehlivosti nástroje popravy, pokračuje nekonečný soudním odvoláváním a končí dlouhým pobytem ve speciálně střežené cele s kvalifikovaným personálem, jež je oddělená od ostatních vězňů. Navíc, každý fyzicky zdatný odsouzený má potenciál alespoň částečně si na sebe vydělat. I pro ty nejtěžší zločince se určitě najde práce, u které nemohou nikoho zranit a ze které nemohou uprchnout na svobodu.

5)  Omyly a potenciál justiční vraždy

Trest smrti je nevratný. Tohle je asi nejdůležitější aspekt, který si musíme uvědomit. Omyly se stávají běžně. Není ničím ojedinělým, když je odsouzený osvobozen i po několika letech pro svou nevinu. Život ale vrátit neumíme. Maimonides údajně řekl, „že je lepší propustit tisíc zločinců než popravit jednoho nevinného“. Můžeme se odkazovat na machiavelistický „účel světí prostředky“, nemůžeme však stanovit cenu jednoho lidského nevinného života a kompenzovat jej životem vinných. A tyto justiční omyly se opravdu stávají. Jen v USA bylo takto popraveno min. 4% nevinných (ZDROJ). Tohle je argument sám o sobě, proč je trest smrti přežitkem. Nehledě na potenciál zneužití k justiční vraždě, která se vcelku běžně dělá v zemích třetího světa. Vážně tolik věříte policii a soudům? Opravdu chcete dát státnímu aparátu takovou moc?

6)  Trest smrti je nemorální

Přednesl jsem zde čtyři základní fakta, která se často mystifikují a ignorují. Trest smrti se neprokázal jako odstrašující příklad. Recidivitě lze zabránit i jinak. Trest smrti je také velmi často mnohonásobně dražší než doživotí, a především je zde velká hrozba toho, že popravíme nevinného. Dokud však většinová společnost bude pro trest smrti a dokud se pro něj bude rozhodovat pod emociálním nátlakem (o vlivu emocí v takto závažných tématech jsem psal např. ZDE), je zbytečné na tyto fakta poukazovat, neboť je beztak nevezmou v potaz. Stejně jako v prvním odstavci se i v závěrečné části budu snažit poukázat na irelevantnost tohoto trestu z hlediska společenské morálky, která by příznivce trestu smrti mohla zaujmout více.

Trest smrti není morální. Byl by morální jen a pouze v případě, kdyby smrt pachatele navrátila život oběti. To je však bohužel nemožné. Ve zbytku situací je takové jednání nemorální, sobecké a zpátečnické. Chléb a hry, chcete-li. Je zvláštní, že právo silnějšího a zákon džungle považujeme za nemorální a nehumánní, zatímco trest smrti ne. Je zvláštní, že bychom rádi legalizovali vraždy vrahů, ale vraždy zlodějů či nevinných považujeme za nepřijatelné. Kde pak leží hranice přijatelnosti? Kam až se posune? Nebude to pak tak trochu Krylovské „vrah o morálce káže“?

Věřím, že máme jako lidstvo potenciál potlačit své primitivní pudy a touhu po pomstě ve jménu vyšších ideálů a cílů, ke kterým směřujeme. Bez těchto ideálů a cílů bychom totiž taky mohli skončit někde, kde, jak věřím, by se nelíbilo ani největším puritánům. Jakkoliv to může být nekomfortní a emocionálně chladné, lpěme na těchto humánních ideálech. Ideály totiž bývají často tou poslední překážkou před společenským zlem. A vraždu, když pominu přijatelnou obranu a podobné extrémní případy, bychom měli odsoudit vždy.

V roce 1990 jsme zakázali trest smrti. Zařadili jsme se tak k naprosté většině států, u kterých je trest smrti nelegální, nebo se alespoň neaplikuje v praxi. Doufám, že to tak také zůstane. Závěrem si dovolím citát o morálce a trestu smrti notáře Eleuera (jehož autentičnost se mi bohužel nepodařilo ověřit): „Když souhlasíte s tím, že nemáme právo za žádných okolností člověka zmrzačit, uříznout mu například jazyk, vypíchnout oko nebo useknout ruce či nohy, jak si lze zdůvodnit, že mu usekáváme hlavu?“

…je tohle doopravdy to, co očekáváme od vyspělé mravní a humánní společnosti?

Komentář

  1. Od Dojatý cynik

    Odpovědět

  2. Odpovědět

  3. Odpovědět

  4. Od Jindřich Týra

    Odpovědět

  5. Od Mečislav Koza

    Odpovědět

    • Od Anonym

      Odpovědět

  6. Od ančakdy

    Odpovědět

    • Od Milan

      Odpovědět

  7. Od ančakdy

    Odpovědět

  8. Od dany

    Odpovědět

  9. Od dany

    Odpovědět

  10. Od pepa

    Odpovědět

  11. Od anony\m

    Odpovědět

  12. Od anony\m

    Odpovědět

    • Od Milan

      Odpovědět

  13. Od anony\m

    Odpovědět

  14. Od Dr3vil

    Odpovědět

  15. Od anony\m

    Odpovědět

  16. Od robi

    Odpovědět

  17. Od robi

    Odpovědět

    • Odpovědět

  18. Od jana

    Odpovědět

  19. Od Marie Adámková

    Odpovědět

  20. Od Marie Adámková

    Odpovědět

  21. Od David Lacko

    Odpovědět

  22. Od Marie Adámková

    Odpovědět

  23. Od Filip

    Odpovědět

    • Odpovědět

  24. Od Marie Adámková

    Odpovědět

  25. Od Marie Adámková

    Odpovědět

  26. Od Marie Adámková

    Odpovědět

  27. Od Marie Adámková

    Odpovědět

  28. Od Tonda

    Odpovědět

    • Od Marie Adámková

      Odpovědět

  29. Od Katka

    Odpovědět

  30. Od Filip

    Odpovědět

  31. Od Petr Ježek

    Odpovědět

  32. Od Filip Horák

    Odpovědět

    • Od David Lacko

      Odpovědět

      • Od Filip Horák

        Odpovědět

      • Od Marie Adámková

        Odpovědět

    • Od Petr Ježek

      Odpovědět

  33. Od Mairix

    Odpovědět

  34. Od Miroslav

    Odpovědět

    • Od David Lacko

      Odpovědět

      • Od Petr Ježek

        Odpovědět

  35. Od Leontýna

    Odpovědět

    • Od David Lacko

      Odpovědět

  36. Od Anonym

    Odpovědět

    • Od Martin Koloušek

      Odpovědět

      • Od Anonym

        Odpovědět

        • Od David Lacko

          Odpovědět

          • Od Markéta Kůtková

            Odpovědět

            • Od David Lacko

              Odpovědět

            • Od Naum

              Odpovědět

        • Od Martin Koloušek

          Odpovědět

          • Od Petr Ježek

            Odpovědět

    • Od Ivan Rákosník

      Odpovědět

    • Od kamil

      Odpovědět

    • Od Marie Adámková

      Odpovědět

  37. Od Martin Koloušek

    Odpovědět

    • Od David Lacko

      Odpovědět

  38. Od Ivan Rákosník

    Odpovědět

    • Od David Lacko

      Odpovědět

      • Od kamil

        Odpovědět

      • Od Marie Adámková

        Odpovědět

  39. Od kamil

    Odpovědět

    • Od Lukáš Hendrych

      Odpovědět

    • Od David Lacko

      Odpovědět

  40. Od Lukáš Hendrych

    Odpovědět

    • Od David Lacko

      Odpovědět

      • Od Filip Horák

        Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *