Odpoledne před supermarketem

„Pane Vomáčko, to je, ale hrůza!“, tohle vykřikoval jeden pán na jiného pána, když se potkali cestou do místního supermarketu. Neposlouchám cizí hovory, ale ten pán mluvil nahlas, a než jsem stihl zmizet z doslechu, musel jsem vyslechnout, co panu Vomáčkovi jeho známý zvučným a naštvaným hlasem říkal.

„Tak si představte, že voni chtěj abychom vystoupili z EU!“

„Si děláte srandu? Kdo by tohle mohl dneska chtít? Jen blbec. Dyť se nám daří tak dobře. A bude ještě líp.“

„Ale voni teď navrhujou referendum k vystoupení z EU!“

„Ale nešiřte tady poplašný zprávy čoveče, proč by to kdo dělal? Leda že by byl padlej na hlavu, ale to by zase nebyl na svobodě, ale v blázinci.“

„Hele tak se podívejte tady, vidíte?“

Pan Vomáčka vytáhl z kapsy u saka brýle a mžoural do novin. Když dočetl zabrbral: „To je pane nesmysl, jakýpak referendum. Zase plašej komáry. Novináři už nevěděj, vo čem by psali. Taková blbost. A vy tomu jako věříte?“

„Je to v novinách? Je. Tak proč bych tomu neměl věřit. Na každým šprochu, pravdy trochu. Voni v tom článku píšou, že hrozí násilí a chaos v Evropě, že sama EU je viníkem migrační krize, že se prej kvůli islámu má svolávat schůze Sněmovny.“

Pan Vomáčka kroutil hlavou, ale jeho známý se nedal zastavit.

„Tady, vidíte, tuhle je napsaný, že zase obnověj kontroly na hranicích, že povolaj armádu a spolu s policisty zajistí zvýšenou ostrahu.“

„A před kým, prosím vás, před těma chudákama co se sem tlačej? No, ale milej pane, to voni nevěděj, co je tady čeká, protože kdyby věděli, tak se EU vyhnou obloukem. Ti musulmani si představujou Evropu jako ráj, ale oba víme, že žádnej ráj není.“

„Jo a píšou tu, že máme společně intervenovat proti Islámskému státu…“

„Vy jako tomu rozumíte?“

„Jako čemu bych měl rozumět?“

„No tomu, co jste teď právě četl, vo tý tentononc, intervenovaci nebo jak se to řekne.“

„Jo, že vyšlou vojáky. Prej to pomůže, aby se sem nehrnuli uprchlíci.“

Pan Vomáčka vzal noviny: „Hele, podívejte se, vy jste ten článek nedočet do konce, že jo?“

„Proč bych měl, je tam všechno napsaný jasně a stručně. Co bych čet dokonce. Je to zbytečný.“

„No tak kdybyste todle dočet až do konce, tak byste se dozvěděl, že žádný referendum nebude, páč voni ti zákonodárci návrh zamítli.“

„Jó? Ukažte? No opravdu, vy máte pravdu. No to se mi ulevilo čéče, já už si myslel, že ve Sněmovně sedí samej vůl, a vono ne.“

Co si ti dva pánové povídali dál nevím, zmizel jsem v útrobách supermarketu, abych manželce a dětem, ale i sobě, nakoupil samé dobroty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.