10 mýtů, omylů a přebreptů ohledně evoluce

„And it all started with the Big Bang…“

Barenaked Ladies

Skoro každý evolucionista vám popíše, jak vidí svět kreacionisté. Ani jeden kreacionista vám nevysvětlí evoluční teorii…

Evoluce je někdy obtížné diskusní téma.

Může být ještě složitější v momentě, kdy se debata přesune z diskuse o vědeckých principech a evoluci k tzv. uzenáčům (v angličtině Red Herring), tedy postranním argumentům, které svádějí od tématu. Obvykle je používají lidé, kterým dochází argumenty (nejen v případě evoluce) a musí se proto uchýlit k nějakému úskoku.

Následuje 10 oblíbených omylů a překlepů v oblasti evoluce, kterými jsou často i ne-kreacionisté zmatení a vyvedeni z míry.

Abiogenese – nevíme, jak začal vesmír, takže evoluce je lež

Abiogeneze je termín pro mechanismus začátku života. Je to proces, během kterého byly běžné organické molekuly přetvořeny v molekuly schopné sebe reprodukce, které se staly základem života. Ačkoli celková abiogeneze je stále zahalena tajemstvím (protože nemáme pozůstatky přímo z tohohle času země), existují v zásadě dvě hypotézy, jejichž části byly ověřeny dokonce i českými vědci.

Tou první je možnost dopadu asteroidu, na kterém se klíčové elementy nacházely. Je to sice hezké, ale de facto to jen přesouvá stejný problém dále do vesmíru.

Laboratorně bylo ovšem ověřeno, že na zemském povrchu byly přítomny potřebné prvky, které potřebovaly pouze dostatečný teplotní impuls, který mohl způsobit právě jejich přeměnu – třeba šikovný dopad asteroidu.

Mnozí kreacionisté, například pan Pavel Kábrt (taky za to dostal bludný balvan) argumentují tím, že bylo mnohokrát prokázáno, že ve sterilním prostředí život nevznikne sám od sebe. To je nepochybně pravda, osobně ale pochybují, že by země byla někdy sterilním prostředím.

Celý problém abiogeneze je ale z hlediska diskuse o evoluci skutečným uzenáčem. Proč? Protože evoluce není o počátku života, ale o jeho mechanismu v momentě, kdy už existoval. Tedy co vyváděla po svém zrození ta první buňka.

Původ vesmíru – nevíme, jak vesmír vznik, takže evoluce je lež

Jak vesmír vznikl? Kde se vzala ta singularita, která byla tak nestabilní, že bouchla a vytvořila čas a prostor a hmotu? Ano, to je perfektní otázka. Pro kosmology, nikoli pro evolucionisty.

Víme, že vesmír měl počátek. Taky víme, že pouhá hmota je mnohem zajímavější, než si vůbec uvědomujeme. Taky se zdá, že se může objevit odnikud (a dělá to docela ráda).

Ono ani takové vakuum není snad nikdy úplné vakuum. Dokonce i ono „nic“ je shluk virtuálních částic, které si odcházejí z existence a zase se do ní vrací.

Můžeme položit kousek od sebe dva kovové talíře blízko sebe ve vakuu a stane se něco zvláštního. Začnou se přitahovat. Říká se tomu Casimirův efekt. Zdůvodnili jsme si ho tak, že díky blízkosti mají ty dva talíře mezi sebou méně virtuálních částic, než je kolem nich a proto mají tendenci se přitahovat.

Proč je to zase uzenáč? Protože řešit, co se stalo s vesmírem před skoro 14 ti miliardami let má s evolucí první buňky celkem málo co dělat.

Evoluce je jen teorie

Tohle není jen problém evoluce, ale obecně většiny pseudovědeckých diskusí lidí, kteří nikdy neviděli pořádný dokument. Pokud někdo řekne, že je něco „jen teorie“ dává jasně najevo, že nemá základní povědomí o fungování vědeckého bádání a jeho výkladech.

Teorie je komplexní a ověření způsob výkladu nějaké situace nebo jevu, nejsou to odhady a předtuchy (to jsou hypotézy). Také se z nich nestává zákon. Proč? Protože zákon je popis vztahů dvou či více veličin, ale ne jejich vysvětlení. To znamená, že kdyby se evoluce stala zákonem, přestala by být vysvětlením.

Pokud se někdo vydá na tuto půdu, hovoří o samotné sémantice vědeckého pojmosloví, ne o evoluci. Navíc, prohlásit něco za teorii znamená prohlásit to za ověřený vědecký výklad.

Evoluce je náhodná

Tenhle argument je založen na nesprávném předpokladu. Mutace samy o sobě mohou být považovány za celkem náhodné, ale proces přírodního výběru, který pohání většinu evolučního procesu je cokoli jen ne náhodný. Je těžce systematický a jeho výsledkem je větší procento reprodukce a přežití těch, kteří se více uplatní v určitém prostředí. Krom toho, že se něco něčím stane náhodně, ještě neznamená, že to není exaktní věda.

Evoluce nedokáže vytvořit nové druhy, jen variace mezi druhy

Mnoho anti – evolucionistů přijímá bez problémů mikroevoluci, ale zastaví se před makroevolucí. Věří, že pomocí malých změn se dá ze psa udělat vlk, ale že vlk se nikdy nestane zcela novým druhem. Mikroevoluce není v základu odlišná od makroevoluce. Je to stejný proces, jen v delším časovém období.

První otázka, která se tady hodí, je otázka definice druhu.

Další otázka je nasnadě – jak dlouho může trvat takový vývoj druhu. Mnozí se totiž nikdy nezamyslí nad tím, jak dlouho vlastně může drobným změnám trvat úplné odlišení jednoho druhu od druhého – respektive tolik změn, abychom výsledek za nový druh považovali. Evoluce stále probíhá, nikdy se nezastavila, ale není to proces, který by mohl pozorovat člověk jako jednotlivec – trvá tisíce či stovky tisíc let – takže je příliš dlouhý i na historiky.

Existují ale i případy poměrně rychlého vývoje – například u bakterií nebo hmyzu, který se reprodukuje velmi rychle.

Dále – jaký typ důkazu by si lidé představovali jako znak změny jednoho druhu v jiný. Mnozí odpůrci evoluce o tomhle nemají představu. Pokud je evoluce pravdivá, nacházeli bychom zkameněliny minulých druhů s drobnými odlišnostmi, kde zvolna přechází jeden druh do druhého – což přesně v přírodě nacházíme.

Mezery ve zkamenělinách ukazují nedostatečnou vysvětlující schopnost evoluce

Fosilizace je extrémně vzácný úkaz. Richard Leakey a Roger Lewin odhadli, že během historie Země tu existovalo 30 miliard živočišných druhů. Jen asi 250 000 bylo objeveno jako zkameněliny. Jen jeden druh z 120 000 zemřel za správných podmínek, byl pohřben správným způsobem, zkamenění ho zachovalo a byl nalezen člověkem. Upřímně, počet zkamenělin je překvapivě vysoký a ukazuje velký rozsah změn, které jsou rozprostřeny ve velmi dlouhém čase, stejně jako menších změn v menším čase.

Stáří Země – nebylo dost času na to, aby se evoluce vůbec odehrála

Charlesu Darwinovi bylo jasné, že pro evoluční proces je zapotřebí obrovské množství času. Zatímco v jeho době si odhady nebyl jistý nikdo, dneska můžeme s velkou sebedůvěrou tvrdit, že Země je stará zhruba 4,6 miliardy let.

Jak to víme? Existuje tolik, tolik cest, díky kterým můžeme zjistit stáří Země. Jen několik pro příklad:

Můžeme použít konstantu rozpadu radioaktivních izotopů, abychom zjistili, kdy bylo něco pohřbeno a kdy vznikla skála.

Protože způsob skladby fosilních vrstev je neuvěřitelně předvídatelný, můžeme použít jejich seznam k odškrtávání časů, ve kterých vznikly. Jen se nad tím zamyslete. Fosilie jsou velmi přehledně organizované, takže pokud najdete konkrétní druh v konkrétní vrstvě, víte, jak stará ta vrstva je (protože už předtím byly datovány stejným způsobem i jiné). Pokud například najdeme trilobita Paradoxides, víme, že pochází z vrstvy staré asi 500 – 509 milionů let během Cambria.

Můžeme navrtat korálové atoly, jako třeba Eniwetok, do hloubky až jedné míle – taková hloubka je stará aspoň 176 000 let. Přesné stáří je obtížné určit, protože růst korálů lze několika způsoby zpomalit.

Můžeme použít růstové kruhy stromů, tedy dendrochronologii, kterou se lze dostat až do doby před 11 500 lety.

Ledové jádro Antarktidy je staré 1,5 milionu let.

Uhlí i zemní plyny se formovaly miliony let, většinou během Karbonu v období před asi 300 miliony let.

Evoluce propaguje nemorálnost a předsudky

Ó, jak mravně zkažení despotové a mnozí další využili a znásilnili myšlenky „přežití nejvyspělejších“ a ostatní. Ale to nemá co dělat s tím, že je evoluce nejpřesnější vysvětlení pro jednotu i variabilitu života na Zemi. Vždycky záleží jen na lidském výkladu, ale to není starost evoluce samotné.

Podkopává lidskou cenu a důstojnost

Věda není diktována tím, jak důstojně nebo příjemně se při ní člověk cítí. Věda se neklaní lidské aroganci. Neztratí svou pravdivost jen proto, že se vám její závěry nelíbí. Pokud začnete debatovat o ceně člověka – ať už z jakéhokoli úhlu – jste na poli filosofie, nikoli vědy nebo evoluce.

Navíc, přijetí evoluce bylo obrovským zdrojem důstojnosti lidského druhu, protože víme, že jsme tvořeni hvězdným prachem a jsme částí nepřerušeného řetězu úspěšného vývoje, který trvá už 3,5 miliardy let. Že život je neuvěřitelně vzácný a křehký, že veškerý život je propojený a že jsme druh schopný obrovské lásky, odpuštění, sebevědomí i sebeobětování, kreativity a morálky.

Darwin sám uvedl v posledním odstavci O původu druhů: „V tomhle pohledu na život je vznešenost, s několika jeho silami, kdy byl původně vdechnut do několika forem nebo do jedné a pak, jen s cyklem planety a jasným gravitačním zákonem, došel od jednoduchosti k nekonečnu krásných a úžasných forem, které se vyvinuly a stále vyvíjí.“

Není to v souladu s mou vírou

Zaprvé, stejně jako v minulých bodech, fakt nepřestane být faktem jen proto, že se vám nelíbí. Za druhé, mnoho výborných vědců je docela věřících a nevidí konflikty nebo rozpory mezi jejich vírou a fakty o evoluci.

Shrnutí:

Pokud se chystáte na debatu o evoluci, nebo chcete provést výzkum, abyste ji lépe porozuměli, držte se tématu. Podle svých nejlepších schopností se vyhněte pastem, které jsme uvedli. Taky si pamatujte, že fakta tu nejdou od toho, aby mlátili lidi po hlavě. Jsou to krásná odhalení reality, která si máme užívat a sdílet je. Hodně štěstí.

 

Původní zdroj.

Článek byl publikován na webu autora.

Komentář

  1. Od dokinz

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *