život Archív

Proč je dobré (ne)zbláznit se

1. Část: Jak jsem se začala potýkat s depresí Přestalo mě bavit cokoliv dělat, snažit se, fungovat, existovat. Nechtěla jsem už cítit tu otřesnou bolest na hrudi, která mi každý den připomínala, do jaké situace jsem se dostala. Chtěla jsem umřít. Nikdo mi to ale nevěřil, a tak jsem dál čelila posměškům a narážkám, až

Zahrada

Ocitla jsem se v nádherné zahradě, která se zdá být nekonečná. Kolik je tu krásných květin, rozkvetlých stromů, keřů nejrůznějších barev a vůní! Procházím se a nemohu se nabažit všeho kolem. Vtom proti mně rychle kráčí štíhlý muž s hustými rozčepýřenými vlasy a velkým knírem. „Hallo,“ povídá. Mluvíme tedy anglicky, já s kanadským akcentem, on krásnou američtinou, i když pro mne trochu

Dveře

Dveře. Kus nábytku. Vyroben z různých materiálů, plnící ovšem, aspoň z počátku, stejnou funkci. Výplň prostoru ve zdi sloužící k průchodu z místnosti A do místnosti B nebo do místnosti C, v krajních případech i do místnosti WC. Umožňuje vstup do domu. Pro některé lidi vstup k novému začátku. Ovšem jen v tom případě, že do třídy, která se nachází za těmito

Prirodzená filozofia

Úvod V tomto texte popisujem svoje základné filozofické názory, ktoré som nazval prirodzenou filozofiou. Viacerí filozofi nazvali svoje diela „Prírodná filozofia“. Od čias Aristotela do 19. storočia sa pod prírodnou filozofiou chápalo študovanie prírody. Newton nazval svoje veľké dielo „Matematické princípy prírodnej filozofie“. Nechcel som sa názvom podobať týmto géniom, ani sa od nich dištancovať.

Život

Život. Co je to?  A jak jej vlastně vnímáme? Je to snad jakýsi čas, který je nám vymezen na tomto světě počínaje narozením a konče smrtí, přičemž s našim odchodem vše zažité a poznané zaniká? Je to jen ten časový úsek, který prožíváme, cítíme, vnímáme a zažíváme? Neskutečný kratičký dar, jen vyprchá s našim posledním

Čo je život?

Všetko, čo sa kedy stane, je možno určené. Ja ale viem, že vždy sú len dve možnosti, áno alebo nie. Nič viac, nič menej. Pri tejto filozofii je dôležité vedieť, že všetko závisí od chvíľkového rozhodnutia. Vlastne nejestvuje ani možno. Vždy len áno alebo nie. Keď sa Vás niekto opýta, či si dáte čaj, odpoviete

Smrt – přirozená součást věčného koloběhu života

Smrt! Každého čeká. Jak ji však vnímat. Jak jí rozumět. A co po ni následuje? Jako by zde tato otázka byla odjakživa. Jako by si člověk nechtěl připustit absolutní konec všeho bytí, ačkoli nekonečno je mu stejně tak nepředstavitelné, jako věčná nicota. Snad každé náboženství hledá na tuto otázku odpověď. Nebo spíše útěchu. Křestané mají

Jako smítko unášené větrem

Nemá-li život lidí myslících být řetězem jednotlivých epizod – a takového života člověk jen poněkud myslivější a opravdovější prostě nesnese – musí být všecka práce myšlenková i praktická založena na jistém a pevném základě …. Život. Jaký je jeho smysl? Proč jsme tady? Pro co vlastně žijeme? A žijeme vůbec pro něco? Nebo jsme pouze

Vajíčko (The Egg)

Byl jsi na cestě domů, když jsi zahynul. Byla to bouračka. Nic zvláštního, nicméně smrtelná. Zůstala po tobě manželka a dvě děti. Ta smrt byla bezbolestná. Záchranáři dělali co mohli, aby tě zachránili, ale marně. Tvoje tělo bylo úplně rozmlácené, takže můžeš být rád, věř mi. A tehdy ses setkal se mnou. „No… a co

14 tvrdých, ale zřetelných pravd, které mnoho lidí raději zapomíná

Podobně jako definice úspěchu je interpretace štěstí rozdílná podle každého člověka a neexistuje nic jako jeho jediná správná podoba. Přes velké množství studií, které chtěly prostudovat jeho povahu a faktory, které jeho míru ovlivňují, stále neexistuje konkrétní měřítko, které by se dalo efektivně a účinně použít. Ruku v ruce s tím kráčí skutečnost existence určitého množství pravd,