Fenomén takzvaného Islámského státu (DAIŠ)
V tomto velmi krátkém textu se věnuji jevu, kdy někteří muslimové zneužívají džihád (podle muslimů jedná se o náboženskou povinnost usilovat o obranu a rozšiřování islámu ve vlastním srdci i ve světě). Zmiňuji se o zločincích, co využívají džihád, aby zakryli to, že ve skutečnosti jsou: psychopatičtí vrazi, zorganizovaní séroví zabijáci, co se rozhodli usmrcovat, bez zřejmého motivu, nejčastěji poháněni touhou zabíjet a být zabiti, a kteří své zločiny páchají během několika měsíců, někdy i let. Nechci se rozepisovat o právu šarí´a, na které se ti, jichž se především týká tento text, tak rádi odvolávají, protože s muslimským právem nemají pranic společného stejně, jako sérioví vrazi s právem evropským či americkým.
Jejich definice džihádu, o níž se opírám v tomto kratičkém textu, nezahrnuje teroristy (například al-Kájdu, Hizballáh, apod.), samovládce (Kaddáfí, Husajn), ani zabijáky, které žene fanatismus, politika nebo peníze, ale v centru mého zájmu jsou zcela odlišní lidé.
V konotaci toho, co jsem uvedl pak za zvláštní projev zneužití džihádu, vnímám DAIŠ[1], pro mne se jedná de facto o muslimskou sektu, která je vzácným případem, velké skupiny sériových vrahů, něco na způsob Charlese Mansona a jeho „rodiny“ či El Padrínova „kultu pekla“. I v DAIŠ totiž nacházíme magické rituály, lidské oběti, smrt nevinných obzvláště trýznivým způsobem. Je tady ale další podobnost, sekta DAIŠ je řízena muži „xxx“ a ženami „yyy“, jejichž jednání a aktivity vytvořili jistý druh „šílenství v davu“.
Skutečně se ale jedná o zorganizované zločince, skupinu sériových psychopatických vrahů? Co tedy má muslimská sekta DAIŠ ještě společného s Mansonovou a El Padrínovou skupinou? Uvedu několik styčných bodů:
- Především minimalizují osobní zodpovědnost za svoje činy (za všechno může Západ)
- Už v dětství cítili touhu zabíjet nebo se dát zabít
- Společnost považují za nepřátelskou entitu a izolují se
- Žijí život v osamělosti a frustraci, přitom hledají způsob, jak by se pomstili společnosti a potrestali ostatní, že se cítí dobře
- Existence představ a vysněného života následkem zarmucující úrovně dětství doprovázeného psychickým, psychologickým a sexuálním násilím
- Neschopnost žít obyčejný život
Pokud se díváme na takzvaný DAIŠ perspektivou, například speciálních agentů FBI, (oprostili jsme se od islámského krytí), pak tuto muslimsku sektu spatřuji jako skupinu zorganizovaných sériových vrahů, tím se ovšem mnohé vysvětluje. Odborníci a vědci, kteří se hrůznými činy těchto psychopatů podrobně a dlouze zabývají, o tomto nepochybně děsivém fenoménu sepsali několik odborných prací. Od těchto autorů také už víme, že stává se velmi zřídka, téměř vůbec, aby se skupina sériových vrahů, tedy i těch, kteří vytvořili takzvaný DAIŠ, aby i oni pocházeli z vřelého a chápavého prostředí milujících rodin. Dalo by se jistě i u nich doložit, bezútěšné dětství nebo se stali oběťmi zneužívání a zanedbávání.
Aby bylo možné lépe identifikovat moje dotazování, zda je takzvaný DAIŠ skupinou psychopatických sériových vrahů, je nutné pochopit vnitřní motivace, představivost, která se proměňuje v jistý rituál během přípravy vraždy, při provedení nebo těsně po ní:
- Své zločiny pečlivě organizují do nejmenších detailů, aby se vyhnuli jakékoli chybě
- Své oběti pečlivě volí a než je zabijí, jsou s nimi ve velmi úzkém kontaktu.
- Mají přesně vybraný typ oběti vhodnou pro provedení rituálu a mučení, následně vraždy
- Vše je především scénou pro globální média
- Ti, kdo tuto muslimskou sektu řídí, myslí si, že na základě prováděných rituálů nikdy nebudou dopadeni
- Nepovažují svou oběť za lidskou bytost, ale za věc.
Pro ně není důležitá identita mrtvoly, ale to, co představuje. Idea rituálu má velmi důležitou funkci ve všech zločinech sériových vrahů – proto bychom měli muslimskou sektu DAIŠ vnímat jako skupinu psychopatických sériových vrahů, kteří zneužívají džihád a šarí’a, jen proto, aby zakryli pravou tvář, že jsou sadističtí sérioví vrazi.
Poznámky pod čarou:
[1] Takzvaný Islámský stát ad-Dawla al-ʾIslámíja, zkráceně DAIŠ
Děkuji za komentář k článku. Právě dnes se objevují informace , že DAIŠ de facto zformovali a formují bývalí elitní členové Husajnových tajných služeb. To mnohé vysvětluje. A je nasnadě, že jsem se v článku nemýlil.
Několik návrhů a podnětů:
Podle mého soudu Dá’iš zcela naplňují projevy urfašizmu dle Umberta Eca.
Myslíte si, že je tomu skutečně vždy tak? Mi někdy přijde, že některé jejich činy se spíše podobají činům impulzivních, dezorganizovaných vrahů, než plánujících organizovaných zabijáků. Také jejich profily spíše odpovídají tomuto typu.
Také bych si všímal jistého anarchizmu a marxismu v jejich smýšlení. Anarchizmus se skrývá v pádu hierarchie toho, kdo má právo vykládat islám a uplatňovat šarí’atské regule v praxi, což u nich v podstatě může každý, bez ohledu na reálné kompetence, kterými oplývá, což ústí k neshodám a dalšímu štěpení. Marxistická je jejich sebeidentifikace jako revolucionářů namířených proti establishmentu (zejm. KSA) který označili za nevěřící a které chtějí svrhnout.
V jádru celé věci jde o absolutní exkluzivismus v ideologii – jen my jsme muslimové a všichni ostatní jsou odpadlíci, které je nutno povraždit. Jde také o přerod islámu v jejich myslích z náboženství na ideologii identitárního boje. Být muslim je pro ně spíše než otázka duchovní otázkou někam patřit.
Také si myslíte, že právě tyto rysy činí z Dá’iš v podstatě velmi moderní hnutí, jakési pekelné dítko, zlý plod vzniklý jaksi mimoděk modernizací muslimského světa podle západních vzorů? Viz jejich identitární pojetí, vzdor proti Západu jakožto centru dnešní moci, nadužívání moderních komunikačních technologií či okázalá sebeprezentace některých individuí v rámci hnutí atd.
Co si o tom myslíte?