Filosofická řeč vs. řeč každodennosti

Každý den, který ti je dán jako možnost být opět člověkem v těle, provází také řeč, která se ti hned po probuzení dere z úst. Nejdříve si povídáš pro sebe a pokud máš to štěstí, promlouváš i k nějakému signifikantnímu druhému. Když vyjdeš z domu v půl sedmé, chvíli ještě mlčíš, ale ve tvé hlavě se už rodí nikoliv nová řeč, ale obnovuje se řeč každého dne, kterou máš velmi dobře naučenou, tak aby ses neztratil ve známém prostoru. Z tohoto důvodu je tvá mentální řeč ustáleným vodojemem, který se neustále udržuje při životě díky tvé upřímné snaze nevyjít ze zóny konformismu a sociálních jistot. Jednou z těchto sociálních výdobytků je i dobře udržovaná řeč fixovaná speciálním škrobem, který se zdá být účinný.

Věty, které ze sebe vydáváš jsou pravidelné, a mají velmi blízko k dokonalosti formy antických chrámů, hlavně žádné barokní kudrlinky a přísný zákaz opulentních hostin sestávajících z nějakých novotvarů a podobných nápadů, které se může do tvé řeči snažit implementovat fantazie, tedy v případě, že nějakou znáš. Jsou lidé, kteří to slyší velmi často: „Ty snad nemáš žádnou fantazii…“ A přitom si tihle netvořiví vlastně v duši mnou své čisté, uhlazené ručičky a s radostí si v té chvíli aplikují výživný krém například s mandlovým olejem. Druhý kroutí hlavou, láme hůl nad někým, kdo je spokojen se svým stavem bytí a přitom sám není schopen vydat větší větu, než ono citové prohlášení o jakémsi poznání, že tomu prvnímu něco chybí, přičemž asi tomu, kdo takovou větu pronáší chybí víc, a dokonce má strach, že to bude ještě horší. Prvního nikdy nevyzve druhou větou a zůstane pouze u té první, kterou všechno začíná a končí jednoduše proto, že je to tak v pořádku, řeky plynou dál a zeměkoule to taky ještě nějakou tu chvíli vydrží. Tyhle úžasné jistoty každodenní řeči jsou dobrým domovem důchodců, kteří už nemají potřebu nic měnit, nic začínat, všechno je vyřešeno, smrt je otázkou času, tedy počkáme si na ni a pak už nám to může být v podstatě jedno, protože stejně nebudeme.

Šťastný ten, možná, kdo se ve své řeči dostane na druhý břeh, nebo se o to jenom pokusí. Totiž společnost, kterou si sami volíte, může a nemusí být právě oním prvním klíčem k druhým větám, kterou pouze nekonstatují stav světa. Otázka typu: „Jak se máš?“ už není pouze zdvořilostní frází, ale je mimořádnou událostí pro člověka, protože se ho někdo druhý podobným ve způsobu existence snaží donutit k odpovědi, jak že tedy vlastně JE právě teď a tady. Už to není jenom otázka poskládána ze známých slůvek, jedná se o chvíli pravdy, ne o chleba s máslem ve Finsku stejně jako na jižní Moravě. Ten přechod od té řeči sociálního zabezpečení k řeči filosofické máme vlastně celý život velmi blízko. Jediné, co nám „brání“ v započetí takové řeči je lenost jít až k sobě samému, otevřít dveře k vlastnímu bytí, prožívat konečně tu nejintimnější intimitu. Filosofická řeč není sama sebou jistá, nehledá trvalá, neměnná spojení, je provokativní stejně jako fanoušci fotbalových zápasů, oni do toho jdou naplno, oni ví co chcou. Takže až se jednou řeči každodennosti a naučených frází a přítulných odpovědí budete chtít na chvíli zbavit, no tak stačí opravdu jen málo. Být sám se sebou a položit si ty těžké otázky a popřemýšlet si pro sebe, to je luxus dnešních světů. Selfíčka se stále se opakující formou hodně vypovídá o takovém jedinci, který vlastně ujišťuje druhé o své každodenní řeči, výjimečnosti, kterou si potřebuje dokazovat na veřejné ploše, protože to je jediná pravda takového člověka, tedy “žije pro druhé”, ale v tomto případě to má negativní konotaci. Nakonec tedy řeč každodennosti je dobrá pojistka proti úrazům a přetížení reaktoru, to však neznamená, že se máme spokojit s komickými, stále se opakujícími etudami jenom proto, že se to lidem líbí. Požadavkem dne je tedy konečně vyjít z oddělení akčních slev a vstoupit do chrámu, ve kterém nejsou žádné akce, slevy a výhodné nabídky. Filosofická řeč; tam možná zahlédneš sám sebe a už nikdy nebudeš sledovat vývoj lajků svých postů na sociálních sítích, protože ty nejsi společnost, a nebo ano? Najdi si ten čas, na sebe, moje dítě milovaný…..

Komentář

  1. Od Lenka Sapárová

    Odpovědět

    • Od Anonym

      Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.