Dveře

Dveře. Kus nábytku. Vyroben z různých materiálů, plnící ovšem, aspoň z počátku, stejnou funkci. Výplň prostoru ve zdi sloužící k průchodu z místnosti A do místnosti B nebo do místnosti C, v krajních případech i do místnosti WC. Umožňuje vstup do domu. Pro některé lidi vstup k novému začátku. Ovšem jen v tom případě, že do třídy, která se nachází za těmito Dveřmi a kde probíhají maturitní zkoušky, vstupuje pouze ten jedinec, jenž použil své Dveře do mozku, aby touto cestou nasoukal veškeré informace uložené v povinných a za poslední léta nastřádaných sešitech, knihách a poznámkových blocích, které potom jiným otvorem v hlavě, taktéž i tento můžeme nazvat Dveřmi, reprodukoval před polospící komisí.

Když už jsem zmínil začátek, asi bych měl vzpomenout, že za některými Dveřmi bývá i konec.  Konec prohlídky nevšední výstavy obrazů, připomínajících spíše rozverné dovádění dětí předškolního věku, které se rozhodly pozlobit své rodiče tím, že svými nevinnými prstíky pomatlou sněhově bílou zeď náhodně nalezenou barvou v tatínkově garáži. Za stejnými dveřmi nás může také čekat konec lásky, která ovšem mohla být i životní. Ovšem nebýt jejího pronikavého hlasu, přecházejícího až v lodní sirénu zámořského parníku oznamující:´´jestli projdeš těmi Dveřmi, tak už se nevracej!´´

Ale zpátky ke Dveřím věštícím veselejší konce. Jedny takové Dveře pozorujeme několik hodin uprostřed kanceláře osvětlené několika mžourajícími zářivkami, jejichž datum výroby se shoduje s datem, kdy se z věrných členů Komunistické strany stali neohrožení revolucionáři a členové Občanského Fóra. Uprostřed kanceláře, která je provoněna tělesným parfémem několika kolegů, zaplněna bezmeznou touhou nic neměnit a hlavně nezkazit. A přesně v této místnosti se všechny zraky, upírající se na ručičky hodin, které sevřou ten nejkrásnější úhel ze všech úhlů, rozjasní do nevídaného jasu a majitelé těchto očí rozkmitají své nohy do nevídaných frekvencí, aby právě oni byli první, jenž sáhnou po Dveřích  znamenajících volnost a blížící se návštěvu gastronomického zařízení nevalné pověsti.

Dveře. Běžná výbava každé domácnosti opatřená zvláštním kouskem kovu, kterému se obecně říká klika. Klika je totiž nedílnou součástí většiny dveří. Umožňuje nám ty dveře otevřít, aniž bychom museli použít násilí…ale o klice a jiném názvu pro štěstěnu snad až někdy příště. Zaslechl jsem totiž, že mi někdo klepe na Dveře!

Komentář

  1. Od Poopoo9

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *