Zlý pud je dobrý sluha, ale nedobrý pán

Stejně jako ostatní, i já se chci osvobodit od tíhy nedostatku

Mé myšlenky spěchají, o překot běží, jsou jako tok divoké řeky, rychle, honem se tlačí iluze, představy, sny měkkých, žíznivých hladových obrázků, ó tak dychtivý, prudký svět fantazií prýští nepřeryvným proudem do mé hlavy. Ženou mě vpřed vzduté peřeje, stříbrem blyštící katarakty.

Kdo zastaví přání, touhy, žádosti mé duše?

Stejně jako vy, bych se i já vymanil z nevlídné tíhy strádání. Nouze ale přece nemůže žádný tělesný povrch nakrmit, obléci, umýt, utěšit. Hledám někoho, abych se přimknul, přivinul k chápavému, citlivému… Ale ten kdosi tady není. Každý je tak daleko, nikdy není ten někdo tak blízko, abych se vyprostil z tíhy nedostatku, zbavil se pout prázdnoty.

Naleznu, stejný jako vy, vyprahlý, ustrašený, místo odpočinku? Ale přece i já se snažím něčím být a nalézt smysl svého života. Nebýt v odloučení, ve vyhnanství, ale v soužití, v hřejivém, čistém soužití. Však přesto raději žít všední den, než abych byl závislý na pomoci bližního, jak učí rabi Akiva´: ´ISO[1] ŠABATCHA CHOL V´AL TICTORECH LIVRIJUT[2].

I já zachraňuji z potopy

O čem to přemýšlíš má citlivá, introvertní, rozjímavá duše? Rozvažuješ, přemítáš moje duše, že se podobám lidem, kteří sedí v lodi. Jeden z nich vzal vrták a začal pod sebou vyvrtávat díru. Ostatní křičí: Co to děláš? A on odpovídá: Co je vám potom, nevrtám snad pod svým sedadlem? Namítají: Ale voda stoupne a utopí nás všechny.

Tak přemýšlí zlý pud. Letí jako šíp, jako vrták se zavrtává a popichuje, klade dotěrné, lepkavé, vtíravé, zvědavé otázky, neustále připomíná, jako když špička jazyka naráží na vytržený zub. Myšlenky spěchají a mezi ně se vetřela úvaha zlá, nepřejícná, abych si nakonec uvědomil, a nevím, zda včas: vztahy jsou realitou. Doposlouchávání, dialog, diskuse, setkávání, shledávání, je skutečností. Zlý pud pohání k osamělosti, samotě, sobectví a našeptává: ale příteli, to nestačí, zbav se tíhy nedostatku, vyprosti se z pout nouze! Chraň si svoje soukromí, svoje bohatství, to našeptává zlý pud, ale cožpak v tomto světě mi vůbec něco patří? Vše, co jsem získal a ještě získám, to mám od Něj!

A zlá úvaha mizí, vyprchává, ztrácí se a je pryč.

Tak se smiřuji s tím, kdo jsem, a uvědomuji si, že to, kým jsem nyní, mě vybavuje pro to, čím se mám ještě stát. A ještě milionkrát vyšlu lásku, a milionkrát mi okopou kotníky. Ještě vyšlu kilowatty pozitivní energie, a kilogramy mi naloží na bědná, shrbená záda. Komu jsou rány lásky i hněvu, milosti i vzteku, určeny, toho si ty rány vždycky najdou.

Teprve poznání má hojivé účinky

Našeptávání zlého pudu ve mně znovu objevuje cestu ke „Gan Eden“, budu tam, již brzy, i když ne hned, ale přesto již zanedlouho, protože jako vanutí dechu je člověk, a zlý pud, ten dobrý služebník, ale nedobrý pán, způsobil, že moje puzení zbavit se nedostatku je najednou vzdálené, jako kdybych vystoupal na vysokou horu a díval se dolů do údolí. Všechny ty domy, auta, zahrady, pole, vinice, požitky, prožitky…, jsou hluboko, tak hluboko, že je mohu obsáhnout jediným pohledem, a zanechávají ve mně vzdálený utlumený pocit něčeho prchavého, mizejícího.

Raději pobývat tady, vysoko v horách, než abych zapomínal, že hojivý jazyk získám láskou k HaŠem, studiem TÓRY a pak také doposlouchávání lidem, pak získám strom života, jak učí rabi Chama´ jménem rabi Chanina´: MARPE´ LOŠON ´EC CHAJIM[3].

Poznámky pod čarou:

[1] ´ISO (עשה) (z)působit, aby někdo něco udělal

[2] (רבי עקיבא היא דאמר עשה שבתך חול ואל תצטרך לבריות) Talmud Bavli, Šabat (118a) Způsobil jsi, že tvůj sedmý den je všední den a nepotřebuj od Nežidů

[3] MARPE´ LOŠON ´EC CHAJIM (מרפא לשון עץ חיים) Talmud Bavli, Arachin (15b): Hojivý jazyk strom života

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.