Dopis delegáta stranického sjezdu

Milá maminko,

Píši Ti dnes ze sjezdu našeho hnutí. Jak už jsem Ti psal dříve, naše hnutí není jako ty ostatní nedemokratické strany, ti dinosauři, co se brání referendu a přímé demokracii. Proto se našich sjezdů zúčastňují všichni členové hnutí a ne pouze kdovíjak zvolení (či vyvolení?) straničtí delegáti. I přesto, že se sjezdu nemohla zúčastnit plná čtvrtina našich členů (členové Nováček a Horáček dostali chřipku), byla budova, kde se sjezd konal (ta telefonní budka u Tesca) narvaná k prasknutí.

Jistě Tě maminko, zajímá, jak takový sjezd probíhá. Ještě před začátkem jednání si členové spontánně zakupovali knihy profesora Šikanzena, který je naším předsedou. Knihy se prodávaly u stolku s presenčními listinami před vstupem do zasedacího sálu. Zakoupil jsem všech pět titulů:

  • Úsvit přímé demokracie
  • Japonská kuchařka
  • Jak správně řídit stát
  • Jak správně řídit firmu a
  • Seznam nedobytných pohledávek za firmami profesora Šikanzena.

Ta byla ze všech nejtlustší.

Bohužel se záhy ukázalo, že tu poslední knihu náš předseda vůbec nenapsal. Když přijel a viděl ji v rukou straníků, značně jej to rozladilo. Členové se snažili předsedu uklidnit a povzbudit. Mnozí pronesli o knize pohrdlivé poznámky, já sám jsem ji demonstrativně odhodil do odpadkového koše. Přesto akce neznámého baziliška, který nám knihu podstrčil k prodeji, měla za následek narušení pohodové atmosféry sjezdu. Pak napadla tajemníka myšlenka, že by předseda knihu demonstrativně přepůlil úderem karate. Náš předseda, maminko, je totiž mistrem tohoto bojového umění a dokáže rukou půlit cihly. Předseda nadšeně souhlasil a i my jsme byli nadšeni. Vyndal jsem svůj výtisk z odpadkového koše a podal jej předsedovi…

Po návratu předsedy z ošetřovny a vyloučení tajemníka ze strany, pokračoval sjezd dle programu. Hlavním bodem programu byla podpora myšlenky pana presidenta na povinné volby. Musím Ti říct, maminko – je to geniální nápad. I náš předseda si to myslí. Škarohlídi tvrdí, že je to nedemokratické, ale to je nesmysl. Proč by jinak povinné volby zavedly takové bašty demokracie, jako Argentina, Libye, či Kongo? V demokracii má každý svá práva, včetně práva volit a kdo nevyužívá svá práva, na toho musí tvrdě dopadnout ruka práva.

Diskutovali jsme na sjezdu, jaká by měla být sankce za neúčast ve volbách. Bez sankce by to, maminko, nemělo cenu. Češi by se na to vyprdli. Zastávám názor (a i předseda si to myslí), že nejlepší by byly ty veřejně prospěšné práce. Na zavírání nevoličů do kriminálu nemáme dost věznic a peněžité tresty by se těžko vymáhaly od sociálně slabých. Mělo by to pozitivní následky. Musely by být zřízeny nové úřady, které by evidovaly nevoliče, udělovaly by jim tresty a kontrolovaly, zda jsou tresty vykonávány. Když si uvědomíš, maminko, že máme volby co půl roku, měli by se zaměstnanci těchto úřadů co ohánět. Do úřadů by se proto museli nabrat lidi, to by mělo kladný dopad na nezaměstnanost. Zastávám názor (i předseda si to myslí), že by se to mělo spojit s naší myšlenkou referenda a hlasování o odvolávání politiků. Představ si maminko, že po každých volbách bychom mohli po 14 dnech vyvolat referendum o odvolání zvoleného politika, po dalších 14 dnech hlasovat o jeho odvolání a kdybychom jej úspěšně odvolali, po dalších 14 dnech ho můžeme v nových volbách zase zvolit. A tak pořád dokola. Dovedeš si představit větší vítězství demokracie? A to hlavní, při takové frekvenci hlasování by bylo možné členy volebních komisí zaměstnat na plný úvazek a tím dále snížit nezaměstnanost. A to by v tom byl čert, aby nějaký volič nějaké volby nevynechal. Zapomětliví voliči by pak museli nastoupit veřejně prospěšné práce. Pracovali by výhradně o víkendech, aby to nenarušilo jejich zaměstnanecké poměry. Tak je šance, že zmeškají další volby nebo referendum, které se také budou konat o víkendech a vyfasovali by další veřejné práce. Tímto tempem by se mohla brzy realizovat další geniální myšlenka našeho pana presidenta. Nevoliči by vykopali ten kanál z Dunaje do Labe. Domnívám se (i předseda si to myslí), že do tří let bychom z Prahy do Ostravy, místo pendolínem, jezdili parníkem. V Olomouci by byl přístav, kde by kotvily trajekty a kdo ví, možná přijede i Titanic.

Musím už, maminko, končit a tak doufám, že Ti brzy budu moci napsat další úžasné novinky.

Tvůj milující syn,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *