Jo, kde jsou ty doby, kdy jsem úzkostlivě hlídal podle makrobiotiky každou špetku jídla. Abych se náhodou nedopustil něčeho proti pravidlům makrobiotiky. Jenže rozhodně jsem na tom nebyl ani z poloviny tak psychicky dobře jako dnes. Neunášel jsem takovou zátěž, jako jsem schopný unést dnes, neuměl jsem být sám, neuměl jsem odpočívat. Myslel jsem, že neustálá aktivita je to nejlepší, co mohu pro sebe udělat.

Časem jsem pochopil, že jde nejen o to, co člověk dělá, ale hlavně o to, co nedělá. Protože pokud se chovám určitým způsobem, pak nikdy nemohu nastolit onu rovnováhu, kterou potřebuji. Bible o tom mluví jasně v Desateru. A křesťanství má k tomu vypočítává sedm smrtelných hříchů.

1 Pýcha (latinsky superbia)
2 Lakomství (latinsky avaritia)
3 Závist (latinsky invidia)
4 Hněv (latinsky ira)
5 Smilstvo (latinsky luxuries)
6 Nestřídmost (latinsky gula)
7 Lenost (latinsky acedia)

Jde o to, nejen něco dělat, ale také nedělat. Změnit chování a díky změně chování se člověk vyhne právě tomu výše uvedenému, co ho ničí. Třeba diskuse z lidmi, kterým nejde o poznání, ale o vítězství v debatě. Ti pak si stěžují na diskriminaci tím, že je mažu. Než vést spor, ve kterém se utopím, propadnu hněvu, projevím svou pýchu, je lepší, onen spor zastavit. .Třeba tím, že nenechám rozvinout debatu, která má jediný výsledek. Urážky druhých. Spor se nedá vyhrát, ve sporu se člověk jen umaže.

Jestliže člověk nekrade, nelže, nepodléhá obžerství, nemá nadměrné sexuální touhy, nepáchá různé podvody, jestliže není líný, ale zároveň nadměrně aktivní, pak zjistí, že jeho život je relativně v rovnováze. Nejde jen o to abstinovat od návykových látek, ale zároveň přizpůsobit svůj život potřebám svého těla a duše a tak dojít toho rovnovážného stavu těla a mysli. Není třeba nějaké zvláštní východní moudrosti lámů, nebo čínských lékařů.

Ono v každé kultuře, jak západní, tak východní se najdou věci, které se shodují. Mají stejný efekt a stejnou prospěšnost. Hledáme zázračné prostředky k věčnému mládí a životu, ty pochopitelně nenajdeme, ale objevíme díky tomu nijak zvlášť náročné chování a příkazy, které jen doporučují něco nedělat a něco dělat. Chování, které nevyžaduje ani minutu denně navíc. Když něco nedělám, neztrácím tím čas. Třeba kouřením. Nebo zlodějinou, podvody. Aktivity, které ubírají čas, energii a zabraňují žít mezi lidmi jako vážený člověk.

Zloději a podvodníci vynakládají ohromnou energii na to, aby vypadali jako slušní lidé. Stejně se jim to nepovede, ale oni tolik touží po tom uznání, aby na sebe mohli být pyšní. Namáhají se, aby vyvrátili veškerá podezření, přesvědčují druhé o své „nevinnosti”, či pravdě, aby je nakonec stejně vše dostihlo. Není nutné nic vyvracet, když nic z výše uvedeného neděláme. Pomluvě stejně neujdeme, té neujde nikdo, ale také většinou nečelíme odmítnutí druhých lidí a jejich neochotě se s námi stýkat.

Je spousta návodů, co dělat, jen málo té moudrosti, která zdůrazňuje, co nedělat. Na tuhle moudrost od předků zděděnou se dnes zapomíná. V oblasti terapie závislosti, se zdůrazňuje abstinence. Což je vlastně zdržení se něčeho. Když mi někdo řekne, „Budu abstinovat!” Zeptám se ho: „Od čeho? Co budeš dělat a hlavně, co všechno nebudeš dělat?” Protože, kdo se nevyhne hříchu, hospodě, zlodějině, podvodu, pýše, závisti,hněvu atd, nevyhne se ničemu.

Není potřeba toho dělat moc, jen se něčemu vyhnout a něco málo udělat. Třeba se umýt, zacvičit si trochu, odpočinout od dřiny a přiměřeně pracovat, aby si člověk zařídil, co potřebuje k životu. Ani ne tak co chce, ale co skutečně potřebuje. To stačí. A Bible říká: … protože chceš moudrost a ne zlato a drahé kamení, to ostatní ti bude přidáno. Jo jo.