Cestování – pravé bohatství

Vítr ve vlasech. Exotické krajiny. Nezvyklá jídla. Náhodná setkání. Nedostatek spánku. Přesuny. Letištní kontroly. Posuny času. Změny počasí. Skype. Dobrodružství. Vzrušení i strach. Proč všechny tyto pojmy? Evokují ve mě cestování a s ním spojené zážitky. Příjemné i méně příjemné. V tomto článku bych se chtěla zamyslet nad „smyslem“ cestování – pro mě, pro vás i pro společnost. Pro přítomnost i budoucnost. A opět vycházím ze své autentické zkušenosti. Tento článek píši na letišti, kde právě čekám na odlet letadla. Ano, už zase cestuji a říkám si, proč? Co mi to přináší? Není to někdy až moc únavné? Není to plýtvání penězmi? Neměla jsem spíše zůstat doma? Odpovídám záporně – ne. Určitě ne. Cestování jsem nikdy nelitovala. A pokusím se vystihnout proč.

Foto: Monika Bauchnerová

Trend cestování se za poslední roky velmi vyvinul a změnil. Moji rodiče mi vždy říkali – za nás to nešlo a vy máte tolik možností, tak toho využijte. A je to tak. Po tom co se otevřely hranice nastala v Česku výrazná změna a tento vývoj pokračuje dodnes. Dnes už necestují jen lidé bohatí nebo bohémsky založení dobrodruzi. V dnešní době může cestovat naprosto každý a díky nízkonákladovým leteckým společnostem se můžeme po celé Evropě pohybovat velmi jednoduše a pokud víme na to jak – i velmi levně. A pokud si během našich cest najdeme přátele v různých zemích, můžeme si na každém z těchto míst zajistit i potencionální ubytování a průvodce zadarmo. Já jsem za své zahraniční přátele velmi vděčna. Se stejnou pohostinností, jakou přijímají oni mě, bych je přijala i já – moje dveře jsou pro tyto návštěvy vždy otevřené.

Dnešní mladí lidé jsou zvyklí cestovat – mnoho mých přátel vyjelo již na nějaký dlouhodobější zahraniční pobyt. A vždy to hodnotili jako kladnou zkušenost. Stejně si ale myslím, že oproti jiným národnostem cestujeme pořád málo a někdy se bojíme riskovat, nebo využívat možnosti, které se nám nabízí. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jsou skvělé a velice přínosné dobrovolnické evropské pobyty. Například v Německu je tato služba velmi rozšířená, hlásí se do ní asi 90% všech mladých po absolvování střední školy. Tento rok „dobrovolnictví“ mají jako přechod mezi střední školou a vysokou školou. Myslím, že je to výborný systém – jednak si člověk mezi dvěma dlouhými studijními etapami „odpočine“ od učení, na druhé straně se učí a získává zkušenosti v jiných směrech – procvičuje si cizí jazyk, učí se samostatnosti, získává pracovní praxi a velmi často ho obor ve kterém dobrovolně pomáhá zaujme natolik, že se posléze rozhodne ho studovat. Mnohdy za jeden rok takovéto služby mladý člověk dospěje a posune se dál, než za 4 roky studia střední školy. Najednou je to mladý dospělý, který se nebojí světa, práce, bolesti či zodpovědnosti, je lépe připraven jít na vysokou školu a má ujasněné co chce (nejde studovat jen proto že „by měl“). Já sama jsem si dobrovolnictvím v zahraničí prošla a byla to jedna z nejhezčích (neříkám nejlehčích) etap mého života. Každému bych to doporučila. A nemusí to být jen po střední škole – někteří lidé naopak odjíždí třeba po absolvování vysoké školy. V Evropě je obvyklé takto vyjíždět cca do 30 let. Ale nikdy není pozdě, věk pro dobrovolnictví není limitující.

Dalším podobným a také velmi výhodným způsobem cestování – je využít možnosti zahraničních pobytů v rámci studia vysoké školy. Tyto pobyty bývají buď studijní (Erasmus) nebo pracovní (Leonardo da Vinci). Tyto pobyty bývají různě hrazeny z Evropských fondů – cca z 80%, podle typu školy a pobytu. Není třeba se těchto pobytů obávat a když je možnost – každému bych řekla – neboj se a jeď! Je to veliká výzva a škola života. Vše co člověk potřebuje je věnovat se minimálně studiu alespoň jednoho jazyka, takže doporučuji ve škole nespat při hodinách angličtiny či jiných cizích jazyků. Samozřejmě čím víc jazyků člověk umí, tím líp – tolik má možností a tolikrát je člověkem. Myslím, že třeba chemii či dějepis v životě nemusíme vždy naplno využít (chemici a historici, neberte si to osobně!), ale věřím že znalost jazyků se nikdy neztratí. Sama jsem byla na pracovním pobytu Leonardo da Vinci a mohu říci, že to byla skvělá praxe. Upřímně si řekněme– kdo vám v životě zaplatí 80% nákladů spojených s životem v cizí zemi a umožní se plně věnovat vašemu oboru? Pokud se tato možnost vyskytne, neváhejte a jeďte. A pokud se sama neobjeví, tak ji hledejte a věřím, že objevíte!

Po absolvování všech dobrovolnických programů, Erasmů a pracovních pobytů sponzorovaných Evropskou Unií vám nezbyde, než si začít platit cestování sám (a to už není tak výhodné) Ale díky existenci již zmíněných nízkonákladových společností a zahraničních přátel můžete cestovat stále velmi levně.

Ještě bych se chtěla krátce zamyslet nad tím, co cestování (kromě úbytku v peněžence a příbytku zážitků) přináší. Nejlepší věc na kterou jsem zatím přišla je termín „open-minded“. Ano, to nejlepší co získáte je – otevřená mysl. Jakým způsobem otevřená? Otevřená lidem, situacím, příležitostem. Čím více člověk cestuje, tím více poznává jiné kultury, národnosti, krajiny, mravy, jazyky. Zjišťuje, že lidé jsou opravdu různí a učí se tak toleranci. Zbavuje se předsudků. Rasismu. Xenofobie. Začne mít lidi víc a víc rád, začne zjišťovat, že síla úsměvu nezáleží na barvě pleti a porozumění není jen o jazyce. Že láska a přátelství jsou všude a i když jsme různí, všichni máme stejné touhy a přání. Všichni jsme na jedné palubě a sice – všichni jsme lidé, homo sapiens.

Dalším důsledkem cestování je, že si člověk začne více vážit toho, co má. Teprve když pozná, jaké to je, když mu něco či někdo chybí – domov, blízcí lidé, přátelé, domácí chleba – někdy až potom opravdu zjistí pravou hodnotu věcí. V zahraničí může poznat i větší rozdílnost – lidi více bohaté či chudé, než žijí u nás – větší rozdíly a spíše si pak uvědomí, jak se má sám vlastně dobře.

„Cestování je jediná věc, za kterou můžete zaplatit a která vás zároveň dělá bohatší.“ Ano správně, díky cestování bohatnete. Spousta lidí dnes chtějí „být bohatí“. A tak hromadí peníze, majetek, domy, auta, šperky, technické novinky a předhánějí se, kdo má lepší a kdo má víc.

Jsou tyto věci ale skutečným bohatstvím? Myslím, že správně tušíte, že ne. Jednoho dne se i sebelepší auto opotřebuje, technické novinky se rychle stanou zastaralými, šperky se omrzí. Nehledě na to, že někdy člověk tyto „věci“ nečekaně ztratí (krádež, exekuce, rozbijí se..) a co mu pak zůstane? Touha po dalších těchto věcech a nové úsilí, jak je získat? Výhodou cestování je, že vaše zážitky vám nikdo nevezme. Neztratí se, nerozbijí se. Mohou být stále živými. Stanou se vaším duchovním bohatstvím, vědomostmi, cenným pokladem, cennějším než hromadění věcí. Můžete jimi obohacovat nejen sebe, ale i druhé. Zkušenostmi, které vám cestování dalo, prezentací fotek, kterou jste vytvořili při dobrodužné výpravě do Indie, jídlem, které jste se naučili vařit ve Španělsku, nebo písní, kterou jste zpívali v Irsku. Můžete si psát i cestovní deník. Vydat o tom knihu. Tím, že přineste něco nového ze zahraničí, obohacujete svoje okolí a můžete ho měnit. Můžete měnit společnost. Můžete do vaší české firmy přinést inovaci, kterou jste se inspirovali při pobytu ve Francii. A naopak, pokud jedete od nás na východ, můžete lidem přinést něco z naší „západní kultury“. Je to vzájemné obohacování. A myslím, že v dnešní době nesčetných možností patří do vzdělání člověka nezbytně cestování – učení se cizího jazyka, poznání jiné kultury, přírodních podmínek, podnebí, tradičních jídel, rozmanitých náboženství i neobvyklé hudby. Nechci nikomu nic nutit, ale z vlastní zkušenosti mohu cestování doporučit každému mladému člověku, který se třeba právě teď rozhoduje, co se životem dál. Hodně cestovat je právě ideální ve věku, kdy člověk ještě nemá „větší závazky“. Samozřejmě ale, že určitým způsobem se dá cestovat celý život! A tak Vás chci povzbudit, pokud máte nesplněný sen se někam podívat, nebojte si ho splnit. Na věku nezáleží! Svět je místo veliké a krásné a kolik míst navštívíš, tolikrát jsi člověkem. A pokud zrovna nemáte možnost jet do zahraničí, proč se nepodívat třeba na nějaké hezké místo u nás, kde jste ještě nebyli? Občas i „za rohem“ se skrývají poklady:)

Mnoho zážitků a pohody na cestách Vám přeji! Pište si deníky, postřehy, sbírejte poklady a suvenýry a klidně napište i mě.

Vaše Cestovatelka