Mýtus v pop psychologii: „Život cestu těm, kdo se nevzdají, vždycky ukáže.“
Mýtus v pop psychologii: „Život cestu těm, kdo se nevzdají, vždycky ukáže.“
Tato poučka, objevující se velmi často v psychologizujících článcích, píšících o příčině úspěchu slavných podnikatelských osobností např. Steve Jobs, Elon Musk, Warren Buffett a další. Článek, z něhož jsem uvedl výše zmíněný citát, pojednává o strastiplném životě Gevorga Avetisyana, zakladatele dortu Marlenka, který se nevzdal pokusů v podnikání a život mu ukázal cestu k úspěchu (Casanova, & Čajanová, 2015). Obdobně Og Mandino (cit. dle Ryčovský, 1994) píše ve svých přísahách úspěchu: „Vytrvám, dokud neuspěji.“
Je pravda, že člověk, který se nevzdává, obvykle je schopen snadněji překonávat bolest a překážky, které na cestě k cíli leží, než člověk bez vytrvalosti. K tomu mě napadá několik kritických poznámek. Vytrvalost může být pouze jedním z faktorů, které napomáhají k nalezení životní cesty.
Velmi se mi nelíbí generalizační slovo: „vždycky“. Co kdyby člověk setrvával v činnosti, která reálně nic prospěšného nepřinese, ale nepoznal by to, protože by se zaměřoval jen na to nevzdat se a pokračovat ve snaze? Existují lidé, kteří se nevzdali, ale neuspěli. O nich se motivační knížky většinou nepíší. Někdy snaha je půl úspěchu, ale jindy zkrátka nestačí schopnosti člověka a vytrvalost s tím nepohne. Některé věci jsou pro některé lidi nemožné, např. pro Stephena Hawkinga běhat na olympiádě a vytrvalost tomu nepomůže. Podle mého názoru může mít vliv také náhoda a štěstí. Člověk se pak může nevzdávat po celý život a sázet loterii a nikdy nic nevyhrát, protože pravděpodobnost úspěchu je pokaždé stejná a tento efekt se nekumuluje.
Vnímám v rámci tohoto citátu jev víry ve spravedlivý svět, kdy lidé věří, že život jakožto osud uděluje odměnu spravedlivě podle toho, kdo byl vytrvalejší a naopak trestá za vzdání se. Tento jev je však považován za chybu v sociální kognici.
Může být vzdávání někdy dobrou strategií řešení problému? Když se vzdáme v pravý čas něčeho, co pro nás nemá reálný význam, a dáme si Archimedovský odstup, abychom se podívali na celý problém z nadhledu, možná že zvoláme Heuréka dříve, než začneme za sebou táhnout kříž vytrvalosti.
Korekce: „Když napoprvé nemáš úspěch, pokoušej se znovu a znovu. Pak to vzdej. Nemá cenu být paličatý blázen.“ (William Claude Fields)
Korekci jsem našel v citátu Fieldse, který operuje s využitím vytrvalosti při překonávání překážek, které na cestě vyvstanou, ale přidává možnost vzdát se, jako efektivní strategii zastavení ztrát a restrukturace potenciálu v člověku.
Ne každý zvládne vše. Svět kolikrát není spravedlivý, což dokládají již samotné genetické a sociální dispozice při narození. Někdo se narodí bez nohy, někdo se silnějším srdcem, někdo do rodiny bezdomovce, někdo do rodiny anglické královny. V narození není žádná spravedlnost, proč by měla být dále v životě? Pokud tvrdíme, že ti, kdo se nevzdají, mají zaručenou cestu k úspěchu, pak bychom měli tuto poučku rozšířit i na další cesty k úspěchu např. ti, kdo se dobře narodí, kdo mají štěstí, kdo mají vlivné přátele, kdo dokáží efektivně těžit ze zkušeností druhých a nepotřebují si procházet skrze mnoho neúspěchů, aby cestu k úspěchu nalezli atd. Je zřejmé, že cesta k úspěchu může být životem ukázána prakticky komukoliv a vytrvalost je zde spíše korelace, než kauzalita jevu.
Naopak ti, kteří se opakovaně snaží nevzdat se v oblasti, na kterou nestačí jejich schopnosti, nemusí na cestu vedoucí k jejich úspěchu vůbec nastoupit, protože si ani nevšimnou odbočky, která k ní vede, a půjdou slepě za cíli, které pro ně nejsou v životě měřítkem úspěchu. Pokud se však člověk vůbec nesnaží a odradí jej první nesrovnalost, je pravděpodobné, že úspěchu nedosáhne a pokud ano, nebude si jej vážit a nebude jej považovat za úspěch.
Na tomto příkladu jsem chtěl demonstrovat nebezpečí obecné rady do života, která když je extrémně pojatá, nejen že nepomáhá seberealizovat se v životě, ale také může vést k dogmatickému myšlení.
Citace:
Casanova, P., & Čajanová, T. (2015). Bez domova, pak i bez peněz. Přesto z Ostravska vybudoval medové impérium. FirstClass. Retrieved from: https://www.firstclass.cz/2015/07/bez-domova-pak-i-bez-penez-presto-z-ostravska-vybudoval-medove-imperium/1/
Citáty AZ: Úspěch – Neúspěch. (n.d.) Retrieved from: http://www.citaty-az.cz/kategorie/uspech-neuspech/
Mandino, O. (1994). Největší obchodník na světě. (1. vyd., 177 s., Překlad Ivan Ryčovský). Praha: Knižní klub.

Jo, vždycky je prostě slovo, na které se to hodně svádí. Ale ono celkově ten koncept tradice, na který to slovo odkazuje, je hodně ošemetný. Velmi dobře o tom píše třeba Giddens. Myslím si, že každý by si měl to svoje „vždycky“ tvořit sám. Co se týče bydlení, domova, rodiny… Co vlastně znamená domov? Pro mě jsou to dvě místnosti. Ložnice a kuchyň. Tam se cítím doma. I proto jsem dal na inspiraci zde a ložnici si udělal tak, abych se v ní cítil fakt dobře.