Homofobie jako projev osobní rozpolcenosti

V souvislosti s nedávným referendem o rodině na Slovensku jsem si kladl otázku, čím konkrétně tradiční rodiny utrpí, jestliže se možnost uzavírat sňatky a zakládat rodiny přizná i homosexuálům. O co konkrétně lidé z tradičních rodin přijdou? Co konkrétně jim ublíží? O co se jejich život změní k horšímu. Nedostal jsem uskpokojivou odpověď, jenom hromadu nepodložených tvrzení.

Nenávist či štítivost vůči homosexuálům registruji především u nábožensky či konzervativně založených lidí, což má svůj důvod, protože homosexualita je označena za hřích, který se má trestat smrtí, ostatně jak čteme v Leviticu 20, 13:

„Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.“

Dobře. V Bibli se to tak píše. Samozřejmě se dá čekat, že to věřící smetou ze stolu argumentem „To je přece Starý zákon, který pro křesťany neplatí.“ To zpravidla říkají, když zmíníte jakoukoliv nemorální a/nebo absurdní věc ze Starého zákona, například smrt za práci v den odpočinku, smrt za nošení oděvu ze smíšené tkaniny, smrt za jezení ústřic, smrt za setí pšenice a ječmene na téže pole, mluvící hady, mluvící osly, nebeskou báni, vznik Země před vznikem Slunce a hvězd, atd atd. KROMĚ dvou věcí: Desatero přikázání a v případě konzervativních křesťanů hříšnost homosexuality. Desatero z toho důvodu, že se jim líbí a vidí ho jako dobré, ačkoliv v minulých článcích jsme si ukázali, že příliš dobré není a že to, co nakonec bylo mezi biblickým bohem a jeho vyvoleným národem uzavřeno jako posvátná smlouva, je zcela jiná sada přikázání než ta, která je jako desatero předkládána. V případě homosexuality můžeme nalézt plno citátů i z Nového zákona, které ji označují za špatnou a hříšnou. Ovšem nikde jinde než ve výše zmíněné starozákonní pasáži není homosexualita tak explicitně odsouzena. Je natvrdo řečeno, že jde o ohavnost a kdo se jí dopustí, musí zemřít. Tohle se prostě v rámci apologeze nedá obkecat, ani se z toho nelze jinak vykroutit.

A stejná je reakce i od věřících homofóbů. Dialog má zhruba takovýhle průběh:

Homosexualita je ohavnost.

Proč je to ohavnost?

Protože, ze spojení stejného pohlaví nemůže vzejít dítě. Bůůůůh to zařídil tak, že penis patří do vagíny a jedině tak je to správně.

Okej, dobře. A když těm lidem nejde o děti, ale prostě jen o společné štěstí?

Je to ohavnost!

A proč je to ohavnost?

Protože bůůůh to zařídil tak... – vidíte? Začnete se motat v kruhu.

Ten kdo nevidí homosexualitu jako ohavnost a říká, že by homosexuálům mohla být přiznána lidská práva a že by se třeba společnost mohla přestat chovat, jako kdyby homosexuálové neexistovali, se podle Václava Klause dopouští tzv. homosexualismu a je homosexualista. A zrovna v případě pana Klause mi už mnoho let vrtá hlavou otázka, jak to ve skutečnosti je s jeho sexuální orientací. Myslím, že opravdu, ale opravdu víte, co mám namysli.

Další věcí, která mě na toto téma zaujala, byla i velice halasně projevovaná homofobie ze strany pravicových extremistů. Na jedné straně velmi nenávistné výpady a výhrůžky, na straně druhé citově vypjaté řeči o bratrství a hajlující mladíci na koncertech, svlečení do půl těla, objímající se navzájem. Myslím že Antifašistická akce dokonce jednoho nácka přímo vyhmátla na jedné seznamce pro homosexuály, kdy se antifašisté vydávali za „nápadníka“ a potom veškerou komunikaci zveřejnili na internetu, čímž mu v rámci ultrapravicové komunity pořádně zatopili. – Koneckonců nejde o nic nového. Homosexualita byla běžným jevem i v německém nacistickém hnutí, hlavně pokud jde o SA. Říšský vůdce SA, Ernst Röhm se svou homosexualitou nijak netajil. A přitom současně byli za nacismu homosexuálové jednou z pronásledovaných skupin. Označeni růžovým trojúhelníkem, nacházeli utrpení a smrt v koncentračních táborech.

Je to podivné, že? Na jedné straně nacisté hlásali nenávist vůči homosexuálům, na straně mnoho z nich bylo homosexuály. Rýsuje se nám tady jedna paralela… která organizace se světovým vlivem v současnosti považuje homosexualitu za špatnou a přitom mnoho lidí v jejích řadách jsou homosexuálové? Hm… žeby katolická církev? A nebuďme nespravedliví. I mezi protestanty se najde mnoho homofóbních kazatelů, kteří jsou homosexuálové, např. pastor Ted Haggard, jehož odhalení mu zhatilo jinak skvěle rozjetou politickou kariéru.

Vztah mezi homofobií a homosexualitou je – tedy alespoň u mužů – velmi podivný. Čím to, že často ti, kteří proti homosexualitě tak halasně brojí, k ní mají nějakým způsobem blízko?

Určitou, byť ne vyčerpávající odpověď můžeme nalézt ve studii, kterou pořídil tým psychologů pod vedením H. E. Adamse z Univerity v Georgii ve Spojených státech v r. 1996. „Is homophobia associated with homosexual arousal?“ Název studie v češtině zní: „Souvisí homofobie s homosexuálním vzrušením?“

Psychologové, kteří se potýkali s touto otázkou, provedli test na skupině mužů, u kterých si pomocí testů zjistili, kteří z nich jsou homofóbní, pokud ano, do jaké míry, a rozdělili je do dvou skupin. Non-homofóbní skupina čítala 29 mužů, homofóbní 35. Potom všechny muže vystavili sexuálně explicitním erotickým stimulům = pustili jim porno, a to jak hetero, tak lesbické a gay. Přitom u všech mužů speciálním zařízením měřili míru prokrvení penisu, které se, jak známo, se sexuálním vzrušením zvětšuje. Hetero a lesbický sex u obou skupin vyvolal pozorovatelné vzrušení. Ovšem pouze u homofóbní skupiny bylo zjištěno vzrušení i v případě gay sexu. Psychologové z toho pro svou studii vyvodili závěr, že homofobie nějakým způsobem souvisí se sexuálním vzrušením, kterého si daný člověk buď není vědom, nebo ho popírá.

A to mě vedlo k následující úvaze: Není homofobie spíše projevem určité osobní rozpolcenosti člověka, který na jedné straně při pomyšlení na homosexuální intimnosti zažívá vzrušení a slast, ale současně byl výchovou v rodině a případně svým náboženstvím či ideologií nebo sociálním tlakem indoktrinován myšlenkou, že to je špatné, hříšné, či dokonce trestné? A tak se nachází v situaci, kdy na jedné straně má určité touhy a vášně které jsou součástí jeho přirozenosti, na straně druhé má svého boha, či ideologii, či společnost se vztyčeným ukazovákem a obrazy sodomitů smažících se v pekle, homosexuály posílané do vězení či na šibenici. A tak začne tuto část své přirozenosti nenávidět, což se potom projevuje i navenek.

Když se nad tím zamyslíme ještě dále, není potom divu, že zatímco lidé, kteří homofóbní nejsou, považují homosexualitu za něco, s čím se člověk prostě narodí a zač nemůže, zatímco lidé, kteří homofóbní jsou, velice často říkají, že to není pravda, že sexuální orientace je věc osobní volby, že homosexuálové jsou homosexuálové proto, že si to sami zvolili. Na základě čeho asi k takovému soudu došli? Jestliže oni sami zažívají sexuální vzrušení jak při heterosexuálním tak při homosexuálním erotickém stimulu, pak pro ně skutečně jde o věc osobní volby a jak praví známé přísloví: Podle sebe soudím tebe.

Myslím si, že pokud tady má někdo problém, jsou to právě ti, kteří ukazují na homosexuály a hovoří o potřebě je buď léčit, nebo někam schovat, aby nebyli moc vidět, nebo přimět společnost k tomu, aby se zase začala chovat tak, jako kdyby homosexuálové neexistovali a pokud ano, nebyli v ní vítáni. Kdyby to totiž tak bylo, nebyli by homofóbové tak zmatení ve věci své osobní volby pokud jde o sexuální orientaci.

Komentář

  1. Od akai

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.