Proč odmítám být konzumentem (… a jiné úvahy)

Proč odmítám být konzumentem

Strašně nemám rád, když se mnou někdo manipuluje. Skrytě i otevřeně. Reklama na nás denně chrlí nesmysly. Kup si zázračné léky, drahé věci, pak budeš in. Budeš nejlepší. Nejhorší je, že tím křiví i charakter dětí. Každý musí být ten první. Druhé místo je již prohra. Musíš být výkonný, musíš se přemáhat. Hlavně zvyšovat spotřebu. Ničit přírodu i své zdraví. Proč se lidé ženou za penězi? Celý týden se dřou a v pátek, ano v pátek se opijí, zdrogují, aby tu zátěž vůbec přežili. Další dva dny se z toho léčí. Je tohle život? Psychiatrické léčebny se plní. Kašlu vám na reklamy, nechci být jednička, nechci vaše přetvářky a podrazy a falše. Jsem duší plebejec. Myslím si, že jsem i vzdělaný, ale stejně nejlépe mi je mezi obyčejnými lidmi. Ano, tam je ve vztazích méně divadla. Nemusím být ostražitý, nemusím být ve střehu. Půjdu si raději sednout pod strom a zaposlouchám se do šumění jeho větví. Lehnu si trávy a otevřu si knížku. Pohádám se u sportu. Vylezu na nějakou horu a budu se kochat výhledem. Poslechnu si dobrou hudbu. Žiju, dokud můžu…. Na závěr si asi řeknu, že to bylo přece jenom krásné, nikoliv prázdné….

Cingi lingi. Cínkání klíčů aneb jak se nechají lidé dobrovolně manipulovat

Myslíte si, že většina obyvatel používá hlavu na myšlení? Já ne. V dnešní době. Dnešní  století  je století informačních technologií. Stejně jako 19. století bylo století páry. Co je nejdůležitější? Přece informace. Hlavně jak se lidem předloží. Je to obrovský fenomén manipulace.  Něco se neřekne. Něco se záměrně vypustí. Něco naopak přidají. Něco pozmění. Přidá se k tomu i doprovodný program – obraz. Nějaký šot či fotky na podporu oblbnutí vaší mysli. Řekl bych, že víc jak 50 % lidí si dělá názor podle sdělovacích prostředků. Někdy je také ovlivňuje chování celebrit. Hlavně televize NOVA a bulvár BLESK, ti mají ty „zaručené“ informace. Uvedu příklad. Obecně se tvrdí, jak jsou celozrnné výrobky zdravé? Možná, ale z jedné strany. Také, ale nemáte již informace, že v obalech zrn se právě hromadí organické kontaminanty. Jedovaté mykotoxiny a těžké kovy. Co jíst zdravě? Hlavně střídmě. Jako ve všem. Kdyby třeba moderátoři v televizi prohlásili: „Pijte mléko v červené krabici. Je zdravější než v modrém obalu“. Věřím tomu, že by lidé tomu věřili. Jen když se podívám do dějin minulého století. Lidé tleskali rozbití Rakouska-Uherska. Za okupace demonstrovali ve velkém množství za odsouzení atentátu na Heydricha. Potom tleskali Gottwaldovi a posílali petice na rozsudek smrti pro doktorku Horákovou. No a co: „Něžná revoluce“? Já tomu říkám řízený převrat, kde se domluvili disidenti s orgány Státní bezpečnosti.  Oba z toho měli jistě prospěch. Někdy je mi z toho špatně. Ti, co na náměstí cinkali klíči, jsou mnohdy bez práce nebo na ulici. Spočítal někdo kolik osob za 20 let „svobody“ spáchalo sebevraždu, kteří se dostali do tíživé situace, kterou mnohdy sami nezavinili. To je také rub demokracie. Ne nejsem komunista. Ani nechci měnit svět. Možná, jsem z té menšiny, co se má dnes lépe. Ne. Nejsem proto na sebe pyšný, že jsem úspěšnější. Mě není jedno, že velká část našich obyvatel dnes živoří. V zaměstnání je mnohde šikanují a ponižují. O diskriminaci se raději nebudu zmiňovat. Lidé kolem padesátky, kteří mají do důchodu skoro 20 let, pokud ztratí zaměstnání, nikdo nechce.   Není to demokracie, ale teror. Pracovních míst bude radikálně ubývat. Automatizace a robotizace lidi nahradí. Co jako potom? Pokud státní moc nezasáhne, budou platit poučky pana Marxe. Když lidé nebudou mít na své základní potřeby, poteče krev. Asi se bude muset znovu a jinak přerozdělit nadhodnota (zisk).  Na závěr bych chtěl říci. Já nikdy necinkal. Všichni mí vrstevníci kouřili. Já nikoliv. Žiji si podle svého rozumu a svých not. Je to můj život. Tak si dělám, co chci já. Jenže nikomu přitom nepřekážím, nežiji na něčí úkor. Nikoho neomezuji.

Věříte v sílu peněz? Já ne.

Byl jsem v červenci na dovolené v Krkonoších. Mám rád přírodu. Rád se potuluji a kochám po horách. Bylo krásně. Sluníčka až moc. Každý den jsme chodili až 30 kilometrů. Teplota šplhala přes třicet ve stínu. Vedro nám málem vysálo i buňky z mozku. Ubytování a strava byla dobrá. Jen paní majitelka se synem se k nám chovali, jako kdybychom jim překáželi. To nechápu. Přitom v létě, kdy nemají kšeft, jsme jim zaplnili na týden jejich rekreační zařízení. Chata je umístěna na vrcholu sjezdovky. S nádherným výhledem dolů do Pece. V zimě ideální pozice. Za zimní měsíce si kasu zaplnili. Na nás potom již kašlali. Hlavně její syn měl pořád v ústech peníze. Samozřejmě můžou za to také sdělovací prostředky a jejich útočící reklamy. Tím se křiví charakter mladých. Poslouchal ho jeden z nás. Je to bývalý plukovník. Povídá mu: „Poslyš. Na co Ti budou třeba peníze, když Ti nebude stát! Ani po viagře!!!“ Smál jsem se, až jsem slzel. Jen jsem se divil, jak takové moudro mohlo ze zelené gumy vypadnout.

Závist jako startér lidské zloby

Cestou vlakem jsem si četl sobotní noviny. Jeden nejmenovaný sportovec se v nich ke zlatému úspěchu Zuzany Hejnové na MS v atletice vyjádřil, že jí to upřímně závidí. Nevím sice, jaký je rozdíl mezi upřímnou a neupřímnou závistí. Já ho nevidím. Je to pořád hnusná vlastnost, která otravuje jako jed lidi od nepaměti. Je to především startér k lidské zlobě, zášti až neštěstí. Proč to lidé dělají? Někdy proto, že na to sami nedosáhnou. Na movité a nemovité předměty, na lásku, na hezkého partnera, na slušné zaměstnání a další. Samozřejmě někdy za to lidé ani nemůžou, že nedojdou ke stanoveným cílům, kterých by chtěli dosáhnout. Člověk by podle mě žít každou vteřinu naplno, s tím co má, s tím, s kterým je. Užívat si toho lidského tepla, pohody, sluníčka i sněhu. Někdy je třeba tam i vložit něhu. Trochu smíchu. Trochu srandy z té naší lidské bandy. Já vím, že každý člověk je nějak ujetý. Včetně mě. Lidem ale přeji. Někdy jim se snažím i ke štěstí pomoci. Proč to dělám? Protože asi chci. Mám z toho vnitřní sebeuspokojení. Pokud o to samozřejmě stojí. Jsem raději, když se lidé smějí, baví se i souloží než se bijí, vraždí. Kdo se mračí, ten obvykle útočí. Ten kdo smích používá, si většinou více života užívá. Děkuji tímto Pánu Bohu, když naděloval tuto odpornou vlastnost, že mě vynechal.