příběh Archív
31 Čvc 2019
Oblaka
Myslitelé, kteří tráví hodně času ve světě představ a myšlenek, bývali ve společnosti oceňováni, vysmíváni, někdy mohli skončit ve vězení nebo na popravišti, v naší zemi se dokonce dvakrát stali prezidentem. Z historie nám zůstalo také mnoho příběhů a obrazů myslitelů, anekdot či legend, které jsou často zcela rozdílné či dokonce protichůdné. Z antiky známe smějícího se filosofa
18 Říj 2015
Rozena
Bylo mi teprve sedmnáct a já už byla až po uši zamilována do muže, jehož rodina neměla s chudobou nikdy co do činění. Obchodovali s kávou a čajem, vlastnili plantáže těchto plodin a zaměstnávali téměř polovinu obyvatel mého rodného městečka. On se jmenoval Robi, bylo mu čtyřiadvacet let a pokaždé, když jsme měli tu možnost být spolu,
17 Zář 2015
Vlk a drak
Vyrůstala jsem v zemi tak krásné, až se tajil dech. Obklopovala mě příroda; lesy někdy temné a neproniknutelné, jindy laskavé a zvoucí. Stromy mi za líných odpolední vyprávěli ševelivými hlasy příběhy svých dlouhých životů. V létě jsme se vyhřívali na slunci a v zimě se k sobě tiskli, abychom se vzájemně zahřáli. Někdy byl hlad, ukrutný svíravý pocit v žaludku,
21 Čvn 2015
Příští stanice: Minulost
„Roku 2082 proběhlo dědické řízení jistého pana M. Vše, co své rodině odkázal, byl sešit pamětí na zapomenuté období lidských dějin. Nikdo však o ně nestál a jednotlivé listy postupně nahlodal zub času. Po padesáti letech byly nalezeny vojenskými jednotkami, které procházely českou pustinou a hledaly nové zdroje jídla. Jeden z mladých vojínů si sešit
07 Čvn 2015
Anorexie
Ve skrovně zařízeném, šedo-bílém pokoji, panovalo tíživé ticho. Přerušoval ho jen pleskot kapek, vytékajících z okapu a následně dopadajících na parapet. I ten byl, stejně jako všechno v tomhle pokoji, neutěšený a šedý. Náhodný divák, který by do pokoje zavítal, by si nejspíš pomyslel, že je ve vězení. Rozhodně by ho nenapadlo, že tohle je pokoj třináctileté dívky.
26 Pro 2014
Děláme své děti vědomě nešťastnými
„Ty blbá krávo, pojď sem nebo uvidíš!“ „Neřvi, děti spí!“ Nikdy nespím, jak bych mohl, když se maminka s tatínkem hádají za dveřmi mého pokojíčku. Bojím se, už je tady zase. Jako včera, když jsem usínal a zaslechl ji pod postelí. Rychle se schovávám pod peřinu, tam na mě nemůže. Ale co ta obluda ve
11 Zář 2014
Malí hrdinové (ne)všedních dní – Příběh Marka
A tak se Marek rozhodl, že nás opustí, že odejde. A nad očekávání mě ta zpráva zasáhla víc, než jsem si dokázala představit. Nepřekvapilo mě to. Věděla jsem, že je nemocný. Přesto se na takové věci nelze připravit dopředu. Cloumala se mnou lítost a zároveň vztek. Lítost ze smrti dobrého člověka, vztek, že tento dobrý
06 Srp 2014
Malí hrdinové (ne)všedních dní – Příběh Klaudie
Dnes se s vámi podělím o příběh jedné mé malé svěřenkyně, holčičky Klaudie, která je mou osobní hrdinkou. Tedy – i já jsem měla být ten, kdo odsouhlasí, že se nechová zcela přijatelně, že něco není v pořádku, že asi není „normální“. Krom toho, že má klientka má dětskou mozkovou obrnu, má také poněkud zvláštní
11 Kvě 2014
Čím víc to bolí, tím…
Prach, písek, moskyti, sucho v krku a pálící slunce v zádech. Nikde nikdo, jenom motorka pode mnou, nepřítomný myšlenky v hlavě a vidina podivnýho chrámu v horách, někde v dálce na konci cesty. Už jedu pěkně dlouho, bolí mě hlava, mám hlad a po zádech mi stéká pot. A když na chvíli zavřu oči, abych z nich dostal písek, tak