Archív autora

Jak speciální pedagog ke zkušenostem přišel aneb nová legislativa hýbe (nejen) školami

Mám šestihodinovou pracovní dobu. Spoustu dovolené, často si v práci hraju a ještě mi za to teď mimořádně přidali peníze. Ano, jsem učitelka. Já konkrétně speciální pedagog. (Toliko mínění veřejnosti) Praxe Inkluze nám dala zabrat. Celý červen jsme stěhovala knihovnu a já třídila pomůcky, aby škola byla řádně připravena a vybavena na všechny potřebné žáky.

Malí hrdinové (ne)všedních dní – Dokud se nesejdeme

Jmenovala se Viktorie. Byla to elegantní, atraktivní pětatřicetiletá lékařka. Pracovala na kardiochirurgii na přední klinice. Přednášela na univerzitách u nás i v zahraničí, věnovala se výzkumu, byla vyhledávanou osobností v oboru. I přes svůj věk tolik úspěšná. Nádherně hrávala na housle, postavu měla udržovanou sportem, ve volnějších chvílích se odreagovávala jako lektorka jógy. Dokonale moderní žena dnešní

Jak to dnes mladí (ne)mají jednoduché

Tak. Blíží se ten zlomový věk. Co tedy dál? Rodinu zakládat nehodlám, trvalé vztahy neudržuji. Zatím. Že mi táhne na třicet je jen formalita v mojí hlavě. Daleko víc to leží na srdci mé rodině a některým mým přátelům. Nuže, nutkání ve mně se však ozývá a tak je na čase přece jen pohnout se dál.

Takový normální pracovní den II

Pracovat s dětmi je poučné. Vážně. Člověka to tolik naučí. A nejen v pondělí J Snad každý učitel potvrdí, že prázdniny, tedy cca 40 dní dovolené a 12 studijního volna v roce, je zatraceně zasloužených dní volna.  A po každých prázdninách je tak trošku šok se vrátit do školní reality a pracovní morálky. A nebavíme se tady jen

Ob(j)ětí morálky

Klaudie viděla Miriam už z ulice za proskleným oknem, ještě než vešla do restaurace. Vesele na ní zamávala a šla si sednout rovnou k ní. Miriam se zvedla a obě si afektovaně daly vzdušnou pusu na tvář Klaudie byla vyšperkovaná, typicky městská slečinka. Blonďatá hříva jí vlála do půli zad. Vedle ní vypadala výrazná a atraktivní

Malí hrdinové (ne)všedních dní

Občas píšu o své práci. Některé článku tu již byly zveřejněny (viz Příběh Klaudie a Příběh Marka), ale je zde něco, s čím jsem se při nástupu do praxe nějakou dobu potýkala. Jedno téma zůstává otevřené a dosti ožehavé. Čtenář mi odpustí – je velmi osobní a ne každý ho přijímá s poklidem. Jde o náboženství,

(Ne)klidné a veselé…

Tak jako každý rok, máme tady letos už poněkud komerčně pokrytecké svátky klidu a míru. Jakkoli jsem jako dítě svátky milovala, pamatuji si je jako dny plné světlem ozářené hromady sněhu a pravé vánoční atmosféry na vesnici. Pravda, na vesnici jen asi 20 kilometrů od Prahy, ale už to je zásadní rozdíl. Nějakých devět let

Naše víra aneb nejen o islámu

Co je to džihád? Jaký vztah je mezi hinduismem a buddhismem? Proč mají egyptští bohové hlavy zvířat? Proč vlastně vznikl islám? Kdo to byl Achnaton? A co se doopravdy skrývá za slovem Tantra? Co je to tantrický buddhismus? Co se skrývá za slovem harém? Ví to někdo z nás „běžných západních“ lidí? A kdo jen tohle

Zpověď milenky

Nejdražší příteli, dělí nás tolik dní, měsíců, snad už roky od posledního setkání. Byli jsme spolu, byli jsme šťastní, poznali jsme lásku, poznali jsme nenávist, poznali jsme jeden druhého, poznali jsme hořkosladkou příchuť života, naučili jsme se žít. Přišel však čas a ty víš, že k tomu muselo dojít a já musela jít dál. Nejsem z těch,

Malí hrdinové (ne)všedních dní – Příběh Marka

A tak se Marek rozhodl, že nás opustí, že odejde. A nad očekávání mě ta zpráva zasáhla víc, než jsem si dokázala představit. Nepřekvapilo mě to. Věděla jsem, že je nemocný. Přesto se na takové věci nelze připravit dopředu. Cloumala se mnou lítost a zároveň vztek. Lítost ze smrti dobrého člověka, vztek, že tento dobrý