Tíha morálky a lehkost vkusu
Hrdina Dostojevského románu Zločin a trest Raskolnikov zabije lichvářku a její sestru. Potom onemocní, trpí snad nervovou horečkou. Román analyzuje Raskolnikovo nitro, svědomí, vše vyústí v přijetí viny, přijetí Boha, jež přináší určité smíření a odpuštění, stejně jako cit Soni. Román z roku 1866 analyzuje jedno z dilemat, které se zdá naplno propuknout ve století následujícím: Je-li Bůh mrtev, je vše dovoleno?
Ve filmu Pulp Fiction, jednom z nejvýraznějších filmů z konce 20. století z roku 1994, vystupuje vrahů hned několik. Čím jsou pro nás zajímaví, však není jejich tíživý pocit viny, nebo sebezpyt. Jsou pohlední, zábavní, mají styl a umí tancovat. Vražda je součástí gagů, písniček, tance, které nabízejí nespoutaný koktail zábavy. Málokdo z generace mladých lidí i lidí středního věku si nevzpomene na některou hlášku, nebo song z tohoto filmu.
Srovnání pojetí vrahů v těchto dvou výrazných uměleckých dílech ukazuje na skutečnost, že morálka a etická pravidla dnes ztrácejí na své tíživosti a významu a co je dobré a zlé, je dnes v mnohém doménou vkusu. To nás sice nenutí vraždit, mění to ale náš vztah ke světu i ostatním lidem. Jestli jsme zábavní, originální či atraktivní, dodává našim osobám váhu a hodnotu obvykle mnohem více, než že jsme solidární se svými bližními, či že jsme věrni nějakým zásadám. Hodnota člověka je pro nás často dána tím, že je zajímavý, že nás baví, tím že je nám s ním dobře.
Dnešní svět především chrání naši „svobodu volit“ dle našeho vkusu, v oblasti morálky zbylo jen minimální reziduum (netýrat děti, nepáchat násilí, respektovat majetek druhých lidí). Jestli je něco nemorální, je to především zpochybňování naši svobody volit, moralizování jako takové je nevkusným anachronismem.
Etika byla dříve spojena s hledáním cest správného (v některých teoriích také blaženého) života. Pro „kvalitu života“ je dnes ale důležité především být schopen přijímat zábavu, která se dnes nabízí v mnoha podobách. V konzervativní podobě kulinářských receptů či arogantního humoru talk show. Exotické zkušenosti nabízejí dobrodružství sportu, adrenalinu a cest. Či lze hledat něco pikantního, lechtivého nebo zemitého.
Přesto je religiozita a náboženská zkušenost i v dnešním světě (dokonce i jedním hrdinou filmu Pulp Fiction) stále znovuobjevována. Pro svůj terapeutický účinek. Lehkost vkusu je totiž často nesnesitelná. Svoboda vkusu (zvolit si co se mi líbí) může ve svém důsledku vyústit v samotu a zklamání. Svědomí se přeci jen jednoho dne může ozvat, stejně jako prázdnota.
Raskolnikova volba a její dilema (mám právo zabít?) ukazuje na tíhu morálky, delegované ze světa organické společnosti a kultury na bedra individua. Svoboda nájemných vrahů naproti tomu nemá žádný morální obsah, film Pulp fiction prostě rozšiřuje sféru toho, co je zábavné. Co je za hranicí toho, co je zábavné? To co bude zábavné zítra, nebo naopak něco tíživějšího?