Tyranie většiny

Jedním ze základních předpokladů fungování jakéhokoliv demokratického systému jsou princip majority a princip ochrany menšin. Jejich kouzlo spočívá v tom, že ani jeden nedokáže demokracii sám obsáhnout a definovat, ba naopak, neexistence druhého pólu může vést k výrazné deformaci tohoto jedinečného společenského systému. John Locke vysvětloval princip majority skrze fyzikální metaforu. Byl toho názoru, že těleso se pohybuje vždy tím směrem, jímž působí největší síla, jež těleso ovlivňuje, a stejně tak společnost se poté pohybuje tím směrem, kam ji táhne síla většiny. Bez principu majority si existenci demokracie neumíme představit, neboť již ze samé její podstaty plyne určitá rovnost lidí při rozhodování o osudu komunity, v níž žijí. Odtud lze pak již matematickou logikou dovodit, že při rovnosti hlasu má většina takovýchto hlasů rozhodující slovo.

Jsem však toho názoru, že bez principu ochrany menšin je demokracie stejně tak kuriózní a nemyslitelná, jako bez principu majority. Na rozdíl od pomyslného Lockova tělesa, jež je složeno z atomů, tedy odindividualizovaných částic, jež bez celku nemají žádný význam, lidská společnost je složena z individuí. Přisoudíme-li každému článku společnosti status lidské bytosti se všemi atributy tomu náležejícími, musíme nutně dojít k přesvědčení, že podstata společnosti netkví v celku, nýbrž v jednotlivcích a ve vzájemných interakcích mezi nimi. Z toho již lze logicky dedukovat závěr, že to, co je vhodné pro většinu, nemusí být nutně nejvhodnější pro společnost jako celek, ba naopak v určitých paradoxních situacích jí to může spíše uškodit.

Nejtypičtějším případem nevhodnosti neomezené vlády většiny je pak dle mého názoru ochlokracie, tedy systém, kdy na základě demokratického principu majority rozhoduje o veškerém společenském dění masa nevzdělaných a neinformovaných na základě zpravidla iracionálních a dogmatických argumentů. Předpokládejme, že se například majorita rozhodne zavést progresivní zdanění či podstatně zvýšit minimální mzdu a to z důvodů smazávání na první pohled nespravedlivých sociálních rozdílů v rámci společnosti. To však ve svém důsledku zdraží veškerou výrobu, což se negativně projeví nejen zvýšením nezaměstnanosti, ale i snížením objemu výroby, což sekundárně povede k zvyšování cen a nedostatku spotřebního zboží na trhu. Původně pozitivní vývoj pro většinu tedy může vyústit v negativní důsledky pro celou společnost. Pokud by ovšem v rámci tohoto příkladu dostali slovo i zaměstnavatelé a živnostníci rozumějící celospolečenským dopadů uvedených reforem, mohli by před tímto vývojem varovat a zamezit tak případným škodám.

Jsem srozuměn s tím, že ve svém důsledku vždy nakonec rozhoduje většina a vím, že jinak tomu býti ani nemůže. Zdůrazňuji však, že demokracie je především o diskusi mezi protichůdnými názory. O sporu mezi hodnotami majoritními a minoritními. Nebude-li slyšena druhá strana a nebude-li se na její stanovisko brát ohled, nelze dosáhnout kompromisu a tudíž ani konsensu. A uvědomíme-li si, že současná minorita se může stát příští majoritou, která veškeré kroky, s nimiž nesouhlasila, opět bez diskuse zruší, dojdeme k závěru, že ignorování principu ochrany menšin povede k absolutní stagnaci společnosti a neustálému konfliktu mezi dvěma či více tábory, který však nebude řešitelný a nikomu neprospěje. Demokracie založená na tyranii většiny je v rámci společnosti, jež si klade ambici na vlastní rozvoj, nemyslitelná. Takováto demokracie, jak jsem již uvedl výše, ve svém důsledku není demokracií, a proto považuji za velmi důležité neustále upozorňovat na riziko tyranie většiny a na nutnost existence principu ochrany menšin.

Komentář

  1. Od Patrik Battya

    Odpovědět

    • Od Filip Horák

      Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.