Archív autora

Společenské „vědy“: opět na rozcestí?

Ambicí tohoto krátkého příspěvku je zamyslet se nad současnou situací, významem a možnými směry vývoje oborů, jež dnes označujeme jako společenské vědy. Důvodem, který mě vedl k vytvoření tohoto textu, byla určitá nervozita a nejasnost, která se v poslední době vyskytovala v diskuzích na téma významu, podstaty a vývoje společenských věd, jichž jsem se v poslední době účastnil. Hlavní

Morálka očima Friedricha Nietzscheho

Na to, jak bychom se měli chovat, kde najít kritéria dobrého života, jaký čin je, nebo naopak není v pořádku, existovalo v dějinách lidstva mnoho teorií. Jedna z nich se však ostatním svou extravagantností a kontroverzností vymiká. Tou jednou je morální teorie Friedricha Nietzscheho, jíž lze považovat za brutální útok na veškeré dosavadní chápání morálky.

Materiální ohnisko ústavy a jeho nezměnitelnost: Komparativní studie vybraných modelových států

ÚVOD Jakákoliv civilizace, společnost, stát a také jakákoliv ústava jsou vždy postaveny okolo určitých hodnot a principů, jež se uznávají za stěžejní, žádoucí a do určité míry rigidní. Ve společenském kontextu můžeme tyto principy hledat zejména v etickém a sociálním diskurzu konkrétní doby. V kontextu ústavy jsou tyto hodnoty a principy obsažené v něčem, co nazýváme materiálním ohniskem.

Demokracie a její kritici

Tato práce pojednává o díle Demokracie a její kritici z pera Roberta Dahla. Důvodem výběru je, že demokracie a její studium mohou být právem považovány za středobod politické vědy. Velká část analýz a teorií ve společenskovědní oblasti se odvíjí od předpokladů racionálně myslícího autonomního člověka žijícího ve společnosti, tedy od stejných předpokladů, od nichž se odvíjí

Evoluce a konflikt – aneb co se to děje s civilizacemi?

Již J. S. Mill zastával dle mého mínění legitimní názor, že smyslem jakékoliv civilizace je vývoj, zdokonalení sebe sama za účelem poskytnutí co nejšťastnějšího života jednotlivci. Pokud přijmeme tezi, že posmrtný život není vědecky ověřený ani ověřitelný a že tudíž skutečně může být názor, že smrtí jednotlivce to všechno končí, pravdivý, je vcelku logické, že

Vítězství normality a průměrnosti: Aneb jak ztrácíme naši svobodu

Již na počátku 19. století varoval Alexis de Tocqueville poté, co absolvoval několikaletou cestu skrze rodící se Spojené státy americké, před možnými nebezpečími systému, který v novém světě pozoroval. Bál se, že se americká demokracie může změnit v tyranii většiny, ve vítězství průměrnosti, konformismu a ve ztrátu individuality a svobody.[1] Po několika staletích stojíme my, občané demokratických

Demokracie versus kapitalismus II.

Winston Churchill před několika dekádami pronesl, že liberální demokracie je značně nedokonalý systém, nikdo však ještě nedokázal vymyslet žádný lepší. Francis Fukuyama po rozpadu východního bloku hlásal konec dějin definovaných soubojem různých společenských ideologií, neboť jednoznačně zvítězil kapitalistický liberalismus. Naomi Klein vidí v globálním kapitalismu naopak riziko pro demokracii a tvrdí, že dané dva systémy jsou

Proč jsem hrdým pacifistou?

V souvislosti s růstem počtu válečných konfliktů na naší planetě vyvstává opět po nějaké době otázka legitimity vojenské služby a branné povinnosti a já se rozhodl prostřednictvím kratičké úvahy o této problematice opět přispět svou špetkou do mlýna. Arabské jaro, ukrajinská krize, vznik a agrese Islámského státu, to všechno lze považovat za indikátory konce období détente a

O tyranii většiny

Meritem následujícího příspěvku budiž pojednání o tyranii většiny, která bývá považována za jednu ze zásadních hrozeb demokratického uspořádání státu. Řeč bude o analýze a typologii tohoto fenoménu, jakož i o možnostech ochrany před jeho negativními dopady. Mým cílem je zhodnotit riziko tyranie většiny v podmínkách soudobého systému reprezentativní demokracie a navrhnout mechanismy, jejichž prostřednictvím lze toto

O svobodě

Člověk se rodí s potenciálem být myslící bytostí nadanou racionálním uvažováním a schopností činit samostatná rozhodnutí při reakci na rozmanité vnitřní i vnější podněty. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by nedisponoval svobodnou vůlí. Ve chvíli, kdy má člověk přirozeně možnost svobodně myslet a tedy i svobodně konat, bylo by nelogické, aby jej v tomto společnost nebo stát