Závislost na neustálém kontrolování času

Na světě je obrovské množství závislostí. I když se mluví hlavně o těch nejznámějších, jako jsou drogové závislosti, závislost na alkoholu, gamblerství nebo velice oblíbená závislost na počítačích (Kdo jí dneska netrpí?), neznamená to, že tu neexistují jiné závažné závislosti.

Co takhle závislost na neustálém kontrolování času?

Existuje něco takového? Ano! A navíc je v dnešní době poměrně rozšířená, jenom ji možná ještě nikdo takhle nepojmenoval. V současnosti je moderní heslo „žiješ jen jednou! Máš omezený čas, který musíš na plno využít.“ Možná na tom něco je, pokud vás toto heslo nevede k tomu, že neustále žijete ve stresu, jestli neplýtváte drahocenným časem a jestli ho opravdu využíváte efektivně. Právě to pak může vést k přehnanému plánování volného času, přiřazování si přílišného množství povinností a neustálému kontrolování hodin, zda stíháte svůj nabitý časový harmonogram. Zkrátka chcete být dokonalí, zvládat všechno, stíhat všechno, zažít všechno… To ovšem není možné. Když to tito lidé nakonec zjistí, často je to skolí a upadají do depresí.

Shodneme se tedy asi na tom, že tohle není tak úplně správné využití času. Tak proč nás naše doba k něčemu takovému nutí? Při honbě za tím stihnout vše zapomínáme na to užívat si jednotlivé části. Což je paradox řečeného hesla, která nás mělo vést k tomu, abychom si svůj život užili naplno, a ne abychom se zničili věčným stresem. Chceme vše a výsledkem je, že nezískáme nic.

A to je problém, na který jsem tu chtěla upozornit, maximalismus. Svět zahrnují hromady a hromady nových výrobků, potravin, nejrůznějších věcí. Lidé chtějí co nejvíc a stěžují si, že mají málo. Stupeň štěstí však není závislý na stoupajícím množství vlastněných věcí. To znamená, že i kdybychom opravdu získali vše, neznamenalo by to, že bychom byli konečně šťastní.

Štěstí tedy možná neznamená mít vše, ale mít to, co opravdu potřebujeme. Ne, jinak. Štěstí možná nemá vůbec nic společného se slovem mít. Jak být šťastný je nejspíš příliš těžká otázka… Jisté ale je, že maximalismus odpovědí není.