Život s psychickou nemocí

Může to postihnout kohokoliv z nás. I tomu nejšťastnějšímu a nejúspěšnějšímu člověku se může zbláznit chemie v mozku. Jak se s tím vypořádat a naučit se se všemi těmi hrůzami žít? Není lehké si přiznat, že se vůbec něco děje. Říkáte si, že je to normální, že jste jen přetažení a vyspíte se z toho. Většina lidí si začne uvědomovat, že jde o problém když to začne ovlivňovat jejich každodenní život, ať jde o deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy, schizofrenii nebo cokoliv dalšího. Ráda bych použila jako příklad depresi, protože spousta lidí stále nerozumí, co deprese vlastně znamená. Ve škole nás v předmětech jako základy společenských věd učí, že reakce na něco co se stalo. Říkají nám, že je to hluboký smutek. To bohužel není tak úplně pravda. Budu mluvit z vlastní zkušenosti i z toho, co vidím v okolí. Sama bojuji s depresí už 5 let a v okolí mám lidi se spoustou různých diagnóz, ale taky lidi co pořád nevěří, že psychické nemoci jsou opravdové nemoci. Deprese není nálada, je to nemoc. Jde o opravdový fyzický proces v mozku, ne o výmysl. Taky nejde o tzv. „depky“ nebo špatnou náladu. Je to dlouhodobý stav, kdy jste neustále unavení, vaše tělo je těžké a všechno je černo-bílé. Je to jako se dívat na všechno okolo a neschopnost cokoliv z toho cítit. Psychické nemoci se netýkají jen lidí, kteří prožili trauma v dětství nebo zažívají násilí. Můj život je dokonalý, mám skvělou rodinu, kamarády, přítele, jsem zdravá. Všechno je jak má být, ale já v tomhle svým životě nemůžu být. Jsem uvězněná ve svojí hlavě, která mě ovládá. Deprese není jen o tom, že nemůžete dělat, co byste chtěli, po čase už přestanete cokoliv chtít. Takhle se těžko funguje, spatně se vstává z postele, když nemáte proč. Nechuť k životu je na depresi ta nejhorší věc. Překonávání se pro nic. Další věc, která vás hodně ovlivní, jsou problémy s jídlem a se spánkem. Buď do sebe nemůžete dostat ani sousto a trvá hodiny, než na chvilku usnete, nebo se přejídáte, je vám špatně a celé dny prospíte. Noční můry, bolesti hlavy, břicha, úzkosti, třes. Tohle všechno se děje, když žijete s psychickou nemocí. Dokážete si přestavit takhle fungovat? Já už si svoje způsoby našla, ale pořád dál hledám.

První věc, kterou určitě doporučuji všem je vyhledat odbornou pomoc. Psychická nemoc je na jednoho člověka moc, potřebujeme vidět i jiný pohled. Vidíme svět jinak. Já dlouho tvrdila, že to, jak vidím svět já je pravda a to, co vidí ostatní je lež. Zamyslete se nad tím, jestli nemůže být problém ve vašem přístupu. Pomáhá, když vám někdo řekne, jak vidí svět on a drží vás v realitě. Protože to co vidíte vy, je svět ve vaší hlavě.

Druhé důležité pravidlo je nebraňte se léčbě. Myslíte si, že jste blázni, když chodíte na psychoterapie, berete antidepresiva nebo jste hospitalizovaní v léčebně? Určitě ne. Jen vám to pomůže vrátit se zpátky na svou cestu. Můžete být stejní jako před tím, než nemoc přišla, ale musíte si nechat pomoct. Léky nezmění vaši osobnost, dovedou vás zpátky k vám. Upraví ty procesy, co se ve vašem těle dějí a kazí vám plány.

To, čemu bych se chtěla věnovat je jak vlastně přežít každý den s touhle nesmyslností života. Několik psychologů mi řeklo, že to nikdy úplně neodejde. Moje první reakce? Jak si to může dovolit říct, bojuji s tím tak dlouho, bojuji za normální život několik let a teď se jen tak dozvím, že to nikdy nepřijde! Teď už nic nemá smysl. Moje druhá reakce? Dobře, jsem nemocná a nejspíš ještě dlouhou dobu budu, musím se s tím naučit žít. Takový život potřebuje o něco větší přípravu a opatření než život zdravého člověka, ale má smysl. Jestli máte pocit, že se takhle nedá dlouhodobě fungovat (stejně jako já dlouhou dobu), tak dá. Naplánujte si den, napište si všechno, co potřebujete další den udělat, včetně jídel, odpočinku, zkrátka všechno. Často jsem ráno vstávala s prázdnotou, protože celý den byl prázdný. Teď se vzbudím a už nejsem zmatená, podívám se, co mám udělat a pak co mám udělat potom. Je to něco jako návod na celý den, což psychicky nemocný člověk zoufale potřebuje. Držte se svých plánu, na konci dne budete cítit vděčnost sami k sobě, že jste to dokázali. Jakmile tohle jednou zvládnete, udělali jste velký krok. Pro ostatní lidi normální den, pro člověka s depresí obrovský úspěch. Je to dlouhá cesta, ale tohle je nejlepší začátek. Naučte se přizpůsobit sami sobě svůj čas. Věřte mi, stojí to za to.

Komentář

  1. Od Anonym

    Odpovědět

  2. Od Ontolo

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.