psychologie Archív

Téma této úvahy vychází ze zadání samostatné práce v roce 2016 na Univerzitě Pardubice a je krátkou reflexí původního obsahu. Důležité pro pochopení je znát kontext: původní práce byla vypracována jako zamyšlení nad určitým tématem ve spolupráci s respondentem, který se v žádném směru nepohybuje v akademické sféře, ani s ní není jinak spojován. Ve

Zadáním této eseje je otázka „Lze vytvořit společnost, v níž by byly naše pudy zcela osvobozeny od všech omezení?“, která se na první dojem může zdát jednoduchá stejně jako její odpověď, avšak ta je ve své podstatě o něco složitější. V této eseji se nebudu dlouze zabývat samotnou otázkou. Zaměřím se na vysvětlení odpovědi na

„Ja“ je v podstate kontrola systémov celého tela v čase. „Ja“ je spôsob, ktorým sme si vedomí svojich činov a pamätáme sa na ne. Vďaka tomu máme plány, ciele, obavy a nádeje. Všetci si v sebe nosíme dlhý román, ktorý na základe svojich skúseností, poznatkov a všeobecne kauzálnych vzťahov upravujeme. Tento román sa koná vo

Může to postihnout kohokoliv z nás. I tomu nejšťastnějšímu a nejúspěšnějšímu člověku se může zbláznit chemie v mozku. Jak se s tím vypořádat a naučit se se všemi těmi hrůzami žít? Není lehké si přiznat, že se vůbec něco děje. Říkáte si, že je to normální, že jste jen přetažení a vyspíte se z toho.

Manželství. Pro někoho posvátný svazek, pro jiného právní instituce tvořící legislativní základ rodiny. Manželství můžeme jednoduše definovat jako „zvykovým právem nebo zákonem definované soužití muže a ženy, případně několika partnerů“ (Hartl a Hartlová, 2010, str. 294). Poněkud vtipnější definice pak tvrdí, že „manželství je jako kapitalismus. Má mnoho chyb a nemusí být vůbec spravedlivé ke