Feministky z Venuše, muži z pekla

Pokud si čtení knihy zpříjemníte poslechem 9. symfonie Ludwiga van Beethovena, tak máte asi silný žaludek neboť jste mysogyni, příznivci znásilňování a falocentrické patriarchální společnosti. Profesorka muzikologie a feministka Susan Kaye McClary přesně tyto motivy v první větě zmíněné symfonie slyší a studenty je učí rozeznávat. Selským rozumem vzato výstřelek řeknete si, kdyby tato až trapná snaha ve všem vidět tu démonickou, vše ovládající postavu muže-otce drtící nebohé ženy, nelezla v rozličných odstínech z úst nynějších bojovnic až podezřele často.

Hvězda seriálu Big Bang Theory Kaley Cuoco v jednom rozhovoru přiznala, že servíruje svému muži teplé večeře pětkrát týdně, miluje to, ráda se cítí jako hospodyňka. No samozřejmě to od nejzarputilejších amazonek slízla řádně. Dokonce v takové míře, že své vyjádření stran feminismu musela korigovat. A oslím můstkem k další tragikomedii. Vyskytují se zde feministky, které se vědce snaží přimět ke změně názvu Velký třesk ( Big Bang), poněvadž je prý sexistický a mladé dívky termín vyloženě děsí. Politická korektnost, dříve nazývána obyčejnou slušností, dosahuje obludných rozměrů, člověk se bojí skorem promluvit, mohl by se někoho dotknout a být rychle ocejchován, ukřižován. Belgický kněz Georges Lemaître se určitě smaží a peklí vedle Beethovena, termín primordiální atom/kosmické vejce je přeci výtvor čirého zla. Připravit, zamířit, pal.

Muž je takové milé domácí zvířátko a při správném zacházení může být vycvičen k rozličným aktivitám, poznamenává Jilly Cooper. Andrea Dworkin toužila vidět muže zmláceného na krvavou kaši, z jehož úst by trčel dámský podpatek, jako trčí jablko z prasečí tlamy. Andrea také tvrdila, že pouze a jenom tehdy až bude mužství vymýceno, žena bude konečně svobodná. Sally Miller Gearhart byla v tomto ohledu „mírnější“ a nepokrytě a ve vší vážnosti pronesla myšlenku, že mužská populace by měla být snížena a udržována na přibližně 10 % lidské populace. Dle Marilyn French jsem násilník a nic než to, všichni muži totiž jsou, znásilňují ženu byť pouze chtivým pohledem, zákony a předpisy. Jako pohlaví jsou ženy nekonečně nadřazenější mužům, pansky přisazuje Elizabeth Stanton. V únoru 1996 přistála editorovi Herald Sun následující psaníčko: „Koho zajímá jak se muži cítí, co dělají a zdali trpí? Měli přes 2000 let dominance a zpackali to. Teď jsme na řadě my. Pokud se vám to pánové nelíbí, vaše smůla a pokud se mi některý z vás připlete do cesty pošlu ho k zemi.“

Hudba minulosti chtělo by se říct, kdyby minulý rok nevyšel článek, kde jej Jessica Valenti nadepsala ve stylu: Není pravda že feministky nenávidí muže…ale i kdyby to pravda byla, co na tom.

Možná si vzpomenete na páchání dobra feminacistek na University of Toronto. Ve jménu svobody a rovnosti chtěly zájemcům zabránit v přístupu na přednášku, kterou měl mít údajný „obhájce znásilňování“ Warren Farrell, překřtěný na patriarchální prase. Každý, kdo se rozhodl na jeho přednášku zajít jej samozřejmě podporuje, je prase a špína jako on. Feministky mají vždycky pravdu. Toronto je vůbec považováno za baštu těchto bojovnic a bojovníků proti patriarchátu. Každá přednáška mající za téma misandrii, zkreslená čísla znásilnění či královnu feministických lží, hlubokou nerovnost v příjmech mezi pohlavími, bývá doprovázena demonstrací označující přednášející i návštěvníky termíny výše zmíněnými. Buďte hrdí na to kdo jste, ehm, pokud nemáte tu smůlu a nejste náhodou bílý heterosexuální muž. A vůbec se neopovažujte házet všechny feministky do jednoho košíku, vy bílá, ženy zotročující, na nich parazitující patriarchální prasata!

Tenhle příspěvek nemá za cíl udělat z feminismu, jako z hnutí, frašku. Tento článek je inspirován myšlenkami a celoživotní prací jedné z mých nejmilovanějších feministek, která nejlépe ukazuje, že feminismus není nějaké monolitické hnutí, ale má spoustu barev, přitahuje lidi obdivuhodné stejně jako frustrované psyho a sociopaty, kteří bohužel křičí, jsou vidět, udávají tón. Inspirací také bylo handrkování v rozličných diskuzích, což mne přimělo k tomu, abych misky vah trochu vyvážil, zkřížil kord s názorem, že pouze ženy jsou blaho, světa, nevinné květinky, oběti za které se stále rády a často vydávají, kdežto muž je poddruh, potenciální zrůda, která vládne ačkoli je ve všem horší, hloupější a tupě na květinky šlape.

Na závěr trochu odlehčení. Pokud někdo z vás přeci jen stále stojí s arkebuzou na stráži, ačkoli ženy na západě si svá práva v porovnání se světem zajistila, vzpomeňte na slova Kissingera, který každou válku mezi pohlavími považoval za předem ztracenou, protože „je v ní příliš mnoho bratříčkování s nepřítelem.“ Jaképak sesterství/bratrství, když tak často a tak rádi lehají s „nepřítelem“. Ženy a muži nejsou uzavřené kmeny. Bojovnice si neuvědomují, že jsou s tzv. nepřítelem intimně propojeni, muži jsou jejich otcové, bratři, synové. Naše osudy jsou silně propletené.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.