Nenávistnými projevy to začíná, transporty do táborů smrti to končí

Holokaust. Nevzhledná to jizva na tváři lidské civilizace. Na pokožce moderní lidské společnosti. Systematické vybíjení příslušníků jiných ras, národů či jinověrců. Likvidace tělesně postižených, odlišných ale i vzdělaných a nesouhlasících. Miliony zmařených nevinných životů. Miliony mrtvých jen pro něčí nenávistí zahlcenou mysl.

Vypalování synagog, transporty do táborů práce i smrti. Živoření a věčná dřina v nelidských podmínkách. Pokusy na lidech, plynové komory, hromadné hroby. To vše se člověku vybaví po vyslovení hrůzně znějícího slova Holokaust.

Kde se však v lidech vzala taková míra nenávisti, aby byli takto odporných činů schopni? Kde vypučela? Kde se tak náhle zjevila?

Nikde! Byla po celou tu dobu v nás. Byl to onen strach z neznámého. Opatrnost před Židy, kteří byli lidem až příliš cizí a záhadní. Pověrčivost, jež na konci 19. století vyvolala nenávist tak silnou, že přivedla do vězení nevinného židovského mladíka Leopolda Hilsnera uštvaného středověkou pověrou. Znechucení ze slovanů rakouského mocnářství, kteří se rozpínali z pohledu mladého Hitlera a dalších až příliš v ulicích Vídně. Onen z Bible sálají odpor k sodomským hříšníkům.

Stačilo se tohoto strachu pouze chopit. Strachu, který je pevným mostem k temné straně síly. K čiré nenávisti zaslepující mysl a zdravý úsudek. Uchopit jej, vštěpovat ho lidem do hlavy a neustále jej živit. Šířit mezi lidmi lži, pomluvy a nenávistné projevy a zároveň to vše tolerovat.

Začalo to nenávistnými projevy, pokračovalo přehlíženými násilnostmi, rostoucí silou extremistů, perzekucí, zákazy vstupu určitým skupinám osob do kin a obchodů, značkováním lidí, zavíráním nevinných až jsme to nakonec dopracovali až k holokaustu.a k výše zmíněným zrůdnostem.

Zdroj: http://www.yadvashem.org/holocaust

Nezamýšlím se dnes nad tímto tématem náhodou. K oné nelibé myšlence nehodné těchto předvánočních dní mne vede naopak pozorování rostoucí nenávisti vůči všemu cizímu v naši společnosti. Bylo to právě dnes v noci, kdy byla opět napadena skupinka cizinců jen proto, že mezi sebou nerozprávěla česky (zdroj). Nevinných studentů.

Ano, i u nás to začalo projevy plnými strachu a nenávisti. Všichni ti, jež dštili plameny, se pak hájili bázní. Oni přece nešíří nenávist. Jen se bojí o sebe, o své životy a osudy svých dětí. Islamizace, která zde neprobíhá. Uprchlíků, kteří se k nám neschylují.

Lidem se nechala živná půda, jejich strach dále živili nezodpovědní a mocichtiví politici a každé slovo bylo jen polínkem do ohně rostoucí nenávisti. Kdo mohl tento požár střídmým a uvážlivým slovem pro své vnímání ve společnosti hasit, nečinil tak. Slepě přihlížel a nebo souhlasně pokyvoval hlavou. Kdo hasil, byl okamžitě zaškatulkován do vlastizrádné pražské kavárny.

Svět dospěl dále a na demonstracích se začaly objevovat šibenice i pálit knihy. Jenže kdo pálí knihy, myšlenky vryté do listů papíru, ten pak často pálí i lidi.

Ale ne, my přeci nešíříme nenávist. My se jen bojíme. My nechceme nikomu ubližovat. A přesto neuběhla zas tak dlouhá doba, abychom tu neměli první napadení. Muž, původem z Afriky byl napaden v tramvaji skupinou fotbalových fanoušků (viz). Nikdo se jej nezastal, nikdo mu nepomohl. Všichni jen nečině přihlíželi. A prezident? Místo aby společnost pokáral, že takto se rozumný a civilizovaný člověk nechová, naopak jen tak nějak nezaujatě poznamená, že to se čas od času stává.

Jen jediná věc je však nezbytná pro triumf zla – aby dobří lidé nic nedělali. A pokud tedy okolí jen lhostejně mlčelo a přihlíželo a prezident takový čin div neschválil jako dobrou věc, není se co divit, že tady máme další napadaní a v parlamentu extremisty volající po omezování lidských svobod a přímo vybízející k nenakupování u určitých etnik.

Internet je zahlcen nenávistnými příspěvky. Pálí se knihy, na demonstracích se objevují šibenice. Hrozí se smrtí a lidé jsou napadáni. Někteří politici svými výroky jim nepohodlné také nešetří. Učenost je zpochybňována a urážena.

„Egyptský opiceny zrozený z neandrtálců,“ píše v rozhořčení komunistický náměstek ústeckého hejtmana Jaroslav komínek na facebooku po návratu z Egypta.

„Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu,“ hřímal tajemník SPD a blízký spolupracovník Tomia Okamury Jaroslav Staník koncem října přímo na půdě poslanecké sněmovny. „Vyzýval k tomu, aby se všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození,“ sděluje naopak bývalý poslanec Marek Černoch.

Co bude následovat dále? Pogromy romských ghett? Likvidace jinověrců, lidí s tělesným postižením a homosexuálů? Perzekuce cizinců? Vypalování Mešit a Synagog? Transporty do pracovních táborů? Plynové komory?

Opravdu je to ta cesta, kterou chceme jít? Opravdu jsme tím vysněným národem Masarykovým? Národem Masaryka, který se stavěl proti nacismu, přespřílišnému nacionalismu i antisemitismu. Který stavěl lásku, rozum a učenost na první místo a kladl na ně nebývalý důraz. Toho Masaryka, který se zastal jako jeden z mála Žida Leopolda Hilsnera? Který inicioval pomoc židovským uprchlíkům.

Né, to nejsme. Jsme jen národem zbabělých a kvičících prasat, který se děsí a div nepukne nenávistí, i když se má nejlépe v historii. Masaryk by byl dnes haněn a urážen víc než celá „pražská kavárna“ dohromady. On, Čapek a další, kterými se „vlastenci“ tolik ohání, by byli dnes vláčeni špínou a bahnem. Teskno je mi, když vidím, kam jsme to dopracovali mí drazí národovci.