Práh bolesti
Nesnesitelný pocit osamělosti, citové vyprahlosti, osobního vyčerpání, vztek a ta ukrutná nekonečná bolest…Ano, tohle je takzvané „dno“. Ne každý se tam dostal, ale ten, kdo sdílí stejné pocity, ví, o čem je řeč.
OSAMĚLOST – hrůzný to pocit. Vaše duše se kroutí a neví, co má dělat. Chcete s někým trávit čas, ale oni si na vás ani nevzpomenou. Vaším přáním je jít do kina, nebo jen sedět v parku a povídat si s přáteli, či se svým druhem – a tady je ten problém. Druhou rodinu v podobě kamarádů nemáte, a pokud ano, tak stojí za prd. Jinak byste se totiž osamělí necítili.
Ovšem je tu i případ osamění, kdy máte kamarády, dokonce i s nimi trávíte svůj veškerý volný čas. Jenomže okolo vás jdou samé zamilované hrdličky, jež vás dohání k šílenství. Řeknete to nejbližšímu člověku v partě, který vás sice vyslechne, ale nepochopí a proto se dál chovají stejně jako předtím a vy jste páté kolo u vozu. Proti tomu se nedá bojovat a tak rezignujete a prostě se začnete vymlouvat. Chvíli jste spokojení a soustředíte se na vaše oblíbené činnosti, začnete cvičit, nebo se učíte více do školy, v práci podáváte lepší výkon a máte více času na přípravu. Jenže vás to neuspokojuje a vaše dušinka je stále zkroucenější a hlouběji ve vás. Nakonec se z vás stane introvert, který se svými blízkými sdílí leda své zážitky ze všedního dne. Avšak své osobní pocity a myšlenky si nechává zásadně jen pro sebe – tedy, pro svůj deník, který schovává většinou pod postel nebo polštář. Nezbývá vám nic jiného než doufat, že se to jednou zlepší.
CITOVÁ VYPRAHLOST – není to horší pocit, protože prakticky nic necítíte. Mění se vám nálady. Většinou se střídá nevrlost a agresivita. Odsekávání místo odpovědi je na denním pořádku a nikdo se s vámi nebaví už jen proto, že se na něj zamračíte. Jenže kdo vám to může mít za zlé? Chováte se tak, jak se cítíte – což může být velmi matoucí. Poprvé jste velmi zklamaní a zasáhne to vaše myšlenky, jelikož máte místo hlavy velký otazník. Proč? Proč se to stalo právě mně? Potom to vzdáte. Z mé vlastní zkušenosti vím, že se s ničím nemůžete srovnat přes noc, ba možná ani za měsíc nebo rok. Je to zdlouhavý a unavující proces. Hlavně po citové stránce..Radost, štěstí, smích, dobrá nálada, nadšení – tohle pro vás neexistuje. Přetvářka, to je něco pro vás! Ano, za dobu neurčitou se z vás stane výborný herec nebo naopak robot, který doopravdy popírá cokoliv, co se týče pocitů a lidskosti. Nebaví vás dělat skoro nic. Fází zaměstnat se činností už jste dávno prošli. Světla jsou povolena pouze umělá, protože sluneční záření škodí vašim depresím. Skříň je stále plná, protože máte na sobě to samé pyžamo či oblečení, ve kterém se cítíte pohodlně.. Ovšem v některých případech se skříň záhadně vyprázdnila. Ono to možná nebude až tak mysteriózní, jelikož se vám prostě nechtělo zapnout pračku.
Tohle všechno však předchází dalšímu trápení…
OSOBNÍ VYČERPÁNÍ – tady už to začíná být zajímavé! Dosavadní život byl oproti tomu, co vás čeká, úplný šálek čaje. Nejlepším kamarádem se stala postel, filmy, knihy a spánek. Jídlo buď vynecháváte, anebo se přejídáte. Poté už jste ve více depresivním stavu, a nakonec jim úplně podlehnete. Polapí vás jako krakatice. A z jejích spárů není lehkého vyproštění. Možná vám někdo pomůže a vytáhne vás, a v tom nejhorším případě se držíte zuby nehty na živu a čekáte, až povolí stisk, abyste mohli utéct a doufat, že vás nechytí znovu. Bude to dlouhá a úmorná cesta vyčerpá vás to natolik, že se do toho stavu nebude nikdy chtít vrátit. Vysaje to z vás veškerou energii a život, a nezbude nic jiného než čekat. Čas dělá zázraky. A pokud jste to ještě nepochopili, tak vám to dojde později. Snad.
VZTEK – po určité době vás samotné popadne vztek. První věc vás rozohní, tak moc že se zvednete z postele a nakopne vás to k tomu, abyste zase začali žít. Řekněme, že aspoň tohle vás dostalo z postele, když už nic jiného.
Hrdlo se stahuje, oheň zažehnutý se pomalu roztahuje po celém těle. Od hlavy po všech svalech, cévách až ke konečkům prstů. V hlavě máte změť záporných myšlenek a nočních můr, a špatných vzpomínek na trauma, do kterého jste se dostali. Samotná deprese je pro vás ten nejhorší zážitek, možná i víc nepříjemný než samotná situace, jež se vám stala.
Ale je to ta malá skulinka, ze které prosvítají paprsky slunce. Ta malá otravná víla, která vám lítá okolo uší a našeptává sladkým hláskem: „Už se probuď! Noční můra skončila…“ A vy opravdu vstanete a pokusíte se se sebou něco dělat, ale ještě předtím máte potřebu křičet. A křičte! Nahlas! Do všech koutů světa vykřičte, proč máte vztek a na koho. Upřímnost je hlavní a to, že uvolníte svoje pocity je začátek nové cesty…
Mé osobní zkušenosti dokazují, že už se do toho stavu nikdy nechci vrátit, ale co vám osud přichystá, nikdo neví. Nemůžu vám dát naději na to, že to bude lepší. Sama jsem zlepšení ještě nezažila. Ale teď už vím, že je to stav mysli, který musíte překonat sami. Nespoléhejte se na lidi okolo sebe. Pokud se z toho sami nevyhrabete, ať je to jakýmkoliv způsobem, tak se odsoudíte akorát k další BOLESTI – ano ta nemá zvláštní odstavec, protože doprovází každou ze zmíněných fází. Přátelé je dobré mít, do doby než budou důvodem pro přesáhnutí vašeho prahu bolesti.
To stojí k zamyšlení, nemyslíte?
Já si nemyslím, že bych byla nějaká velká cíťa na bolest, ale když jsem začala mít problémy se zády, tak to jsem si teda docela zkusila. Nechtěla jsem užívat silná analgetika, ale bez nich jsem nebyla schopná ani vylézt z postele. Byla to strašná bolest. Kamarádka mi pak poradila, ať si zkusím koupit CBD olej, který má mnoho účinku a mimo jiné také snižuje bolest. Objednala jsem si ho z obchodu Cibdol https://www.cibdol.cz/cbd-olej a měla pravdu. Postupně jsem vysazovala analgetika a teď už užívám jen CBD olej 🙂 .
Tak ten hrozný pocit osamění jsem taky zažila.
Není větší prázdno než když člověk zažívá tohle.
Najednou si na vás nikdo nevzpomene, sám vám od sebe nezavolá/nenapíše a vy si najednou na tom světě zacnete připadat úplně ztracení.
Pak to zkoušíte přes různé koníčky, které vás stejně v tu chvíli přestanou naplňovat. Proč? Protože stejně vite, že na vás nikdo nečeká.
Z toho jsem měla potom úzkosti a pocity prázdnoty.
Pocit jako že se motam v bludném kruhu, ze kterého není úniku. A když přišla Nešťastná laska, tak jsem padla na největší dno.
tenhle článek mi opravdu pomohl protože řádek po řádku je to v mém životě ted uplně stejné, vztekem se střídá se smutkem a skoro do deprese a pak zase jen ten vztek- přaštim do zdi že křupe omítka, ale vubec to nebolí- pořád cítím jen vztek hněv a zlost ………chci aby to už vše bylo pryč a všude je jen jediný lék …….. ČAS 🙁
Bolest z osamělosti (Nenávidí mě..) – vztek k sobě, k situaci z nepochopení (Jsem snad špatná?!) – nenávist a kritizování ostatních jako útěcha (Proč bych měla být zraněná někým takovým! Oni jsou špatní, ne já.)
Kritizování ostatních se stane obraný mechanismus. Je příjemnější cítit hněv než bolest. Ale za tu cenu zraníte někoho jiného, a uděláte z něj sebe. Zraněnou nepochopenou bytost, která začne nenávidět vás i ostatní, aby tu bolest necítila. Ta bolest se ale nevytratí. Zdá se vám to jako správná cesta? Je dobré být sobecký? Není lepší se zbavit bolesti jinak? Ono ‚milovat svého nepřítele‘ je fráze kterou nikdo nebere vážně. Je to totiž velice těžké. Ale kdo se to naučí, může vyléčit nejen sebe, ale i osobu, co ho zraňuje.
Shodou okolností prožívám něco hodně podobnýho, a bylo přijemný si o tom někde přečíst…děkuju ti za to a drž se psání..sice bych v některých částech něco i připsal, například ve vzteku, ale chápu že každýho to pohlcuje jinak..takže palec nahoru..
s