Andělské války

 Bylo to jako živý sen.

 Seděl jsem na kameni v lese, kam často chodívám načerpat síly a inspiraci ke psaní veršů do své knihy. Sledoval jsem nebe plné hvězd.

 Tento příběh se mi zjevil obrazem či myšlenkou, a já si vše pečlivě sepsal. Koruny stromů se chvěly a krajina utichla s každým nádechem větru, jenž přicházel zasýt do lidského vědomí krásu přítomné chvíle, a s výdechem poté spojila minulost i budoucnost do jedné časové linie přítomna – Vesmírné časoprostorové síťě spojených osudů všech živých buněk.

 Věřím v sílu příběhu jedné padající hvězdy, jejíž pád k zemi – k našim nohou, jsem spatřil mžitkem vnitřního oka, který pro mě byl okamžikem dlouhým miliony let…

člověk Bohem/ Bůh člověkem

 Necítím vítr, necítím ani sluneční paprsky se spojovat s mým tělem. Mám pocit,  jako bych tu stál sám vstříc osudu a nevěděl, zda – li zůstat či utéct. V předvečeru prvního boje, jaký se uskuteční v dějinách života ve Vesmíru, se cítím slabý a vyčerpaný. Nepatřím sem. Nevím, co tu vlastně dělám.

 Andělské války začínájí.

„Máš strach, příteli?“ ptá se Michael a jemnými dotyky mi svými tenkými prsty přejíždí přes ramena.

„Proč sis ze všech lidí na Zemi vybral zrovna mě? Já se nikdy nemohu rovnat síle vaší Božskosti.“

 Michael se zamyslí a po krátké odmlce ihned odpovídá: „Protože v tobě jediném jsem viděl skutečného Boha. Podobáš se našemu otci.“

 Zůstávám stát jako opařený. Tuhle odpověď jsem nečekal. Dívám se do očí anděla a vidím v něm velkou bolest. Obrovskou nechuť povstat padlým andělům Anunnaki. Jenže s ním soucítím, a take  vím, že jej musí zastavit.

 „Budu věrně stát po tvém boku. A i když mě čeká smrt, tahle bude mít ten největší smysl mého života,“ pravím andělu.

 Slzy stékají po bledých tvářích. Michael přemýšlí, proč se naplnila předpověď jeho otce Stvořitele. I když ve své děti neustále věřil, tušil tento konec. Dnes již anděl rozumí jeho činu, kterým chtěl uštědřit tuto lekci vlastní krvi. Nyní je však pozdě o tom vice  polemizovat.

 „Možná je to poslední okamžik, kdy vidíme zapadat Slunce a třpytit se hvězdy nad hlavami. Možná jsme si skutečně nevážili svobody, kterou jsme dostali. Tento náš konec bude poučením pro příští generace života. Přijímám za vše zodpovědnost. Přeji všem hodně štěstí!“ se slzami povídá k obloze Michael a jde za svou rodinou i bojovníky ulehnout do trávy pod širé nebe.

„Máme nějakou šanci na úspěch, veliteli?“ ptá se bytost z oblasti Síria.

„Pokud si zůstaneme věrni, láska nás ochrání,“ odpovídá velice nejistě Michael.

„Opravdu věříte, že nás může láska ochránit? Není čas být sami k sobě upřímní?“

„Kdybych v ní věřil tak, jako věřil otec v nás, nikdy bychom tu spolu nevedli diskuzi o lásce.“

„Proč jste všichni velitelé andělských řádů tak rozdílní? Přece jste bratři.“

„Protože jsme každý odrazem nitra toho druhého,“ povídá smutně velitel Elohim.

 Přicházím k ostatním a vidím v nich stejný strach, který mi svírá hrdlo a škrtí mě jako had. Řád Elohim je moje nová rodina. Mrzí mě, že jsem s nimi nemohl strávit více času.

„Kdo spočítá přesný počet hvězd na obloze, může se vrátit domů,“ ozve se zpoza kmene stromu rázný hlas. Tam leží mladý princ Uriel z rodu Elohim se svou milovanou princeznou Enni z rodu Anunnaki, jenž nesouhlasila s otcem Mardukem a rozhodla se utéct za svou láskou.

„To myslíte vážně, pane?“ tázá se Oidyr z rasy Bílých draků.

„Kdo uhádne přesný počet, vrátí se zpět domů a vyhne se katastrofě,“ opakuje anděl.

 Jen Oidyr se ihned dal do počítání hvězd. Uriel jej tiše pozoroval a kroutil hlavou.

„Proč počítáš ty hvězdy, Oidyre?“

„Abych mohl vyslovit správné číslo, pane,“ odpovídá drak.

„Můžeš odejít domů za svou rodinou. Chybíš jim,“ prozradil anděl tuto informaci, kterou přijal skrze svou techniku telepatie.

„Děkuji! Jaké bylo to správné číslo, pane?“ zajímá se drak.

„O jednu méně, než jich bylo na obloze před tvým počítáním.“

„Jsi statečný a právem na sebe buď hrdý. Nikdo ti nikdy nebude vyčítat tvůj odchod domů. Postarej se o svou rodinu,“ loučí se velitel se svým bývalým bojovníkem.

„Modlím se za vás, přátelé,“ odchází Oidyr skrze  svou myšlenku z uměle vytvořené výcvikové reality, stvořené k místu boje.

 Tento okamžik byl velice zvláštním. Věřím v naše ještě větší semknutí a oddanost bojovat jeden pro druhého. Uriel odkoukal pár psychologických prvků od svého otce.

„Jsem na tebe velice hrdý! Jsi skutečný Elohim. Tvůj původ a čistota tě ochrání,“ praví s hrdým výrazem Michael svému synu, princi Urielovi.

Nebe se pomalu začíná plnit padlými andělskými kůry.

 “Čeká nás největší bitva v celém širém Vesmíru,” smutní andělé se znakem světelného řádu, vrytého do aurických těl jejich duší.

„Kdybys měl jedno přání, jaké by to bylo?“ táže se mě Michael.

Nepřemýšlím dlouho. Zavírám oči a přeji si…

„Děkujeme ti, lidský příteli.“

Celá obloha je pokryta slunečními paprsky. Stvořitel vyslyšel volání čistého srdce, jenž jej probudilo ze spánku. Před dlouhým spánkem věnoval svobodnou vůli všem svým dětem, aby stvořily láskyplný život ve Vesmíru.

“ Tohle je největší životní zkouška, kterou podstupuji. Bráním naplnění vykonat myšlenky svobodné vůle, abych dal život. Ačkoliv nyní porušuji zákon změnou dění myšlenek vaší svobody, jsem hrdý, že to mohu vykonat pro nový život. Zákon se však vztahuje na všechny živé buňky Vesmíru. Musím odejít. Děkuji vám, děti. Začíná nový příběh člověka, který svým srdcem věnoval andělům život,“ se slzami v očích se loučí Stvořitel.

Nastává Velký třesk ve Vesmíru. Přichází třesk jedné duše, která se zrcadlí v novém galaktickém a hvězdném uskupení – jako střípek velikého zrcadla Boha, jako puzzle s tisíci články, jenž tvoří společný obraz sestavený kousek po kousku, při hledání sebe sama, jakožto jednotlivých částic obrazu.

…

Odcházím ven z lesa. Hvězda mi však zanechává v mysli poslední větu před rozloučením, kterou šeptá vítr do všech mechů i k pramenu lesních potůčků.

Cituji:

 “Jen ve výškách svého nitra nalezneš, kolikrát jsi musel spadnout dolů  na zem, abys poznal místo své duše.“

Tenkrát jsem nevěděl, jak mám odpovědět.

  Nyní však odpovídám:

 “Byl jsem také pyšný jako páv. Do té doby, než jsem poznal vniřní krásu pávů, kterou skutečně obdivuji.”

Jaká je Vaše vnitřní odpověď na tuto zprávu (citát) z hvězd? Odpovězte si a najděte svůj střípek zrcadla – svůj díl puzzle – svou duši.