Jak nežít pro nepravdu

Co to je vlastně pravda? Tímto tématem se zaobírám již řádku měsíců a dospěl jsem k názoru, že žádná pravda neexistuje. Když to vezmeme kolem a kolem, je několik teorií pravdy, jež nám říkají, jestli pravda je, a když je, tak jak se k ní dá dojít. Vyjmenuji vám tu jen základní: logická pravda (věta platí, když je v souladu s logikou, a musí být pravdivá v každé interpretaci), pravda faktuální (je pravdivá, pokud se shoduje obsah věty a faktem), pravda konsensuální (pravda je to, na čem se shodnou kompetentní členové jazykové komunity) nebo třeba koherenční teorie pravdy (věta je pravdivá, pokud odpovídá všem ostatním pravdivým výrokům). Zde se může zdát jako nesmyslné to, že by pravda neměla existovat, možná je ale čas na to, abychom se na celou záležitost podívali z druhé strany.

Všechny tyto teorie (a ještě množství dalších) se zabývají pouze jazykem, tím, jak člověk mluví. Vždy jde o vztah nějaké věty, výroku, k něčemu – v některých případech k dalším větám. V takovém případě ale jde o posuzování lidské řeči a nikoliv samotné pravdy. Jde o to, že se musí zobrazit ‘rovnáse’ mezi řečí našich počitků a vjemů a mezi řečí našich úst. V takovém případě se jedná o pravdu. Tímto jsem chtěl naznačit, že lidské poznání nemusí být dokonalé. Nebudu na vás vytahovat filozofické problémy poznání jako třeba Kanta, ale ukážu vám tento problém na jednoduchém příkladu.

Představte si bakterii, která se pohybuje na kouli. Vzhledem k tomu, že dokáže poznávat jen ve dvou dimenzích, nerozezná, že se jedná o kouli, ale myslí si (předpokládejme, že může myslet a že chápe jen 2D svět), že její svět je nekonečný. Teď to přirovnejme ke člověku, taky si myslí, že je jeho svět nekonečný. Z toho vyplývá, že je zde velmi pravděpodobná ještě přítomnost dalšího prostoru. A pokud je jen jeden, tak až při jeho prozření dokážeme správně poznávat, tedy poznat skutečný stav věci.

Mám pro vás ještě jednu teorii, která se opírá spíše o fyziku. Asi rok zpět bylo pomocí gravitačních vln dokázáno, že svět byl stvořen velkým třeskem a následným rozpínáním vesmíru. S tímto souvisí i teorie kapes – vesmír se ‘nafukoval’ nerovnoměrně a někdy vznikl ‘do sebe’, a vytvořil tak kapsu. A potom vytvořil i takzvané paralelní vesmíry. Kdybych vás měl jednoduše uvést do problematiky paralelních vesmírů, tak bych řekl, že s každým rozhodnutím každého člověka vzniknou dva světy – stane se každé rozhodnutí. Tím pádem by měly být realizovány úplně všechny možnosti. Jestli tedy je možností, že pravda existuje, tak by měla existovat možnost, že pravda neexistuje. V takovém případě dochází ke kolizi. Buď pravda existuje ve všech paralelních vesmírech a je skutečná, nebo neexistuje aspoň v jednom, a tím pádem nemůže existovat nikde.

Doufám, že jsem vám tímto dostatečně dokázal, že pravda nemusí být tak pravdivá, jak se zdá. Co z toho v tedy vyplývá? Představte si, že vše, co si myslíte, není pravda, ale ani lež, jestli neexistuje pravda, neexistuje ani lež. V podstatě by člověk neměl mít žádný názor, protože ať už si myslí cokoliv, nebude mít pravdu. Co s tím?

Zkuste se nad tím zamyslet, určitě si myslíte, že to je špatně, že by se takto svět dostal do zmatku. Ale to se taky nemusí nutně stát. Naopak by se v takovém případě mohlo lecco změnit k dobrému. Lidé by nelpěli na svých zastaralých názorech a kriticky by je stále přehodnocovali podle aktuální situace. Člověk by se zbavil všeho, co ho determinuje, předurčuje. Ale o tomto tématu třeba příště. Stejně tak přestanu s popisem světa bez pravdy, nechám zapracovat i vaši, čtenářskou, představivost, a budu-li mít možnost, tak se k tomu mohu vrátit v další úvaze.

Zpět ale k tématu vymezenému nadpisem. Jak nežít pro nepravdu, když pravda není? Co člověk může dělat, aby zároveň nevyjadřoval své názory? Co je čisté od logiky, myšlenek a jakéhokoli dogmatismu? Na tuto otázku mám jen jedinou hlavní odpověď – umění. Pokud byste měli cokoliv dělat, je to umění. Samozřejmě beru v potaz i další činnosti, které však pro intelektuální osoby nemusí být zcela naplňující, ale tímto tyto činnosti nehodlám zavrhovat, protože mohou být ještě mnohem vznešenější než umění, záleží na přístupu. Jedná se o zemědělství a další ruční práce, například výrobu či řemeslo. Tento ‘prostý’ život je také prost názorů a taková práce je zcela nezávislá na tom, co si člověk myslí. Jakmile pracujete ve službách nebo ve školství, tak se podílíte na tvorbě pravdy. Nemusí se nutně jednat jen o novináře nebo lidi z marketingu, ale třeba taková kadeřnice vás chce přesvědčit o kvalitách vašeho nového účesu nebo zpěvák, že právě jeho píseň je ta nejlepší. Ale nemusí to být jen takovýto druh přesvědčení. Zaměstnanci firmy mohou působit dojmem, že daná firma působí věrohodně, prodavačka v supermarketu, že ji a ostatně všechny prodavačky jejich práce baví… Jakmile se dostanete do kontaktu s člověkem, v podstatě se dostáváte do konfrontace s názorem.

Podle mě jsou jediné čisté procesy uvnitř člověka pocity. Neodrážejí racionální skutečnost, ale něco hlubšího, nijak člověka nedeterminují, jen ho naplní životem. Proto vyzdvihuji umění, které tyto pocity v lidech vyvolává. Takže pokud byste chtěli žít s tím, že pravda není a že nechcete vytvářet nepravdu, vytvářejte pocity.

Komentář

  1. Od Milan Salaš

    Odpovědět

  2. Od troll

    Odpovědět

    • Odpovědět

  3. Od Pavel

    Odpovědět

  4. Od Michal Himmel

    Odpovědět

    • Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.