Nesrovnalosti v evangeliích

Po komentářích k desateru přináším článek, který jsem chtěl zveřejnit už dávno, ale vyžadoval poměrně značné úsilí při shromažďování dat z Bible. Základní myšlenkou je otázka, zda lze biblická evangelia považovat za věrohodné historické dokumenty pro Ježíše a jeho vzkříšení.

Účelem historické vědy je určit, co se v minulosti nejpravděpodobněji stalo. K tomu, aby historikové mohli určit historicitu nějaké osobnosti či události, potřebují důkazní materiál – prameny, zdroje. Ty by měly splňovat následující kritéria:

  • měly by pocházet ze stejné doby jako daná osobnost či událost
  • mělo by jich být hodně
  • měly by být na sobě navzájem nezávislé. pokud máte dvacet dokumentů, a všechny zaznamenávají svědectví jednoho člověka, pak nemáte dvacet zdrojů ale jeden zdroj.
  • měly by se v klíčových věcech shodovat
  • měly by být nezaujaté vůči zkoumanému předmětu

A jak je to v případě evangelií? Evangelia jsou jediným zdrojem, ve kterém je zaznamenáno vzkříšení Ježíše Krista, což je klíčová věc pro křesťanství jako celek. Jsou evangelia vhodnými historickými prameny pro určení toho, co se v minulosti pravděpodobně stalo? Obávám se že ne, protože:

Kdy byla evangelia sepsána? Rozhodně ne v době, kdy se stalo to, co popisují. Většina odborníků se shoduje na tom, že Marek vznikl někdy mezi lety 65 až 70 n.l., Lukáš a Matouš zhruba o 10 let později, Jan někdy kolem roku 90. Pokud jsou tato data správná, pak to znamená, že nejstarší záznam o Ježíši vznikl nějakých 40 let potom, co se tyto události měly stát.

Připusťme, že apoštol Pavel psal o Ježíši dříve, hovoří o vzkříšení v 1. listu Korintským, zhruba 20 let po evangelijních událostech. Ale ani to není zdroj současný s Ježíšem.

Nejsou žádná očitá svědectví. Pavel sám uvádí, že se s Ježíšem osobně nesetkal a autoři evangelií nejspíš také ne. Autoři evangelií navíc nejsou známi. Evangelia byla pojmenována při pozdějších edicích. Navíc, Ježíšovi učedníci byli prostí nevzdělaní obyvatelé Galileje, kteří mluvili aramejsky. I ve Skutcích apoštolů (4; 13) se dočteme, že Petr a Jan byli “lidé neučení a prostí”. Většina lidí ve starověku neuměla číst, natožpak psát. Rodným jazykem Ježíšových učedníků byla aramejština, zatímco tyto knihy jsou napsány řecky, lidmi, kteří byli vzdělaní a měli určitou znalost řecké rétoriky a kompozice.

Odkud se tedy autoři evangelií dozvěděli Ježíšův příběh? Jestliže nešlo o Ježíšovy učedníky, pak to byli lidé, kterým ten příběh někdo vyprávěl. A tomu někomu ten příběh předtím vyprávěl někdo jiný a tomu před ním zase někdo jiný, a tak dále. Příběhy o Ježíši kolovaly mezi lidmi a předávaly se ústně po mnoho let od Ježíšovy předpokládané smrti a údajného vzkříšení do vzniku prvních písemných záznamů. Křesťané tyto příběhy vyprávěli s cílem obrátit na víru ostatní lidi. Občas je za tím účelem vylepšovali a pozměňovali. Tento proces trval celá desetiletí, než tyto příběhy byly zapsány. Tedy, evangelia jsou písemným záznamem ústní tradice, která kolovala mezi lidmi.

Co se děje s ústně předávanými příběhy v průběhu času? Mění se. Jaké máme důkazy o tom, že se příběhy o Ježíšově životě, smrti a vzkříšení měnily? Můžete si je přečíst sami. Přečtěte si například Markovu verzi o Ježíšově smrti a potom Janovu verzi téhož. Zjistíte, že jsou mezi nimi nesrovnalosti. Tak například:

  • Ve který den Ježíš zemřel? Bylo to v den velikonoční večeře, jak uvádí Marek (14; 12), nebo v den, který jí předcházel, jak uvádí Jan (19;14)? Nemohl zemřít v oba dny.
  • Kdy přesně byl Ježíš odsouzen k smrti? Bylo to ráno, jak uvádí Marek (15; 1) nebo v poledne, jak uvádí Jan (19; 14)?
  • Nesl Ježíš svůj kříž celou cestu až na Golgotu (Jan 19; 17), nebo ho nesl Šimon z Kyrény (Marek 15; 21)? To závisí na tom, které evangelium čtete.
  • Posmívali se Ježíšovi oba dva povstalci, kteří byli ukřižováni po jeho levici a pravici (Matouš 27; 44) nebo jen jeden a druhý se ho zastal (Lukáš 23; 39-40)? To závisí na tom, které evangelium čtete.
  • Roztrhla se chrámová opona předtím, než Ježíš zemřel (Lukáš 23, 44-45), nebo poté, co zemřel (Matouš 27; 50-51, Marek 15; 37-38)? To závisí na tom, které evangelium čtete.

Jde pouze o několik příkladů týkajících se Ježíšovy smrti. Co třeba, pokud jde o jeho vzkříšení?

  • Kdo přišel třetího dne ke hrobu? Marie Magdalská samotná (Jan 20; 1), nebo Marie a další ženy (Matouš 28; 1, Marek 16; 1, Lukáš 24; 10)? A pokud přišly i další ženy, kolik jich bylo a jak se jmenovaly? To závisí na tom, které evangelium čtete.
  • Byl kámen, který zakrýval vchod do hrobu odvalen (Marek 16; 4, Lukáš 24; 2, Jan 20; 1), nebo ne (Matouš 28; 2)? To závisí na tom, které evangelium čtete.
  • Viděly ty ženy mládence (Marek 16; 4), dva muže (Lukáš 24; 4), jednoho anděla (Matouš 28, 2) nebo dva anděly (Jan 20; 12)? To závisí na tom, které evangelium čtete.
  • Co měly vzkázat učedníkům? Že mají zůstat v Jeruzalémě (Jan 20; 17), nebo jít do Galileje?(Matouš 28; 10, Marek 16; 7))? To závisí na tom, které evangelium čtete.
  • Pověděly ty ženy někomu o tom, co viděly (Matouš 28; 8, Lukáš 24; 9), nebo ne (Marek 16; 8)? To závisí na tom, které evangelium čtete.

Na základě těchto a mnoha dalších nesrovnalostí nelze z pohledu historické vědy považovat evangelia za spolehlivé historické prameny, a to z následujících důvodů:

  1. Je v nich příliš mnoho sporných věcí.
  2. Jejich obsah je záznamem ústní tradice, která kolovala mezi lidmi několik dekád, než byla zapsána.
  3. Celá léta křesťané vyprávěli tyto příběhy ve snaze obrátit na víru nevěřící a tomuto účelu je přizpůsobovali. “Tvůj bůh se narodil z panny? Ehm… však můj taky!
  4. Autoři evangelií nejsou očití svědkové ani současníci, šlo o řecky hovořící křesťany, kteří žili 40-65 let po událostech, které evangelia popisují.
  5. Evangelia jsou záznamem příběhů, které si křesťané vyprávěli po mnoho let, mnoho příběhů bylo pozměněno, některé byly zcela vymyšlené.

Jak jsem nastínil v úvodu, historická věda se snaží určit, co se v minulosti NEJSPÍŠE stalo. Naproti tomu zázraky, jako například vzkříšení Ježíše Krista, jsou už ze své definice nejméně pravděpodobné. Za zázrak považujeme nějaký jev tehdy, pokud pro něj neexistuje žádné jiné vysvětlení. Kdyby zázrak nebyl tou nejméně pravděpodobnou věcí, pak by to nebyl zázrak! Jinými slovy, je pravděpodobnější, že si křesťané Ježíšovo vzkříšení vymysleli, nebo měli halucinace, nebo koncept vzkříšení převzali z nějakého jiného náboženství. To všechno je pravděpodobnější než Ježíšovo historické zmrtvýchvstání. Závěrem uvádím další nesrovnalosti, na které jsem narazil:

  1. Kolik generací je mezi Abrahámem a Davidem?: Třináct (Matouš 1: 2), nebo čtrnáct (Matouš 1: 17)?
  2. Apoštol Pavel ve Skutcích (20: 35) říká, že máme “mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.” V žádném z evangelií však tento Ježíšův výrok není.
  3. Kdy došlo k uzdravení malomocného? (Matouš 8:13-14): Ježíš ho uzdravil předtím než vešel do domu. (Marek 1: 29-30 a 1: 40-42): Ježíš uzdravil malomocného poté, co navštívil Šimona Petra.
  4. Kdo přistoupil k Ježíši? (Matouš 8; 5-7): Byl to setník, hledající pomoc pro nemocného služeníka. Lukáš 7; 3 a 7; 6-7: setník to nebyl, poslal přátele a židovské stařešiny.
  5. Byla Jairova dcera mrtvá, nebo teprve umírala? Matouš 9; 18: Jairus požádal Ježíše o pomoc s tím, že jeho dcera právě zemřela. Lukáš 8; 41-42: Jairus požádal Ježíše o pomoc, protože jeho dcera umírala.
  6. Co Ježíš přikázal dvanácti učedníkům, když je vyslal? Matouš 10; 10: ať nenosí mošnu, ani dvoje šaty, ani obuv, ani hůl. Marek 6: 8-9: ať si vezmou na cestu hůl a sandály.
  7. Kdy přišel Jan Křtitel na to, že Ježíš je Mesiáš? (Matouš 11; 2-3 a Lukáš 7; 18-22): Když byl ve vězení, vyslal za ním své učedníky, aby to zjistili. (Jan 1; 29-36): Jan Křtitel to věděl ještě předním, než se s ním setkal.
  8. Kdo vyslovil žádost pro syny Zebedeovy? (Matouš 20; 20-21): Jejich matka. (Marek 10; 35-37): Jan a Jakub Zebedeovi požádali Ježíše sami.
  9. Která zvířata byla přivedena k Jěžíši? (Matouš 21; 2-7) dva učedníci přivedli oslici a oslátko z vesnice Betfage. (Marek 11; 2-7): přivedli pouze oslátko.
  10. Kdy byl proklet fíkovník? (Matouš 21; 17-19) Ježíš ho proklel poté, co vyčistil chrám. (Marek 11; 14-15 a 20) Ježíš ho proklel předtím, než vyčistil chrám.
  11. Kdy fíkovník uvadl? (Matouš 21; 9): Okamžitě. (Marek 11; 12-14 a 20): Následujícího rána.
  12. Kdo byl otcem Josefovým? (Matouš 1; 16): Jákob. (Lukáš 3; 23): Heli. (Častá výmluva, že v jednom případě se jedná o linii Marie a v duhém o linii Josefa. To je nesmysl. Hebrejská i řecká kultura byly obě patriarchální a původ se odvozoval z linie otce.)
  13. Kolik generací uplynulo od Babylonského zajetí k Ježíši? (Matouš 1;17): Čtrnáct, (Matouš 1; 12): Třináct.
  14. Byl Ježíš jako dítě vzat do Egypta? (Matouš 2; 15, 19 a 21-23): Ano. (Lukáš 2;22 a 39): Ne.
  15. Kde Ježíš přednesl své první kázání? (Matouš 5; 1-2): Na hoře. (Lukáš 6; 17 a 20): Na rovině.
  16. Byl Jan Křtitel ve vězení, když Ježíš přišel do Galileje? (Marek 1; 14) Ano. (Jan 1; 43 a 3; 22-24): Ne.
  17. Jakého původu byla žena, která vyhledala Ježíše? (Matouš 15; 22): Kananejka. (Marek 7; 26): Syroféničanka.
  18. Kolik slepých vyhledalo Ježíše? (Matouš 20; 30): Dva. (Luáš 18; 35-38): Jeden.
  19. Kam ďábel zavedl Ježíše nejprve? (Matouš 4; 5-8): Na vrcholek chrámu, potom na vysokou horu, aby mu ukázal všechna království světa. (Lukáš 4; 5-9): Napřed někam “vzhůru”, potom na vrcholek chrámu.
  20. Komu Ježíš řekl modlitbu Páně? (Matouš 5;1, 6;9-13 a 7;28): Ježíš vyslovil modlitbu Páně během kázání na hoře před zástupy. (Lukáš 11; 1-4): Řekl ji jen učedníkům.
  21. Kdy vstoupil satan do Jidáše? (Lukáš 22; 3-4 a 7): Před poslední večeří. (Jan 13; 27): Během poslední večeře.
  22. Kdy přišly ženy k hrobu? (Marek 16;2): Brzy ráno. (Jan 20; 1): Když byla ještě tma.
  23. Kolik andělů bylo v hrobě (Jan 20; 11-12): Dva. (Marek 16; 5): Jeden.
  24. Kde se Ježíš poprvé zjevil jedenácti učedníkům? (Lukáš 24; 32-37): V Jeruzalémě. (Matouš 28; 15-17): Na hoře v Galileji.
  25. Odkud Ježíš vstoupil na nebesa? (Lukáš 24; 50-51): z Betanie. (Skutky 1; 9-12) z Olivové hory.
  26. Mohou být všechny hříchy odpuštěny? (Skutky 13; 39): Ano, všechny. (Marek 3; 29): Rouhání proti Duchu svatému se neodpouští.
  27. Eliášova záhada: (Malachiáš 3; 23): Eliáš se musí vrátit v posledních dnech světa. (Matouš 11; 12-14) Ježíš řekl, že Jan Křtitel je Eliáš. (Matouš 17; 12-13) Ježíš tvrdí, že Eliáš už přišel a všichni chápou, že tím rozumí Jana Křtitele. (Marek 9;13) Ježíš tvrdí, že Eliáš už přišel. (Jan 1; 21): Jan Křtitel tvrdí, že není Eliáš.
  28. Kdo koupil hrnčířovo pole? (Skutky 1; 18): Jidáš. Matouš 27; 3-8): Velekněží a starší.
  29. Bylo v souladu s židovským zákonem, aby Židé usmrtili Ježíše? (Jan 18; 31): Ne. (Jan 19; 7): Ano.
  30. Vystoupil na nebesa někdo jiný než Ježíš? (2. Královská 2;11): Ano, Eliáš. (Jan 3; 13): Nikdo jiný.

Komentář

  1. Od David

    Odpovědět

  2. Od Petr

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.