křesťanství Archív
Idylická prvotní církev Dějiny prvotní církve – knihu Skutky apoštolů – můžeme číst dvojím způsobem. První možností je, že budeme idylicky závidět prvotním křesťanům, že jim všechno šlo jako po másle, a plakat nad sebou, že my jsme na tom v dnešní církvi jinak. Druhá možnost je, že budeme Skutky apoštolů číst bez onoho „pohádkového nánosu“
Ano, je to s křížkem po funuse. Zamyšlení nad Janem Husem a jeho významem pro ateistu, či prostě jen člověka nábožensky lhostejného. Už jsem to slyšel od katolíků hodněkrát. Jan Hus nebyl proti církvi, byl to kněz, byl katolík, byl to tlusťoch, byl to kacíř, který musel být zastaven, třeba i násilím a náš klérus,
Na to, jak bychom se měli chovat, kde najít kritéria dobrého života, jaký čin je, nebo naopak není v pořádku, existovalo v dějinách lidstva mnoho teorií. Jedna z nich se však ostatním svou extravagantností a kontroverzností vymiká. Tou jednou je morální teorie Friedricha Nietzscheho, jíž lze považovat za brutální útok na veškeré dosavadní chápání morálky.
Když se řekne hřích, většinou se nám vybaví, že hřích rovná se porušení nějakého Božího přikázání. Chtěl bych ale nabídnout trochu odlišný pohled na hřích. Hřích v jeho skutečné podstatě můžeme chápat jako rozdíl mezi tím, kým jsme, a tím, kým bychom mohli být. Ale pozor, nemysleme teď na to, že bychom mohli být milionářem, že
Všichni víme, že bůh je láska (1. Janův 4). Tady jsou další popisy toho, jaký je bůh a čeho si od nás žádá: Toto téma otvírám, protože jsem se setkal s lidmi, kteří zakládají svou xenofobii na biblických morálních hodnotách. Zde jsou tedy další příklady odkud čerpat „morální hodnoty“: Zabití v bibli Bylo spočítáno, že
Respektujme presumpci neviny a trestejme skutečné zločince, nikoli ty, kteří jsou spojováni s přesvědčením teroristů jen proto, že si vybrali společnou – i když diametrálně vyloženou – víru. Nezřídka se můžete setkat s mylným dojmem, že mezi pojmy jako víra, náboženství nebo církev patří rovnítko. Není divu, že pak vzniká, zvlášť mezi ateisty, ale i mezi mnohými věřícími, hrubé nepochopení teologických
Mladá rodina se třemi dětmi se vydala na dovolenou. Hlavně rodiče byli šťastní, že se jim podařilo alespoň na jeden týden v roce někam vyrazit. Všechno bylo připraveno a promyšleno. Čekala je dvousetkilometrová cesta do hor. V náročném horském úseku byly na cestě nepříjemné díry. Varovala sice před nimi dopravní značka, ale tu večer předtím zničili
I když jste to vy, kdo pronásleduje a diskriminuje, vždycky je důležité, abyste se prezentovali jako ti, kdo jsou pronásledovaní. Katolická církev tak již činí nějakých 1600 let a zatím se jí to pořád vyplácí. Křesťanský komplex z pronásledování je s tímto náboženstvím takřka geneticky spjatý. Jsou křesťané, kteří rádi a s nádechem nostalgického sentimentu – ačkoliv
Člověk s dětinskou vírou věří, že modlitba má kouzelný účinek – pomodlí se a Bůh mu dá, oč jej prosil. A tak bombarduje Pána Boha svými prosbami, svými růženci i svými posty, jen aby dosáhl svého cíle. Člověk s dospělou vírou stráví v modlitbě také množství času. Jeho modlitba ale není bombardováním do nebe, ale spíš nasloucháním: „Bože,
V souvislosti s nedávným referendem o rodině na Slovensku jsem si kladl otázku, čím konkrétně tradiční rodiny utrpí, jestliže se možnost uzavírat sňatky a zakládat rodiny přizná i homosexuálům. O co konkrétně lidé z tradičních rodin přijdou? Co konkrétně jim ublíží? O co se jejich život změní k horšímu. Nedostal jsem uskpokojivou odpověď, jenom hromadu