Ztratila hesla sametové revoluce svůj obsah?

Anebo naopak má étos spojený s 17. listopadem a následnými změnami stále co říci i v dnešní době?

Hesla a proklamace spojená se začátkem utváření demokracie po pádu komunistického režimu v naší zemi jsou někdy obviňována z vyprázdněnosti a jejich připomínání pak z planého moralizování. Nicméně zdá se nyní, že demonstrující lidé v ulicích a na náměstích dokazují, že stále část společnosti oslovují.

Častým stereotypem ale je, pokud se pokles důvěry v demokracii a její principy spojuje především se špatnou informovaností veřejnosti, manipulováním a lživými informacemi či společenskými problémy v zásadě morální povahy. Užitečnější přitom může být spíše se ptát po kořenech nespokojenosti objevující se ve společnosti. Kořenech nespokojenosti lidí, které oslovují populisté, autoritáři či přímo extrémisté.

Je to únava z demokracie, respektive politické korupce? Nebo jen iracionální hněv a osobní frustrace? Nebo je to spíše nespojenost s celkovou sociální situací související s ekonomickou a sociální politikou státu?

Nemohlo přitom také moralizování politiků, část z nichž je dnes součástí politické opozice, moralizování o osobní odpovědnosti, šetření a životu nad poměry, ve světle proběhlých korupčních kauz a informací o klientelismu budit oprávněnou nedůvěru až hněv? Navíc na stranu tohoto pravicového étosu se v době ekonomické krize postavila i značná část kulturních elit.

Rychle se měnící doba přináší nejistotu a často i oprávněný pocit rizika, který možná ekonomicky lépe zajištěná část společnosti tolik nepociťuje. Nejde přitom jen o problémy chudých regionů či problém exekucí. Ani střední vrstva u nás stále nemá tak pevné postavení, které dnes navíc zhoršují vysoké ceny bytů i nájmů ve větších městech.

Cesty k propojování společnosti tak dost možná nelze hledat jen pomocí morálních apelů, ale také úvahami o změnách v ekonomické a sociální politice. Individualismus nadměrně zdůrazňující peníze a úspěch jistě také nepřispívá k soudržnosti ve společnosti. Obviňování chudých a ekonomicky méně úspěšných z toho, že si za své problémy můžou sami, asi ještě méně.

Nerozšíří-li se tak étos spojený s chápáním demokracie o nový pohled, zdůrazňující více společenský závazek, solidaritu, společenskou odpovědnost, je dost dobře možné, že hesla demokracie budou rezonovat stále jen v tom stejném segmentu společnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.